Léto 2025 přineslo v metropoli dvě zásadní změny, u nichž zatím není jasné, jaké budou mít důsledky.

Sázka na jistotu

Hudebního ředitele a šéfdirigenta České filharmonie Semjona Byčkova vystřídá na podzim 2028 Jakub Hrůša, od září 2025 hudební šéf Royal Opera Covent Garden a do roku 2029 šéfdirigent Bamberských symfoniků, kde odvádí od roku 2016 obrovskou práci. Obě instituce budou očekávat jeho maximální nasazení. Totéž jistě bude od něj žádáno v České filharmonii. Snad bude mít na řízení tří velkých institucí dost sil. I když omezí dosavadní hostování ve světě a ponechá si jen prestižní odskoky k Berlínským a Vídeňským filharmonikům, možná s občasnými přelety k elitním americkým orchestrům (Boston, Chicago, Cleveland, New York), čeká jej úhrn závazků, jaké dosud neměl žádný český dirigent. Navíc již příští rok začne v hýčkaném českém super orchestru dvouletí přebírání odpovědnosti, kdy coby oficiální designovaný hudební ředitel začne ovlivňovat plánování, dramaturgii, možná i výběr sólistů, nových členů etc.

Jakub Hrůša. Foto Jan Zátorský.

Institucionální spojení Jakuba Hrůši s Českou filharmonií je přirozené, ba karmické. V roce 2012 muselo zákonitě dojít k šéfovství Jiřího Bělohlávka, což byla hlavně zásluha dvou mužů – ředitele orchestru Davida Marečka a tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska, a je zákonité, že novou epochu ČF bude tvarovat jeho nejslavnější žák, který se v nelítostném hudebním světě zocelil. Jen jsem myslil, že k němu dojde na dirigentově vrcholu v 30. letech. Vedení Rudolfina se však rozhodlo vše dynamizovat. Nicméně nejlepšímu orchestru světa, dle opakovaného výroku ministra kultury, bude vládnout podle vyjádření kritiky a ohlasů publika doma a ve světě nejlepší český dirigent, ačkoli pamatuji dobu, kdy někteří stávající hráči ČF jej s despektem označovali za „klon Bělohlávka“. Doufám, že s hlubokou pokorou, nicméně sebevědomě a sofistikovaně posune orchestr dál, promění akcenty dramaturgie, vnější i vnitřní prezentaci orchestru; bude mít vliv na evoluční změny v orchestru a oživení Rudolfina. Přitom zachová pilíře činnosti filharmonie, zvláště pak edukace, bude ještě více usilovat o rozšíření povědomí o opomíjené české hudbě 20. století a přispěje názory na činnost komorního spolku.

Foto Petra Hajská.

Jakub Hrůša, který je od roku 2018 hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie (druhým byl donedávna i Tomáš Netopil), ke jmenování řekl: „Česká filharmonie je dnes jedním z nejvýznamnějších orchestrů na světě. Spojuje v sobě nenapodobitelnou tradici a potenciál, který otevírá cestu pro umělecký růst. Náš první orchestr nejen že určuje unikátním způsobem tón hudebního života v České republice, ale s dechberoucími úspěchy se prezentuje také na nejprestižnějších pódiích celého světa. Raduji se z toho, že se Česká filharmonie rozhodla od roku 2028 spojit své životní síly s těmi mými. A velmi si toho vážím.“

Při setkání s médii 30. 6. sice hovořil o srdcovém, téměř paradigmatickém vztahu k ČF a nelze mu nevěřit, ale jednání o jeho převzetí odpovědnosti nad budoucnem orchestru prý byla velmi náročná. Nic o tom nevím, ale skutečnost, že jeho oficiální mecenáškou se stala Renáta Kellnerová, nejbohatší žena střední Evropy, vede zákonitě ke spekulaci, že kdyby se nezavázala k finanční podpoře jeho angažmá a asi k vyrovnání budoucích ztrát z odmítnutí nabídek ze světa, nejspíš by k podpisu smlouvy nedošlo.  „Jakub Hrůša je jedním z nejvýraznějších dirigentů své generace, což dokazuje jeho spolupráce s mnoha předními světovými orchestry. Jsem proto velmi ráda, že mohu podpořit jeho angažmá v České filharmonii, která dělá Česku skvělé jméno v zahraničí,“ stojí ve formálním vzkazu paní Kellnerové.

Když už jsem klesl do roviny spekulací, dovedu si představit, jaké dilema by Jakub Hrůša mohl mít, kdyby mu například za deset let přišla nabídka k vedení Berlínské filharmonie bez možnosti angažovat se v jiných symfonických orchestrech, jakkoliv by měl těžké soupeře (například Klause Mäkeläho). Ještě před sedmi lety jsem si naivně myslel, že vedení ČF bude pro něj podobně jako u Jiřího Bělohlávka srdečním vrcholem ke konci zářivé kariéry a jeho smlouva bude věčná à la Herbert von Karajan v Berlíně.

Nicméně momentálně jen máme k dispozici toto oficiální vyznání: „Stát se hudebním ředitelem a šéfdirigentem České filharmonie pro mě znamená splnění jednoho velkého profesního snu. Nikdy jsem se k této vidině neupínal, ona ke mně však nyní tím nejpřirozenějším způsobem přichází – a já jsem tomu nesmírně rád. Děje se to díky vzácnému lidskému i odbornému porozumění s hudebníky i managementem orchestru a díky vztahu, který mě tak srdečně váže k milovanému českofilharmonickému publiku. Tato naše vzájemnost mě doopravdy dojímá. Právě toto porozumění působí, že nás společná práce již mnoho let tak úžasně baví a těší. Je pro mě velkou ctí postavit se do čela České filharmonie v okamžiku, kdy je připravena udělat další fascinující kroky vpřed – jak v oblasti umělecké excelence, tak v prohlubování společných zážitků, které nám i našim posluchačům doma i ve světě dokážou po vnitřní stránce přímo měnit životy. Česká filharmonie se všemi úžasnými lidmi, kteří v ní a pro ni tak oddaně pracují, je místem nejvyšších ambicí a nejhlubší radosti ze společného prožívání síly a krásy hudby. Stát v jejím čele pro mě bude čest.“

Foto Petra Hajská.

Své cíle v Rudolfinu shrnul do druhého vyznání: „Mým hlavním cílem samozřejmě bude neustále zvyšovat uměleckou kvalitu a prohlubovat společenskou hodnotu celé instituce. Neztratíme ze zřetele neocenitelný odkaz českých hudebních kořenů, které nás vždy formovaly a formují dodnes. Naší ambicí však je, aby činnost České filharmonie byla vždy relevantní především pro dnešek. Chceme přinášet hudbu bez výjimky všem generacím a všem vrstvám. Toužíme sdílet svou vášeň pro umění napříč celou společností, zejména pak ale s těmi nejmladšími. Jsem stále pevněji přesvědčen, že to bude mimo jiné právě síla živé hudby, prožívané v její plné technické svrchovanosti i emocionální hloubce ‚tady a teď‘, v tělesném i duševním setkávání s ostatními lidmi, co bude v našem měnícím se světě pořád již jen vzácnější a žádanější, více než tomu bylo kdykoli předtím. Naše koncerty jsou unikátní příležitostí pro vzájemné sdílení jiskřivých myšlenek a nejhlubších emocí. Programy České filharmonie jsou a vždy musí zůstat událostmi, které v srdcích posluchačů zanechají nezapomenutelný, s ničím jiným v životě nesrovnatelný dojem. V této lásce k hudbě jsme všichni – od mého skvělého kolegy, hlavního hostujícího dirigenta sira Simona Rattla, přes každého jediného vynikajícího člena orchestru i Pražského filharmonického sboru v čele s Lukášem Vasilkem až k řediteli Davidu Marečkovi a celému jeho týmu, konajícímu malé i velké zázraky – naprosto a bezvýhradně jednotní. Jsem velmi vděčný Semjonu Byčkovovi za to, jakou hudební kvalitu svou soustavnou činností vždy budoval a za všech okolností trvale udržoval. Také bych rád mimořádně ocenil to, jaké podpoře se Česká filharmonie těší u svého zřizovatele a kolik štědrých podporovatelů si na své cestě hudebním životem doma i v zahraničí dokázala získat v řadách veřejnosti. Osobně děkuji především paní Renátě Kellnerové – za její odhodlání tak velkoryse podpořit naši společnou vizi.“

Slova chvály zazněla od několika důležitých lidí. Semjon Byčkov: „S hrdostí předám tento výjimečný orchestr, který si získal obdiv a úctu po celém světě, zpět do rukou českého dirigenta. Jakubu Hrůšovi přeji, aby se mu podařilo naplnit vlastní vizi a aby jej čekala dlouhá a naplňující umělecká spolupráce.“ Sir Simon Rattle: „Jakub je skvělý dirigent a zároveň mimořádně laskavý a velkorysý člověk. V kombinaci s tímto jedinečným orchestrem je to úžasná zpráva – mám radost za všechny!“ David Mareček, hlavní šéf ČF: „V Jakubu Hrůšovi získává Česká filharmonie šéfdirigenta nejvyšší světové třídy, který přitom stále ještě umělecky roste.“

Je důvodné předpokládat, že po roce 2028 se bude moci ČF pyšnit ještě zářivějšími turné než doposud, úspěšnými nahrávkami (doufám, že nejen pro Pentatone), silnějším streamováním a medializací, šířením radosti z hudby po celém světě, rostoucím počtem mecenášů a snad si občas udělá čas i na pražské děti, jak to činil jeho učitel… Určitě jsou tisíce Čechů a Moravanů, kteří byli uchváceni jeho projekty v Praze, Brně či Litomyšli a už teď se těší na jeho vedení České filharmonie, její proměnu a akceleraci energetického vyzařování. Třeba se díky němu skutečně dočkám vstupu do pomyslné desítky nejlepších světových orchestrů a její místo bude uznáváno v Evropě, Americe a Asii.

Rozčarování

Na funkci ředitele festivalu Pražské jaro rezignoval Pavel Trojan. Svou rezignaci předložil správní radě festivalu, pro vnější svět překvapivě, dne 30. června a ta ji přijala. Tedy ve stejný den, kdy se stal Jakub Hrůša, člen umělecké rady tohoto festivalu, designovaným šéfdirigentem České filharmonie. Z vedení festivalu odchází na vlastní žádost. „Máme za sebou jubilejní 80. ročník, který byl mimořádně úspěšný nejen umělecky, ale také ekonomicky. Podařilo se nám získat nové partnery, festival zaznamenal rekordní návštěvnost a tržby. Navzdory těmto skutečnostem jsem se rozhodl odstoupit z pozice ředitele Pražského jara, neboť mé vize o vedení a dalším směřování této instituce se dostaly do rozporu s představami členů umělecké rady festivalu. Pevně věřím, že se mému nástupci podaří se vší mírou odpovědnosti za finanční stabilitu Pražského jara o.p.s. naplnit požadavky umělecké rady a festival dále úspěšně rozvíjet,“ říká Pavel Trojan. Ve funkci zůstává do 31. srpna 2025. K jeho závazkům bude patřit finanční uzávěrka 2025 a příprava zveřejnění programu Pražského jara 2026, za nějž se však bude osobně zodpovídat už někdo jiný.

Pavel Trojan.

Jelikož bylo vyhlášeno informační embargo, nevíme jaké byly ony názorové rozpory s uměleckou radou a s jakými požadavky se nebyl ochoten, navenek náhle, ztotožnit. Z neurčitosti vyjádření PJ mohou vyplývat spekulace a možná mylná fabulace. Například s kým byl v tak ostrém střetu, že jej pan Trojan byl nucen řešit tak dramaticky? Globalistická zpráva pro média by mohla vést k závěru, že se proti jeho vedení postavila celá umělecká rada jako jeden muž a jedna žena. Myslím si však, že „osinou v pozadí“ byl možná jen nejvýraznějším členům rady.

Pavel Trojan s Jiřím Bělohlávkem (Pražské jaro 2011). Foto: Pražské jaro / Ivan Malý.

Nechme spekulací a sečteme fakta: Pavel Trojan posunul koncept festivalu do modernity a kontaktnosti 21. století, inicioval nové formáty, které doufám nebudou rušeny (například SpringTEEN, zaměřený na mladé publikum, a doprovodný výtvarný program Pražské jaro Art Salon), etabloval vzrušující rovnováhu mezi hvězdností a progresivitou, téměř každý projekt byl slavností. A měl velmi slušná ekonomická čísla – jubilejní 80. ročník nabídl více než 80 akcí, přivítal 30 000 návštěvníků a dosáhl rekordní 94% návštěvnosti. A nemělo by zůstat bez povšimnutí, že vítaným bonusem je nový sponzor  Doosan Škoda Power.  Navíc měl vizi, což u ředitelů festivalů není běžné (o byrokratech nemluvě). Konkrétním dokladem pro příští rok je plánované hostování Oslo Philharmonic s Klausem Mäkeläm, což je v současnosti nejzajímavější světový dirigent, kterého znám, což se nepodařilo žádnému manažeru v tomto státě!

Pavel Trojan v přátelském rozhovoru s Jakubem Hrůšou. Foto Pražské jaro / Ivan Malý.

Foto Petra Hajská.

Věřím, že mimořádný manažerský a hudební talent Pavla Trojana nebude promarněn. Podporu mu vyjádřili i mecenáši Pražského jara. „Podpora mecenášů a přátel festivalu pro mě byla vždy nesmírně cenná. Vaše důvěra, zájem a štědrost mě provázely po celé mé působení a umožnily realizaci řady krásných počinů. Srdečně děkuji, že jste stáli po boku Pražského jara. Nesmírně mě těší, že s celou řadou z vás mě pojí skutečné přátelství,“ reagoval Pavel Trojan.

Jediný formát, který bych podrobil diskusi, dokonce možná revizi koncepce, je Festival Rudolfa Firkušného. Hudebních manažerů, jakým je Pavel Trojan, je v Česku málo, stačily by mi prsty jedné ruky. Závěr: možná nastal čas zvažovat nové obsazení umělecké rady festivalu, avšak klíčové je omezit bezvládí na minimum!

Hudební Praha se možná změní, přičemž v delším horizontu je zatím nejistá další změna koncertního paradigmatu Prahy – Vltavská filharmonie.

Radostná coda

Hudební léto a raný podzim přinášejí pokaždé řadu radostných zážitků. Například v olomoucké Redutě zazněly povzbudivé tóny naděje – první koncert Česko-slovenského orchestru a sboru lékařů (ČOLEK) podpořil mobilní hospic Nejste sami. Spojili lékaři-muzikanti a otevřela se prostor pro dobročinnost. Výtěžek z koncertu bude věnován mobilnímu hospici Nejste sami, který poskytuje specializovanou paliativní péči pacientům v jejich domácím prostředí. „Hudba a medicína mají společné to, že obě mohou léčit – každá jinak. Jsme hrdí, že můžeme svým uměním přispět k podpoře těch, kteří pečují o nejkřehčí okamžiky lidského života,“ uvedl jeden z iniciátorů koncertu MUDr. Látal. Organizátoři koncertu plánují, že letošní ročník nebude poslední. Chtějí založit novou tradici propojující hudbu, lékařství a pomoc těm, kteří ji nejvíce potřebují. Důvodem k radosti budou nepochybně i pražské Letní slavnosti staré hudby a na přechodu léta a podzimu tři festivaly – Dvořákova Praha, Lípa Musica a Svatováclavský hudební festival.

Luboš Stehlík