Jako pouhou náhodu vnímám střet dvou provedení poslední 15. symfonie Dmitrije Šostakoviče během dvou týdnů dvou pražských orchestrů. 21. a 22. 10. ji provedli Pražští symfonici v Obecním domě pod vedením Andreje Borejka a 4. 11. Prague Philharmonia vedená Petrem Altrichterem. Jednověté hodnocení by mohlo znít, že Borejko byl jen kompetentní, kdežto Altrichter charismatický, ale to by bylo zjednodušující.
Stručné srovnání vyznívá ve prospěch komorního pojetí Altrichtera. Postihnout v podstatě zpověď skladatele před odchodem je těžké a velmi subjektivní, ačkoli český velmistr taktovky se hodně snažil o analytickou objektivitu. Víc než nejrůznější tematické reminiscence mu šlo o postižení jemných emocí, pohybu uvnitř partitury. Hra Prague Philharmonia měla značnou vnitřní dynamiku, navíc zaujetí všech hudebnic a hudebníků bylo mimořádné, i když dechy (zvlaště hluboké) nebyly intonačně jednotné (viz například trombonové sólo). Skvělé byly však smyčce, nad nimiž navíc zazářila ve všech větách koncertní mistryně Romana Špačková. Bylo to velmi sugestivní ohlédnutí za životem viděné českou optikou, ale i podivné vidiny. Jsem rád, že jsem mohl slyšet dvě odlišná provedení této zvlaštní hudby. Mimochodem měla lehké personální propojení, protože na obou participovali trombonista Stanislav Penk a bicistka Junko Honda.
O životě a pomíjivosti bylo i provedení Biblických písní Antonína Dvořáka, kde přibyla víra. Možná poprvé jsem slyšel pěvecké dělení mezi soprán a baryton – Arnheiður Eiríksdóttir a Lukáš Bařák. Orchestraci prvních pěti písní udělal skladatel, autora orchestrace druhé pětice program zatajil (že by Jiří Teml?). Zpěváci se střídali: Oblak a mrákota – muž, Skrýše má – žena… Desátou Zpívejte Hospodinu zpívali zplna hrdla oba. Nu, proč ne, bylo to hezké zpívání, oba mají moc pěkné operní hlasy, nicméně islandská mezzosopranistka byla až příliš často překryta komorním orchestrem a ostrý hlas mladého barytonisty má zatím do basu Richarda Nováka z 80. let hodně daleko, měkkostí, barvou i duchovním prožitkem. Biblické písně jsem nejednou slyšel v minulém půlstoletí zazpívat pěvecky lépe a vřeleji. Kdybych nebyl svědkem pozoruhodného provedení Šostakoviče, odcházel bych z koncertu rozladěn.
Luboš Stehlík
Koncertní mistryně Romana Špačková. Fota Ivan Malý.
Petr Altrichter na setkání s veřejností.
