Pražský komorní balet pozastavuje po padesáti letech existence činnost. Důvodem je nedostatek finančních prostředků. Zatím nelze říci jestli je to jen přechodná krize, nebo něco jako „dočasný pobyt“ okupační sovětské armády na území Československa, který se prodloužil na více než dvacet let, nebo krach.

Pražský komorní balet (PKB), jeden z nejdéle působících nezávislých tanečních souborů v České republice, byl nucen od 1. června 2025 přerušit svou kontinuální činnost. I přes padesátiletou tradici, mezinárodní úspěchy a aktivní působení napříč regiony se soubor v letošním roce ocitl ve složité finanční situaci, která neumožňuje další profesionální provoz v dosavadním rozsahu.

Foto Martin Divíšek.

Půlstoletí umělecké kontinuity v ohrožení

PKB založil v roce 1975 významný český choreograf Pavel Šmok jako přímého pokračovatele Studia Balet Praha, které vzniklo již v roce 1964. Během pěti dekád se PKB na poli současného tanečního divadla vyprofiloval jako výrazná umělecká značka, pod kterou vznikly desítky původních děl a která uvedla na česká i zahraniční jeviště řadu významných choreografů a špičkových tanečníků.

Rok 2025, kdy si Pražský komorní balet připomíná padesáté výročí svého vzniku, měl být příležitostí k důstojnému bilancování. Místo oslav ale přináší bolestné rozhodnutí – přerušení činnosti, které je výsledkem dlouhodobě nevyrovnaného a nedostatečného financování nezávislých souborů v oblasti tanečního divadla.

Profesionální provoz, celoroční činnost, šíře zásahu

Od roku 2013 PKB funguje v režimu profesionálního souboru s celoroční činností. Vytváří nové inscenace, pravidelně reprezentuje Českou republiku v zahraničí a nabízí taneční umění v regionech, kde jinak nemají diváci možnost kvalitní taneční představení zhlédnout. Pořádá také edukativní programy pro mladé publikum. Po stránce výkonu – počet představení, návštěvnost, dramaturgická náročnost – je PKB srovnatelný s baletními soubory kamenných divadel. Mezi úspěchy posledních let patří Ceny Thálie (Cena Thálie pro Dominika Vodičku a řada nominací na toto ocenění, například Linda Svidró, Tereza Hloušková, Ondřej Vinklát, Bára Müllerová, Ennio Zappalà), úspěšná a vyprodaná představení, například Kytice v choreografii a režii Petra Zusky oceněná nejlepší inscenací roku 2019, La Strada choreografa Jiřího Bubeníčka. Soubor pracoval s vynikajícími českými choreografy: Petr Zuska, Jiří Bubeníček, Marek Svobodník a další. Uměleckým patronem Pražského komorního baletu byl choreograf Jiří Kylián.

Finanční realita a její důsledky

Navzdory těmto výsledkům získal Pražský komorní balet v letošním roce nejnižší podporu v rámci grantového programu Ministerstva kultury pro celoroční činnost a čelí i dlouhodobě nízké podpoře ze strany hlavního města Prahy. Současná výše veřejného financování činí přibližně 4,5 milionu Kč, zatímco celkový roční rozpočet souboru přesahuje 17 milionů Kč.

„Pro soubor s denním provozem, který zaměstnává dvě desítky profesionálů, je tato situace neudržitelná. Po pečlivém zvážení všech možností jsme byli nuceni přistoupit k dočasnému pozastavení činnosti. I nadále však věříme, že se podaří nalézt řešení a k umělecké činnosti se vrátíme,“ uvádí ředitelka Pražského komorního baletu Ladislava Dunovská Jandová.

Výzva k podpoře

Na podporu PKB vznikla veřejná petice „Jsme pro zachování Pražského komorního baletu“, kterou mohou zájemci podepsat v Divadle na Vinohradech, v Městské knihovně v Praze nebo v Domě tanečního umění v Braníku.

Pražský komorní balet je největší český nezávislý soubor, který vznikl v roce 1964 a v tehdejším Československu patřil k prvním představitelům současných proudů v moderním tanci. Soubor založil a dvě desítky let pak vedl choreograf Pavel Šmok, jeden z tuzemských protagonistů moderního tance. Experimentální studio Balet Praha (později jen Balet Praha) založili v roce 1964 právě Pavel Šmok spolu s Lubošem Ogounem a Vladimírem Vašutem. Na tento projekt v roce 1975 navázal Pražský komorní balet. Za dobu své existence se soubor stal významným nezávislým a obecně respektovaným reprezentantem českého tanečního umění doma i v zahraničí a získal řadu ocenění. Pražský komorní balet dál hrdě nese dědictví Pavla Šmoka a připravuje premiéry, které přinášejí radost publiku v Praze i po celé České republice.

PKB po posledním představení Kytice 25. 5. 2025. Foto Martin Divíšek.

Nejsem znalec baletu a s tancem jsem se dostal blíže do kontaktu jen coby člen sboru, který v 80. letech spolupracoval několikrát (Nizozemí, Francie…) s Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána. (Zlatá doba, kdy ještě byli zapotřebí živí muzikanti.). Nicméně během života jsem viděl nějaké balety PKB a ND Praha. Pokaždé to byl pro mě inspirující a potřebný úlet od symfonické a komorní hudby.

V novém století jsem z dálky začal vnímat masivní ústup od baletu k moderním podobám tance a varovné komentáře legendární znalkyně baletu mezinárodní úrovně. Dnes mám dokonce pocit, že klasický balet je vnímán jako přežitek (navzdory jeho pevné pozici či dokonce renesanci například v Nizozemí, Velké Británii, Francii…), pro některé lidi je to téměř nadávka. (Jsem zvědav jak dlouho bude existovat slovo balet v pražském Národním divadle a v dalších souborech.)

Zánik souboru s tak nezpochybnitelným renomé, úžasnou historií a nadějnou vizí je nejen ostudou Ministerstva kultury České republiky, které jinak bez problému podporuje například i průměrné hudební projekty bez špetky excelence, ale i celé české kultury. Nezájem všech subjektů, včetně privátních a korporátních mecenášů, o záchranu baletního dědictví je do budoucna hrozivým mementem. Co bude odborná a laická veřejnost dělat, až politici a byrokraté chladně škrtnou významný festival, orchestr, divadlo či instituci nebo začnou s námi hrát kulturní scrabble? 

Luboš Stehlík