Centrem každoročního koncertu FOKu pro Unicef (letos 10. a 11. 12.) měla být Vánoční kantáta Artura Honeggera, jenže tomu tak bylo jen zčásti. Kvalitou provedení jej přesáhla Mozartova Koncertantní symfonie pro housle, violu a orchestr Es dur (K 364).
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK hrál celý večer disciplinovaně, citlivě a většinou bezchybně. Łukasz Borowicz je zkušeným dirigentem a odvedl dobrou práci, ale před Pražskými symfoniky už stáli lepší a charismatičtější mistři taktovky, v tomto roce mezi jinými Petr Altrichter a Tomáš Brauner, a to nezmiňuji nový poklad orchestru, šéfdirigenta Tomáše Netopila.
Fota Ivan Malý / FOK.
Mozart měl však vzácného žolíka – sólovou dvojici Romana Patočku a Mátého Szücse. Patočka je klenotem FOKu a patří bezesporu mezi nejlepší české houslisty, maďarského violistu Szücse jsem slyšel poprvé a chápu, proč sedm let vedl violovou skupinu Berlínské filharmonie. (Otázkou je, proč tak brzy odešel a je „jen“ profesorem violy na Ženevské hudební univerzitě. Kéž by na HAMU a JAMU učil tak mimořádný violista!) Oba hráli báječně a interpretace měla vysoký mezinárodní standard. Bylo to sice dost romantické pojetí, ale to nevadilo – interpretační báseň. Přídavek – úprava skladby Georga Friedricha Händela Passacaglia g moll pro housle a violu od Johana Halvorsena.
Honeggera jsem slyšel naposledy v 90. letech. Jakkoli Honegger nebyl myslím silně věřící člověk, vtisknul do kantáty silný duchovní apel, kdy se chaos ve zkratce promění v naději, řád a radost: „Naše slzy bez ustání kanou … Jásej a těš se, Izraeli … Chvalte Pána všechny národy.“ Skladatel dle potřeby propojuje francouzštinu s němčinou a latinou, velký sbor dospělých se sborem dětí a teenagerů (v tomto případě sborů dvou) a sólovým barytonem v roli komentátora. Barytonista Lukáš Bařák má pěkný volumen, dělal co mohl a až na výšky byl moc dobrý. Podstatně horší byl Kühnův smíšený sbor, který proti vysoce profesionálním a citlivě hrajícím Pražským symfonikům zpíval amatérsky (hlasovou a intonační kvalitou) – jak propastný rozdíl s úrovní tohoto sboru v 80. letech, kdy jej vedl zakladatel Pavel Kühn. Naštěstí Radost Praha a Pueri gaudentes zpívali z balkonu skvěle! (Vyrovnali se sboru Bambini di Praga z minulého století.). Takže nakonec měl Honegger patřičnou vánoční atmosféru, nicméně kdybych neslyšel Mozarta, připadal by mi tentokrát čas v Obecním domě promarněný.
Luboš Stehlík
