Na podporu záchrany zámecké konírny se uskutečnil 27. září na zámku Týnec, které je národní kulturní památkou, benefiční koncert, ve kterém vystoupilo světoznámé smyčcové kvarteto. Naše země se může ve své historii i současnosti pochlubit existencí hned několika slavných smyčcových kvartet. Jsme ve světě jednoznačně vnímáni jako kvartetní velmoc. Proslulost získalo v začátku minulého století především legendární České kvarteto s Karlem Hofmannem, Josefem Sukem, Hanušem Wihanem a Oskarem Nedbalem. Později prof. Wihana vystřídal Ladislav Zelenka a Oskara Nedbala další velký violista Jiří Herold. Vedle Českého kvarteta také působilo Ševčíkovo-Lhotského kvarteto, jehož členy byli žáci Otakara Ševčíka. Ale i později jsme měli vynikajících kvartet nepočítaně – Ondříčkovo nebo Pražské kvarteto. Ve druhé polovině minulého století to pak bylo legendární Smetanovo kvarteto a Vlachovo kvarteto. Členové Pavel Hass Quartet také nestudovali u nikoho menšího než legendárního violisty Smetanova kvarteta Milana Škampy. Vedle toho koncertovalo a stále ještě koncertuje Janáčkovo kvarteto. Velkou proslulost po odchodu Smetanova kvarteta získalo na mezinárodní scéně Panochovo kvarteto. Ale i na přelomu nového tisíciletí vznikla u nás také již řada proslulých smyčcových kvartet.
Mezi nimi se v poslední době výrazně etabloval soubor Pavel Hass Quartet, dnes již vnímaný i zahraničními kritiky jako jedno z nejlepších kvartetních těles na světě. Rozsah koncertní činnosti tohoto kvarteta je impozantní. Stalo se rezidenčním hostem ve slavné Wigmor Hall v Londýně, kde vystupuje již 1. října. Pak přejíždí do Nizozemska, zastavuje se v zámecké jízdárně ve Valticích, pokračuje v Tchaj-peji, Honkongu, mezitím hostuje v sále Elbphilharmonie v Hamburgu a pak zase pokračuje na Dálný Východ, tentokráte do Soulu. V listopadu se pak vrací zpět do Německa, kde v Regensburgu mimo jiné provede s violistou Pavel Niklem a Ivanem Vokáčem Dvořákův smyčcový sextet A dur.
I z tohoto výčtu koncertů po celém světě lze usoudit, že jejich vystoupení těsně před londýnským koncertem na zámku v Týnci u Klatov je malý zázrak. Zámek, který je v soukromém vlastnictví, a byl obnoven s podporou evropských prostředků z programu IROP se stal v meziválečném období místem častých návštěv významných umělců. Mezi hudebníky jimi byl Karel Hašler, ale také rodina slavného virtuosa Jana Kubelíka, který se svým synem Rafaelem a dcerou Anitou tam trávil volné chvíle mezi koncertními cestami. Na zámku zkomponoval svou Večerní píseň i Burlesku. Hudba a výtvarné umění se do prostor tedy vrací zásluhou jeho majitele galeristy Jana Pelánka Lazarowitze. Daří se mu věc nebývalá. Záchrana barokního zámku s půlkulatou velkou halou. Zámku, jenž v minulosti vlastnili Kolowratové, v období prvé republiky stavitel a filantrop Jaroslav Polívka a jenž svým monumentálním tvarem musí zaujmout každého, kdo vstoupí do jeho areálu. Kdo znal stav budov ještě na začátku století, musí být překvapen a v tom nejlepší slova smyslu ohromen. Je vidět, že houževnatost a nadšení pana majitele dokázala zdánlivě nemožné. Areál zámku však vyžaduje ještě značné opravy a k záchraně zámecké konírny prosto přispěl i hojně navštívený koncert slavného Pavel Haas Quartet.
Na programu koncertu byli dva ze světově nejuznávanějších autorů – Bohuslav Martinů a Antonín Dvořák. Pavel Haas Quartet nedávno vydal CD věnované čtyřem z jeho osmi smyčcových kvartet. Třetí kvartet, který na koncertě zazněl, je výjimečný svou experimentální odvahou. Ale vlastně na první poslech se v něm poznává originalita skladatelova hudebního jazyka. O hudbě Martinů platí, že s každým poslechem jsme stále více očarováni skladatelovou moderní folkloristikou. Antonín Dvořák svůj alespoň dle svého data dokončení poslední Kvartet As dur rozvrhl do čtyř vět. Druhá věta Scherzo zaujme výrazně rytmickým synkopickým motivem, do něhož je ve střední části zarámované téma zpěvnějšího charakteru. Třetí pomalá věta hloubkou citu a závěr pak zcela dvořákovsky uzavírá toto dílo v gradaci, v níž je obsažen projev českého folkloru včetně polkového rytmu.
Pavel Haas Quartet je komorním souborem, jehož tempová i harmonická souhra a zároveň nakažlivé nadšení pro hudbu u stále ještě mladých jeho členů je neuvěřitelné a stalo se zážitkem, na který se nezapomíná. Martinů otevírá nové originální hudební cesty a Dvořák uchvacuje svou lyrikou, prostotou, nespoutaným veselím i zbožností. Vždyť také nikdy neváhal za uměleckou inspiraci na konci svých partitur poděkovat milému Pánu Bohu.
Velký potlesk si vyžádal i přídavek v podobě jedné písně z cyklu Cypřiše „Kol domu se teď potácím“ v úpravě pro smyčcový kvartet. Vedle souhry v akusticky sice překrásně znělém, ale u rytmicky náročného Martinů docela zrádném sále, je na místě také vyzvednout především jemně vibrovaný a kultivovaný zvuk ve vyšších polohách prvních houslí. Mimochodem překrásně znělé byly také flažolety ve třetí větě Martinů. Prvotřídně interpretovaná klasická hudba do inspirativních prostor rozhodně patří a věřme, že podobných koncertů na Týnci zažijeme více.
Vladislav Vilímec
