O velkém umění v místě, kde bychom ho nečekali. Také o tichu a odvaze být přítomen.
V zapadlé severočeské vesnici Prysk se 30. září odehrál jeden z nejpůsobivějších koncertů letošního festivalu Lípa Musica. V kostele svatých Petra a Pavla, jehož interiér září novotou, zatímco exteriér zůstává obestavěn lešením, se čtyři přední čeští interpreti setkali, aby dokázali, že špičkové umění může vzniknout i v místě, kde by ho nikdo nehledal.
Fota Martin Špelda.
Když se 30. září v podvečer rozezněl kostel svatých Petra a Pavla v Prysku, nebyl to jen začátek koncertu. Bylo to probuzení místa. Na chvíli se zdálo, že čas v zapadlém údolí Lužických hor zpomalil a svět ztichnul, aby naslouchal čtyřem hudebníkům. Toto kraťoučké ticho před prvními tóny smyčců bylo soustředěné a napjaté očekáváním, v němž se i nejmenší zvuk proměnil v událost. V ten okamžik se z nenápadné vesnice stalo místo, kam se hudba nevozí, ale kde se skutečně rodí.
Festival Lípa Musica už dávno není jen sérií koncertů. Je to tichý, ale vytrvalý kulturní manifest: Že kvalita a hloubka nejsou výsadou metropolí. Že hudba má sílu proměňovat krajinu – nejen tu geografickou, ale i vnitřní. A že kulturní hodnota se měří odvahou – přinést krásu tam, kde ji většinou nepředpokládáme.
Kostel svatých Petra a Pavla, barokní klenot s nově obnoveným interiérem a fasádou stále ukrytou v lešení, byl v ten večer dokonalým obrazem téhle ideje. Krása, která ještě není hotová, ale už se rodí. Opravené stěny kostela měkce odrážely decentní nasvícení, dech publika se mísil s chladným vzduchem. Venku ticho, uvnitř koncentrace. A pak smyčce.
Josef Špaček, Jan Fišer, Jiří Kabát a Tomáš Jamník – čtyři sólisté, čtyři různé světy, které se rozhodly na chvíli spojit. Jejich Ševčík Academy Quartet vznikl přesně pro tento večer, a možná právě proto měl tak zvláštní napětí: setkání osobností, které hledají a úspěšně vytvářejí společné souznění. Nejen to umělecké, ale i to lidské. Právě v tom je kouzlo takových projektů – přinášejí do hudby znovu riziko, křehkost, živelnost, která se v profesionálním provozu velkoměst často vytrácí.
Chlad v kostele byl nemilosrdný. Posluchači seděli v kabátech a šálách, ale hudebníci – v koncertních oděvech – museli překonat nejen technickou obtížnost programu, nýbrž i diskomfort způsobený zimou. V jejich tvářích se dalo číst odhodlání hraničící s asketismem. A možná právě tato okolnost vnesla do večera zvláštní intenzitu: hudba, která vzniká navzdory nepohodlí, má jinou váhu.
Večer začal Stravinského Italskou suitou v podání Josefa Špačka (housle) a Tomáše Jamníka (violoncello), v níž se virtuózním způsobem mísí barokní hravost s modernistickou ironií. Následovaly Tři madrigaly Bohuslava Martinů (Duo č. 1) pro housle a violu v podání Jana Fišera (housle) a Jiřího Kabáta (viola). Martinů a Stravinskij jsou vrstevníci, přitom pocházejí ze zcela jiných kontextů, přesto však lze mezi nimi definovat jasnou společnou linii: na jedné straně hudba jako hra, někdy s nádechem sarkasmu a ironie, na druhé straně hudba jako zápas či drama.
Vrchol přišel s Prokofjevovou skladbou Romeo a Julie ve skvělém aranžmá Jiřího Kabáta – hudbou, která zná jak něhu, tak bolest. V kvartetní verzi se upozadila baletní monumentalita, ale zůstala čistá emoce, vyjádřená skrze čtyři hlasy, které se proplétaly jako samotní milenci. Drama se neodehrávalo na jevišti, ale mezi tónem a tichem, mezi tělem hudebníka a chvěním nástroje. Když hudba doznívala, bylo asi dvě vteřiny úplné ticho – takové, které nechce narušit rovnováhu okamžiku. Publikum jakoby chápalo, že potlesk by byl méně než poděkování, které si tohle setkání zasloužilo.
Prysk není místo, kam by se běžně jezdilo za hudbou. Ale možná právě proto tam hudba působí jinak – ne jako samozřejmost, ale jako dar. Lípa Musica nám tímto koncertem připomněla, že kultura není ozdobou života, ale jeho dechem. A že dokud se najdou lidé, kteří jsou ochotni hrát v chladném kostele na konci světa, nezůstane ticho prázdné, nýbrž naplněné ozvěnou lidské přítomnosti.
Koncert Romeo a Julie v Prysku se uskutečnil 30. září 2025 v kostele sv. Petra a Pavla v Prysku v rámci festivalu Lípa Musica.
Magdalena Nováčková
