V průběhu čtyřiceti let jsem měl při čtení opusů hudebních novinářů jen zřídkakdy pocit, že autor má nějaký cit, že to jsou lidé jako ostatní, že mají nějaké emoce, že hudbu prožívají. Někteří z nich jen umně předstírají, že jsou schopni hudbu nejen analyzovat a kritizovat (to nám jde skvěle) cosi, co nejsou (nejsme) schopni uchopit či pochopit, ale že chápou paradigma hudby. Nechápeme, nevíme… jsme spíše roboti než sebekritičtí lidé vášnivě zamilovaní do malého výseku hudby.

Tentokrát budu velmi osobní! Budu psát o jedné z přibližně tří set tisíc Marií na této planetě.  (Marie má hebrejský počátek, a sice ve jméně Mirjam, též přepisováno jako Miriam. Nejznámější biblickou nositelkou tohoto jména je Panna Marie, matka Ježíše. Jméno může pocházet i z aramejštiny. Marie, respektive Marjam, by pak znamenalo „kapka moře“, ale také „krásná“.)  

Poznal jsem ji na počátku osmdesátých let. Nenápadná zjevem, tichá hlasem, křesťanská nestárnoucí duše, která však vyzařovala radost a duchovní sílu, s jakou jsem se nikdy (u žen či mužů) nesetkal. Očarovala i mojí manželku nejlepší ze všech. Stala se kmotrou našich dětí. I když se naše cesty po tzv. sametové revoluci spíše míjely, duchovní spojení bylo stále pevné.

Marie neměla lehký pozemský život.  Řadu let pomáhala bližním v církevním sboru, lidem kolem sebe i zcela cizím, pečovala o lidi v LDN… Měla ráda děti, život, přírodu a krásy umění… Osud ji odtrhl od její velké lásky – hudby. Přesto jako samouk dosáhla ve hře na klavír velmi slušné úrovně. Hudbu nejen provozovala na svém starém pianinu, ale i poslouchala. Když jsem vnímal její vnitřní nadšení například ze Smetany, Dvořáka, Ebena, Mozarta, Haydna, Bacha, chorálu nebo lidových písní, cítil jsem, že jedině takové pokorné, nefalšované, upřímné nasávání obsahu pojmu musica má smysl.

Kéž by byly koncertní sály plné Marií, kapek moře, snižoval se počet všeználků a zažíval jsem stále méně lidí, kteří v průběhu hudby sledují své chytré telefony, hodinky, dokonce špatně maskují nudu, mezi skladbami a o přestávkách probírají byznys, sportovní mače a práci, kterou si s sebou nosí na koncert, který by měl být pro ně slavností, a v některých případech přitom v první sekundě po posledním tónu co nejhlasitěji volají bravo… A to nemluvím o lidech, kteří mají koncert pouze jako nutnou reprezentativní či píjárovou povinnost pro byznysové partnery či politiku.

Marie odešla do prostoru Panny Marie v červenci 2024. Velký smutek pro všechny, kdo ji znali nebo potkali, nicméně je tu stále s námi. Ač nejsem katolík, pro mě má větší svatozář než desítky oficiálních svatých.

Luboš Stehlík