„Miluji čistou krásu a spiritualitu Karlovy hudby; hudby bez hranic, milovanou všemi a naprosto demokratickou.“ Marat Bisengaliev, kazašský houslista a dirigent
17. čevence 2024 Württembergská filharmonie Reutlingen spolu s mezinárodním sborem KONEKTO a pod taktovkou Sira Karla Jenkinse uvedla v německé premiéře jednu z nejnovějších skladeb autora, oratorium One World. Skladba zazněla na Festivalu evropské církevní hudby v německém městě Schwäbish Gmünd. Zde, v kostele svatého Kříže, Sir Karl Jenkins, jeden z nejuznávanějších a nejpopulárnějších skladatelů současnosti, obdržel cenu Evropské církevní hudby 2024 z rukou Richarda Arnolda, starosty města.
Tato cena, německy Preis der Europäische Kirchenmusik, je udělována od roku 1999 vynikajícím skladatelům a umělcům za jejich výjimečný přínos na poli duchovní hudby. Skladatel Petr Eben byl jedním z prvních, kdo cenu v roce 2001 obdržel, následován dalšími, neméně slavnými jmény jako Krzysztof Penderecki (2003), Arvo Pärt (2005), Sir John Tavener (2013) a Sir John Rutter (2019).
Sir Karl Jenkins přebírá cenu z rukou starosty města Richarda Arnolda. Foto Hartmut Hientzsch.
Za své „zásluhy v komponování a překračování hudebních hranic“ byl Sir Karl Jenkins v roce 2015 povýšen do šlechtického stavu. Celosvětově je jedním z nejčastěji uváděných žijících skladatelů. The Armed Man: Mše za mír, psaná v roce 1999 na objednávku Royal Armouries a rozhlasové stanice Classic FM k oslavám Milénia, byla od svého vydání uvedena přibližně 3 000 krát v padesáti zemích světa. V roce 2023 překonala světový rekord, když se udržela v britském žebříčku klasické hudby Official Classical Artists Album Chart po dobu 1000 týdnů.
Oratorium The Armed Man: Mše za mír vychází z francouzské básně L´homme arme z 15. století a je reflexí hrůz války a jejích následků, jak říká sám Karl Jenkins: „Se smutkem musím říct, že válečné konflikty od doby, kdy jsem věnoval tuto skladbu obětěm Kosova, nepolevují, ale my dál tvoříme hudbu na památku těch, kdo zahynuli, s nadějí, že lidstvo najde cestu k uzdravení.“1
Silný apel na lidskost a uzdravení naší zlomené, rozdělené planety je promyšleně vetkán do poselství oratoria Jeden svět, které má nepochybně všechny kvality předchozích Jenkinsových děl a také předpoklady stát se stejně úspěšným jako The Armed Man. „V roce 2020 v naději, že vytvořím novou kompozici širších rozměrů, jsem prožíval obtížné časy, zápasil jsem o hlavní myšlenku, avšak rychle jsem si uvědomil, že odpověď je všude kolem mě: narůstající chaos a šílenství, které se ve světě otevíralo v mnoha rozmanitých formách; změna klimatu; populistické lživé pravicové vlády; despotismus; pandemie. Zvažoval jsem, jestli skladba bude za tři roky ještě aktuální. Situace je nyní ještě horší, máme válku v Evropě, finanční zmatky a nestabilita jsou všude,“ píše Sir Karl v předmluvě k vydání Jednoho světa.2
Sir Karl Jenkins ve své ušlechtilé misi za mír ve světě nepolevuje. Vedle války, jako už mnohokrát předtím, dále ve skladbě připomíná nejnaléhavější bolesti dnešního světa: zničenou planetu, zneužití moci, represivní režimy, pohrdání základními lidskými právy, fake news a znevažování pravdy. Jeden svět, oratorium pro sóla, sbor a orchestr, „vyzdvihuje vizi planety žijící v míru a rovnosti, planety, ve které se přistupuje k přírodě a ekologickým problémům s respektem a kde lidská práva jsou zaručena všem. Kde pravda je pravdou a zprávy nejsou nikdy falšovány, kde vůdcové nelžou, transparentnost je samozřejmostí a lidé všech vyznání žijí vzájemně v míru. Planety, na které není hladomor, ani válka.“3
Jak je vyjádřeno hebrejskými slovy jedné z částí, „Tikkun Olam“, „Naprav svět“, je silným poselstvím světu vtěleným do tohoto díla. Jenkins věnuje dílo organizaci UNESCO jako projev uznání a ocenění za její více než pětasedmdesátiletou snahu o dialog, mír a smíření mezi národy světa prostřednictvím kultury.
Opět pod vedením skladatele měl Jeden svět premiéru 19. listopadu 2023 v Brucknerhausu v rakouském Linci díky Světovému sboru pro mír a Světovému orchestru pro mír UNESCO, který byl založen Sirem Georgem Soltim a Charlesem Kayem v roce 1995, a také díky usilovné podpoře posledně jmenovaného, sbormistrů Nicola Matta, Alexandra Kollera a dalších. Premiéry se po boku zmíněných těles účastnil také linecký sbor HardChor a Musischen Borg Linz, meinárodní Stay at Home Choir, zpěváci z Federace rakouských mládežnických sborů a masový sbor 128 zpěváků z celého světa, sólisté Ruby Hughes (soprán), Kathryn Rudge (mezzosoprán) a barytonista Roderick Williams spolu s dalšími 263 virtuálními zpěváky z více než čtyřiceti zemí světa.4
Provedení světové premiéry díla v Linci. Foto Oliver Erenyi.
Pro německou premiéru byl sbor „navržen“ a organizován rovněž velmi specificky. Profesionální část sboru KONEKTO, nazývaná „Pros“, skládající se z 32 profesionálních zpěváků, dirigentů a skladatelů z 15 zemí, se propojila s další „Kollektive“ skupinou zpěváků opět z různých koutů světa.5 Výraz „konekto“ znamená v esperantu „spojeni“ a symbolicky reprezentuje hodnoty sdílené mezi zpěváky samotnými: snaha o posilování komunitních vazeb, porozumění a podpora harmonického soužití napříč kulturami, rozmanitost. Snaha posouvat hranice sborového umění dále, to vše při zachování nejvyšších uměleckých požadavků na kreativitu a kvalitu sborového zpěvu.
Jaká je motivace organizátorů sestavit pěvecký sbor právě tímto způsobem? Umělecký vedoucí sboru Alexander Koller k tomu říká: „Jsem šťastný, když pomyslím na to, jak nádherná je příležitost uvádět tuto neuvěřitelnou kompozici s tolika hudebníky, hledajícími mír, lásku a naději v hudbě. To je radost. A především tu máme skladatele, který na naši objednávku vytvořil dokonalý hudební kus: Sira Karla Jenkinse a jeho Jeden svět. Fantastické. A to je přesně ten důvod, proč jsem nanejvýš motivován přivádět lidi, kteří zpívají, dohromady.“
Jsou tu však také důvody osobní: „Můj osobní důvod pro tuto spolupráci je jednoznačně hudební přátelství se Sirem Karlem. Opravdu věřím jeho hudbě a smyslu, který má. Jeho hudba se zpívá po celém světě a lidé se cítí příjemně, když ji zpívají nebo slyší. Nastávají v ní okamžiky, které vám dovolí zapomenout na všechny problémy světa, najít vnitřní motivaci k životu a udělat tento svět lepším místem. Jaká je to příležitost, když se tohle vše děje prostřednictvím hudby! A také rád pracuji se Sirem Karlem, protože cítím jeho sílu a moudrost jeho zářících očí. Líbí se mi, jak vede sbor pohybem rtů a jeho cool knír pak tančí do hudby, krása. Pro své fanoušky a další umělce, kteří provádějí jeho hudbu po celém světě, je velkou inspirací.“
Organizační tým KONEKTO, zleva Helen Ostafew, Melanie Dirbach, Alexander Koller a Elisabeth Parsons.
Foto Alexander Koller.
Mezi zpěváky KONEKTO Kollektive sboru je velká část členů mezinárodního sboru Stay at Home Choir. Sbor byl založen sbormistry Tori Longdon a Jamie Wrightem v Londýně v dobách lockdownu jako sbor virtuální. Setkat se navzájem osobně je pro členy další silnou motivací k účasti na premiéře. Doby po epidemii Covidu-19 jen prohloubily pouta a vztahy mezi členy sboru, neboť se objevily nové příležitosti ke spolupráci a setkáním jak online, tak naživo.
Toto jsou slova Matse Löfa, jednoho z tenoristů sboru, bývalého učitele IT, chemie a fyziky z Finska, dnes člověka, který poskytuje IT podporu nevidomým ve svém kraji: „Miluji hudbu Sira Karla a miluji komunitu Stay at Home Choir a naše společné hodnoty. Chtěl jsem se znovu setkat s přáteli z Lince a dalších sborových projektů osobně. Velmi mě těší učit se o hudbě a o zpěvu nové a nové věci, a i když můj hlas už není tak mladý, jak se cítím, snažím se udržet jej ve formě, jak nejdéle to půjde. Neumím malovat, neumím tančit, ale umím zpívat. Tak proč bych neměl vyjadřovat sám sebe a své pocity tím nejlepším způsobem, jakým umím? Zpívám, protože miluji zpívání. Díky zpívání se cítím šťastný. Zpívám, abych věděl, že nejsem sám.“
Jade Victoria z Newcastlu v severovýchodní Anglii, opět zpěvačka tenorové sekce, pracuje jako kouč lidských zdrojů a pomáhá manažerům být ve své činnosti efektivnějšími. I ona potvrzuje důležitost zpěvu a existence komunitních zpívajících skupin kolem ní: „Vyrostla jsem v rodině, která si vždy hudby vážila. Když jsem vyrůstala, byla stále okolo mě. Mám moc ráda ten pocit naplnění, který mi hudba dává, když zpívám a vystupuji. Líbí se mi její sociální aspekt, zvláště u sborového zpěvu. Těší mě příležitosti zpívat s podobně smýšlejícími lidmi, příležitost poznávat díky sboru nové lidi i příležitost provádět rozmanitou hudbu a učit se o hudbě nové věci. Sborový zpěv byl odmalička součástí celého mého života. Od věku osmi let jsem vždy byla členkou každého školního sboru a pěveckého ansámblu, který byl nablízku. Po univerzitě jsem si dala přestávku, hlavně ale proto, že jsem nemohla najít sborovou příležitost dostupnou pro pracující dospělé, takovou, která by nebyla moc drahá a nevyžadovala velké časové nasazení. Nakonec jsem si našla komunitní sbor.
Také jsem se připojila k virtuálním sborům a účastnila se díky své mamince některých projektů Stay at Home Choir. Máma zpívala na premiéře v Linci a přijela tak nadšená, že když jsem slyšela o německé premiéře, hned jsem chtěla jet. Je to krásná možnost dělat něco jiného. V našem komunitním sboru zpíváme většinou jen velmi jednoduché, běžné, odpočinkové skladby. Většina lidí neumí číst noty, a tak zpíváme bez partitur podle sluchu. Zpívat se Sirem Jenkinsem byla příležitost, která se nedala odmítnout, konečně jsem mohla zpívat něco náročnějšího a na profesionální úrovni.“
Navzdory svému nabitému programu, sbormistři Stay at Home Choir přijeli ze Spojeného království přípravu sborů na evropské premiéry podpořit. Tori Longdon, v současné době mimo jiné asistentka dirigenta Londýnského filharmonického sboru, hovoří o tom, jak se jí daří všechny aktivity skloubit: „Myslím, že zásadní je ujasnit si priority. Dávat přednost tomu, co milujete. Jamie i já milujeme tyhle mezinárodní příležitosti, které spojují lidi dohromady. Také milujeme komunitu lidí ve Stay at Home Choir, chceme dělat vše pro její podporu a pokračování a tyto aktivity jsou toho součástí.“ Tori mluví o tom, jaké kvality a hodnoty jsou pro její práci důležité: „Hodnotami Stay at Home Choir vždy byla kvalita, komunita a dostupnost, a čím více byly a jsou tyto hodnoty v naší práci v uplynulých pěti letech ve vedení organizace zastoupeny, tím více si uvědomuji, že se staly mými vlastními hodnotami, a totéž platí pro Jamieho. Prochází nyní každým aspektem naší hudební činnosti, nejen v práci Stay at Home Choir. Tím, jak blízko jsou našemu srdci, je pro nás snažší rozhodovat se, co je pro nás důležité a čemu se věnovat. V důsledku obohacují naše životy, a tak se i nadále chceme snažit vyhledávat příležitosti, které jsou výborné pro podporu komunity, a současně rozšiřovat vysoce kvalitní příležitosti ke zpěvu ve světě. Na cestu do Německa už se moc těším! A už to bude tak brzy!“
Tori Longdon. Foto Nick Rutter.
Část zachycující Bábel a zmatení jazyků, při níž každý ve svém jazyce dramaticky recituje text a vyjadřuje rostoucí tragédii vzájemného neporozumění. Brucknerhaus. Foto Oliver Erenyi.
Je pondělí 15. července 2024 a členové KONEKTO Kollektive sboru se v prostorách Württembergské filharmonie v Reutlingenu scházejí k první sborové zkoušce. Někteří už se dobře znají díky předchozím online setkáním nebo premiéře v Linci. Zaslechnout lze příběhy o zpožděných nebo zcela zrušených letech, ztracených zavazadlech a jiných cestovatelských obtížích, ve vzduchu už je ale cítit nadšení a očekávání, protože každý je připraven a zcela koncentrován na události následujících dní. Zkoušky prvního dne probíhají v parných letních teplotách až do pozdních večerních hodin. Není to jen sborová partitura, ale – a možná především – empatické napojení jednotlivých členů sboru při zpěvu na sebe navzájem, co je třeba cvičit a posílit.
Sbor KONEKTO Kollektive a Alexander Koller při zkoušce v budově filharmonie v Reutlingenu.
Foto Elisabeth Parsons.
Úterý přichází po silné noční bouři. Vzduch se konečně vyčistil. Úroveň očekávání roste s příjezdem Sira Karla jenkinse. Nejmladší členové sboru okamžitě pořizují své „BeReal“ fotografie se skladatelem v pozadí, jiným nevadí čekat ve frontě na skladatelův podpis do pečlivě opečovávaných partitur. Někteří s sebou k podpisu přivezli, a to navzdory hmotnostním omezením v letecké dopravě, celé stohy jeho partitur, většinou již hodně opotřebovaných. Čas pokojně plyne. Obří zásoby pizzy pomohou zahnat hlad. Zpěváci i členové orchestru se těší ze společného času, povídají si a vysedávají v jabloňovém sadu, obklopujícím prostory filharmonie. Větve starých jabloní obtěžkané plody se lehce dotýkají okolní kvetoucí louky. Cítíte se náhle propojeni s nečekaně starým dědictvím předávaným těmi, kdo tyto stromy vysadili. Celé okolí je o to překvapivější, oč modernější je vzhled budovy samotné filharmonie.
Den druhý přináší ještě jedno příjemné překvapení. Po poměrně náročných dopoledních i odpoledních zkouškách s filharmonickým orchestrem a Karlem Jenkinsem je jasné, že sbor je více než připraven ve výzvě obstát.
Scéna pro poslední, koncertní den se již chystá ve městečku Schwäbisch Gmünd, kde se podle městského motta „setkává Nebe a Země“. Koncert se koná v kostele sv. Kříže, nejdůležitějším kostele ve městě, gotické stavbě ze 14. století, spojené s prominentním a vlivným architektem a sochařem česko-německého původu Petrem Parléřem. Velkolepost místa nás přesvědčuje o tom, že právě zde se po celá staletí odehrávaly velké věci. I členové sboru se navzájem ujišťují o tom, že by svým koncertním výkonem rádi dostáli nárokům místa a významu celé akce.
Po dalších setech rozezpívání a zkoušek s krátkými pauzami je čas obléci se do bílého. Poslední selfie fotografie členů sboru na červeném koberci před místním kulturním centrem Prediger, poslední rady sbormistrů, poslední slova povzbuzení, sdílené úsměvy, objetí a vyjádření vzájemné podpory. Vstupuje se bočním vchodem, členové sboru se řadí přesně tak, jak je třeba pro organizovaný nástup na vytvořené pódium. „Najednou jsme si uvědomili, jak je ten prostor plný lidí, a že úspěch celé akce závisí zcela a jedině na lidském těle, mysli a duši. Jakmile jsme nastoupili a zazněly první akordy skladby, „naběhla“ celá naše příprava a byli jsme schopni nejen sledovat partituru a zpívat, ale především jsme byli schopni se ze zpěvu radovat a trefovat tóny, o kterých jsme si dříve mysleli, že jsou mimo naše schopnosti. Sir Karl Jenkins před nás předstoupil se zjevným klidem a jistotou. Jeho výrazné obočí, pohyb kníru i záblesky v jeho očích nám jaksi komunikovaly vše, co jsme potřebovali vědět. A než jsme se nadáli, přišel závěr skladby, lidé začali tleskat a potlesk dlouho nepřestával. Byl to nádherný pocit,“ popisuje s vnitřním pohnutím jeden ze členů sboru.
Jak později pro německý deník Rems-Zeitung napsala Bettina Burchard, „sbor vytvořil emoční hloubku, jež posluchače v Gmündu fascinovala a zcela unesla. Za prvotřídními hudebníky Württembergské filharmonie, která je též tvořena mezinárodně, stojí stejná zakladatelská myšlenka vytvářet prostřednictvím hudby sociálně soudržné vazby. Výsledkem byl toho večera nádherný obraz a poslechový zážitek na všech úrovních. Výjimečné hlasy sólistů … pluly lodí katedrály, až se prolnuly se sborem.“6
Sbor a orchestr při uvedení díla v kostele sv. Kříže v německém městě Schwäbisch Gmünd. Foto Hartmut Heintzsch.
Za každým hudebním ansámblem a každým úspěšným představením stojí nasazení organizačního týmu, neúnavně pracujícího v pozadí, je tedy třeba doplnit ještě další jména, která dosud nebyla zmíněna, a to jména Elisabeth Parsons, Helen Ostafew a Melanie Dirbach. „Nemyslím, že bychom čelili nějakým zásadním výzvám, organizovat zpěváky z celého světa byla krásná zkušenost. Odstartovat projekt, moci se konečně setkat a poznat navzájem bylo pro nás velkou odměnou. Pracovat na tak povznášející a inspirující skladbě s živým skladatelem je pro nás čest. Tato zkušenost nás spojila způsobem, jaký jsme si nedovedli představit, a jsem nesmírně nadšená, že projekt jako tento mohl spatřit světlo světa,“ zdůrazňuje Elisabeth Parsons.
Uzavíráme slovy Catherine James, jedné z nejmladších zpěvaček ve sboru. Jejím přáním je studovat medicínu, ač její dosavadní hudební kariéra je poměrně oslnivá. Od mládí zpívala jako sboristka v katedrále v Guildfordu, zpěvu se věnovala na Královské hudební akademii. V roce 2019 se stala finalistkou soutěže BBC Mladý sborista roku 2019, zpívala a vystupovala mj. v Royal Opera House, s Národním mládežnickým sborem Velké Británie a s Londýnským filharmonickým sborem: „Zpívání mi dává tolik radosti, cítím se díky němu skutečně živá! Byla to nádherná příležitost stát se členem globálního sboru, potkat se a spolupracovat s hudebníky a profesionály mezinárodně. Vždy jsem měla ráda hudbu Sira Karla Jenkinse, tak jsem opravdu nesmírně nadšená, že jsem mohla zpívat na německé premiéře jeho díla!“
Ačkoliv tedy byli účastníci projektu Jeden svět, lidé rozmanitých profesí z různých národů, sociálních prostředí a komunit, „rozprášeni do všech koutů světa“, jak je psáno v druhé větě oratoria s názvem Let´s Go! The Tower of Babel, je jasné, že pouto mezi nimi je nyní ještě silnější. Tím poutem je jejich sdílená láska ke sborové hudbě a jejich touha podpořit komunity, ve kterých žijí, silou hudby. Protože přece „všichni hledíme na stejné hvězdy, sdílíme stejné nebe, stejný vesmír nás spojuje“.7
Příprava sboru na část Savitur, Brucknerhaus Linec. Foto Alexander Koller.
[1] Bedigan, M. (2023, May 19). Composer who went viral at coronation breaks UK classical chart records. The Standard.
https://www.standard.co.uk/culture/music/prince-of-wales-duchess-charles-sussex-welsh-b1082479.html
2 Introduction and Synopsis, s. 5. In: Jenkins, K. (2023). One World Vocal Score. Boosey & Hawkes Music Publishers Ltd. ISBN 978-1-78454-819-3.
3 Ibid. s. 5.
4 Nahrávka koncertu z lineckého Brucknerhausu je stále dostupná online na https://www.youtube.com/live/4ZG3ublh6zY?feature=shared.
5 Viz webové stránky sboru KONEKTO https://www.konekto.world/about
6 Burchard, B. (2024, July 19). EKM: Praisträgerkonzert mit Sir Karl Jenkins. Rems-Zeitung. https://www.remszeitung.de/kultur/regional/ekm-preistraegerkonzert-mit-sir-karl-jenkins-Q2IVK2G575CUPEIRI3E4ZIFA3I.html?outputType=valid_amp&fbclid=IwY2xjawEWJJRleHRuA2FlbQIxMQABHYhyKT0xl3y7dDQPP6daQAGfSFYhGXEVOA38un_3JJRmdwmnpBj3dnzL_A_aem_59ZhsWz13vlsa3KTJtYJkQ
7 Text ze třetí věty s názvem Unus Mundus je výňatkem z proslovu římského státníka Symmachuse ke křesťanům ze 4. st. n. l.
ŽIVOTOPISNÉ PROFILY
Sir Karl Jenkins je v globálním měřítku jedním z nejčastěji uváděných žijících skladatelů. Jeho oratorium The Armed Man: Mše za mír si získala v kontextu klasické hudby ojedinělé postavení, neboť se ve Spojeném království udržela na žebříčku alb klasické hudby neuvěřitelných 1 000 týdnů. Jenkins se v různých anketách popularity pravidelně umisťuje na předních příčkách. Skladba The Armed Man skončila na čtvrtém místě v Síni slávy 2024 rozhlasové stanice Classic FM, což je nejvyšší pozice pro stále žijícího skladatele. Stejná skladba je na pátém místě v seznamu Great British Classics, před ním jsou již jen skladby Edwarda Elgara a Ralpha Vaughan Williamse. Na objednávku krále Karla III. se na jeho korunovaci v roce 2023 hrála Tros Y Garreg (Over the stone), úprava welšské lidové písně, která se stala v roce 2002 základem stejnojmenného koncertu pro harfu.
Karl Jenkins studoval hudbu na univerzitě v Cardiffu a na Královské hudební akademii v Londýně. Fenoménem se stala Jenkinsova klasická, a přesto žánry překračující skladba Adiemus (1995), objednaná pro televizní reklamu. Dobyla vrcholné pozice na žebříčcích klasické hudby a autorovi získala světovou pozornost. Jeho nejznámější dílo The Armed Man: Mše za mír (2000) bylo od své premiéry v roce Milénia uvedeno již 3 000krát. Nezapomenutelné se stalo berlínské provedení mše se Světovým sborem a orchestrem pro mír a sborem, který čítal 2 000 zpěváků ze 30 zemí světa.
Tato dvě díla byla pro další směřování Jenkinsovy hudby klíčová, autor totiž dále rozvíjí myšlenky a způsoby kompozice v nich obsažené: volání po míru, multikulturalita, zapojení globálně inspirované instrumentace a textu, který často funguje společně s tradiční duchovní latinou. Mezi jinými jmenujme skladby Requiem, Stabat Mater, Gloria, Miserere, The Peacemakers.
Jenkins získal za prodej svých alb 17 zlatých a platinových desek. Komponoval hudbu pro Sira Bryna Terfela, Dame Kiri Te Kanawu, Rolanda Villazona nebo Jess Gillamovou, pro níž složil svoji zatím poslední skladbu, koncert pro saxofon a orchestr Stravaganza. Spolupracuje s předními britskými orchestry. Dosah jeho skladeb je skutečně globální, zmiňme koncerty nejen v domácí Royal Albert Hall a Buckinghamském paláci, ale také v New Yorku a dalších světových metropolích.
Karl Jenkins byl povýšen do šlechtického stavu v roce 2015. Jako skladatel má výhradní smlouvu s nakladatelstvím Boosey & Hawkes. Britské hudební vydavatelstvím Decca Records mu udělilo bezprecedentní Lifetime Signing Deal, závazek doživotně vydávat jeho tvorbu, což se stalo poprvé v historii.
Alexander Koller věnuje svůj život sbormistrovství, zpěvu a hudebnímu vzdělávání. Působí jako učitel hudební výchovy a zpěvu a jako sbormistr na střední škole BORG v Linci. Organizuje a připravuje mládežnické pěvecké sbory v Horním Rakousku. S úspěšným a ambiciózním pěveckým sdružením Hard-Chor se Alexander věnuje repertoáru, který kombinuje tradiční sborovou hudbu s moderními prvky i technikami populární hudby, společně také získali mnohá ocenění na mezinárodních festivalech s porotci, jako je Elina Garanča, John Rutter či Eric Whitacre v čele.
Od ledna 2015 vede Alexander Koller lineckou Singakademii, založenou v roce 1845, jejímiž vedoucími byli tak renomovaní hudebníci a skladatelé, jako Anton Bruckner, Paul Hindemith nebo Balduin Sulzer. Dirigentsky pracuje s orchestry v Linci a v dalších rakouských městech. Sám je nadšeným zpěvákem a sólistou, vystupuje s mnoha komorními ansámbly a sbory v Evropě, Americe i Ásii, účastnil se workshopů a masterclassů s lidmi, jako je Jordi Savall, Gunnar Eriksson nebo Bobby McFerrin. S nasazením se snaží inspirovat především mladou generaci a získat ji pro umění vokální hudby.
Victoria „Tori“ Longdon studovala sbormistrovství na Královské hudební akademii v Londýně. Nyní je zástupkyní vedení Londýnského filharmonického sboru a hlavní dirigentkou sboru v Covent Garden. Pod jejím vedením se připravovaly sbory na korunovaci krále Karla III. ve Windsoru v květnu 2023.
Tori je spoluzakladatelkou sboru Stay at Home Choir, mezinárodní komunity 29 000 zpěváků, kterou vede společně s barytonistou skupiny The Swingles Jamie Wrightem. Cestuje po světě, vede workshopy pro dirigenty a sborové zpěváky, zasedá v porotách pěveckých soutěží. Spolupracuje s rádiem BBC a Classic FM. Věnuje se hudební publicistice, publikovala rozhovory s významnými skladateli a dirigenty, jako jsou John Rutter, Sir Karl Jenkins, Christopher Tin nebo Marin Alsopová. Je vášnivou obhájkyní hudebního vzdělávání a klasické hudby. Nedávno byla za práci v oboru nominována na ocenění „Woman of the Future“, „Žena budoucnosti“.
Jamie Wright je barytonista a vokální perkusista skupiny The Swingles, oceněné pěti cenami Grammy, a spoluzakladatel Stay at Home Choir. Studoval hudbu na Universitě v Yorku a také na Královské hudební akademii. Jako aranžér a hlasový kouč úzce spolupracoval s populárním sbormistrem a moderátorem Garethem Malonem a jeho vokálními uskupeními. Jako zpěvák se objevuje na četných nahrávkách filmové a televizní hudby, zmiňme nahrávky s The Eric Whitacre Singers, London Voices a Audio Network. Je nadšeným obhájcem hudebního vzdělávání pro všechny věkové skupiny, na svých workshopech zkoumá hudbu napříč žánry a s oblibou se věnuje beatboxingu. Vyvinul několik aplikací usnadňujících studium hudby a hudební teorie.
Stay at Home Choir
Stay at Home Choir je globální sborová komunita využívající digitální technologie k propojení milovníků sborového zpěvu a hudby. K dnešnímu dni se přibližně 29 000 zpěváků z mnoha koutů světa účastnilo rozmanitých sborových projektů s umělci jako Marin Alsopová, Sir Karl Jenkins, Gareth Malone, John Rutter, Morten Lauridsen, Christopher Tin, The King´s Singers, I Fagiolini, VOCES8, The Swingles, Královský filharmonický orchestr nebo Berlínská filharmonie.
Členové sboru Stay at Home Choir mají přístup k účasti na mnoha rozmanitých akcích, získávají přístup k online materiálům, pořizují audio či video záznamy svého zpěvu a účastní se prostřednictvím online platforem „živých“ společných zkoušek či moderovaných pořadů. Studijní lekce jsou výrazně inkluzivní, důležitá je podpora jednotlivých členů, jejich sebevědomí při zpěvu a zlepšení pěveckých dovedností bez ohledu na předchozí zkušenost. Inovativní technologie a učební metody povzbuzují členy k rozvoji jejich vlastní kreativity a umožňují sociální propojení mezi podobně smýšlejícími zájemci. Překonávání bariér, které brání tomu, aby se hudba stala dostupnou a přístupnou každému, je jedním ze základních principů sboru. Zakladatelé sboru obdrželi v roce 2021 jako první ocenění Královské filharmonické společnosti za inspiraci, The Royal Philharmonic Society Inspiration Award.
