Matyáš Novák (* 20. 6. 1998, Hradec Králové) je český klavírista. Jelikož nejsem speciálním znalcem tohoto nástroje, nikdy jsem jej živě neslyšel a věděl jsem o něm jen tolik, že jej podporovala firma Petrof a že je vítězem několika významných klavírních soutěží po celém světě, měl jsem před začátkem v sobě menší napětí. Vlastně jsem ani netušil, že dělá pod vedením školitele Ivana Klánského disertaci na pražské HAMU. Jako téma si zvolil Jindřicha Kàana z Albestů, pro českou kulturní majoritu téměř neznámou osobnost skladatele, klavíristy, učitele a ředitele konzervatoře (1852-1926).
V úterý 20. října uspořádá ala hudební fakulta AMU v sále Martinů tomuto mladíkovi doktorandský recitál s názvem Smetana Reborn, v jehož programu bylo jediné dílo – Smetanova Má vlast v úpravě pro klavír na dvě ruce od Jindřicha Kàana z Albestů. Pan Novák o ní napsal: „Zatímco Smetanova úprava pro klavír čtyřruční je notoricky známá a hojně uváděna, s Kàanovou verzí je to přesně naopak. Je prakticky neznámá a uváděna zcela výjimečně a kompletně nebyla dle dostupných zdrojů uvedena do chvíle, než jsem ji pro hudbymilovné posluchače nastudoval.“ Věřím mu to ze dvou důvodů – jednak moderní hudebníci mají rádi své jistoty, neradi pátrají v zaprášených archivech a když, tak hledají spíše neznámého Mozarta či Dvořáka a ne nějakého česko-ukrajinského kleinmeistera, jednak part je tak šíleně těžký, že by jej dokonale zvládlo, tipuji, u nás jen několika pianistů. Opět stojí proti sobě svět salonů proti velkému světu velkých sálů.
Disertace pana Nováka se zaobírá vědeckou katalogizací Kàanova díla, což mi připadá zaslužné. (Tipuji, že totéž nelze konstatovat o řadě jiných disertačních pracích českých hudebních škol.) Klavírista v expozé připomněl, že souzní s Kàanovým nadšením pro transkripční část tvorby Franze Liszta: „…podobně jako Liszt vnímám klavír jako orchestrální nástroj, který je ale zároveň schopen vyjádřit mnoho drobných barevných, tempových a výrazových nuancí, kterých i sebelepší orchestr nikdy nebude schopen, neboť ve skupinách o mnoha hráčích tyto detaily zkrátka vyjádřit nelze.“ Poslech mi tuto tezi potvrdil. Klavír samozřejmě není schopen dosáhnout barevnosti symfonického orchestru (je-li správně veden), ale odhalí velké strukturální maličkosti, jež prostě ve stočlenném orchestru neslyšíte. A to právě nabízí jak Smetanova čtyřruční klavírní verze a ještě více Kàanova dvouruční. Jeho klavírní part je skutečně ďábelsky náročný. Znovu budu citovat pana Nováka: „Když jsem dílo studoval, narazil jsem na několik pasáží, které na první pohled působily nehratelně. Naštěstí jsem se dříve dlouhodobě zabýval osobností Franze Liszta, který se přepisům orchestrálních děl do klavírní podoby soustavně věnoval, a díky tomu jsem si mohl dovolit drobné úpravy v Kàanově zápisu, které ale vždy respektují Smetanův originál a v maximální možné míře zachovávají Kàanovu představu o co nejpřesnějším zachycení všech nástrojů orchestru. Díky tomu má posluchač pocit, že občas hrají tři nebo dokonce čtyři ruce najednou. I já jsem byl při studiu Mé vlasti udiven, co vůbec lze na klavír zahrát, ačkoli jsem si dříve myslel, že už mě v tomto směru nemá co překvapit.“
Matyáš Novák mě nepřekvapil jen virtuozitou, ale i zralým emočním prožitkem, propracovaností makrotektoniky i velkých maličkostí a nádherným tónem, jakkoli byl oktrojován možnostmi nástroje. Ze školního koncertu se pro mě stala jedna nejzajímavějších klavírních událostí roku v Praze.
U klavíru byly nastaveny mikrofony. Snad to nebyl jen povinný školní záznam. Smetana-Kàan by si rozhodně zasloužil vydavatele, možná i nakladatele, a kvalitní nahrávka by měla obletět svět. Pan Novák patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co je schopna tato škola v současné době vyprodukovat.
Luboš Stehlík
