Už od dětství mi přišlo zvláštní, jak pomíjíme narození a jsme doma i v cizině uhranuti smrtí, vzdáváním poct známým osobnostem skrze funebrální výročí úmrtí. Příklady za všechny: Jan Hus – 6. 7. 1415, Jan Amos Komenský – 15. 11. 1670, T. G. Masaryk – 14. 9. 1937, sv. Václav – 28. 9. 935, Johann Sebastian Bach – 28. 7. 1750, Wolfgang Amadeus Mozart – 5. 12. 1791, Bedřich Smetana – 12. 5. 1884… Antonín Dvořák má štěstí, že od nedávné renesance jeho rodného domu v Nelahozevsi jsou živá obě výročí (8. 9. 1841 – 1. 5. 1904). V této recenzi/glose se zaměřím jen na výročí národního světce Václava.
Fota SHF.
Svatováclavský hudební festival patří mezi nejkreativnější festivaly České republiky. Zářijovou šňůru projektů každý rok končí ve svatováclavský den 28. září a večer je pokaždé něčím výjimečným. Letos jsem z něj měl opět sváteční dojem. V ostravské Katedrále Božského Spasitele zazněla zásluhou dirigenta Philippa Bernolda česká premiéra (!) oratoria Julese Masseneta (1842-1912) Eva z roku 1875. Překvapivě dobří byli sólisté, dva Francouzi a jeden Ukrajinec s francouzským občanstvím: lyrická sopranistka Claire Antoine, mladodramatický tenorista Léo Vermot Desroches, barytonista Ihor Mostovoi. Naopak nepřekvapivě skvělá byla obě tělesa – Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno, který místo profesora Fialy perfektně připravil sbormistr Joel Hána.
Přiřazovat toto dílo ke vznícené spiritualitě Evropy v 2. polovině 19. století by bylo přehnané. Se starozákonní předlohou pracuje libretista Louis Gallet velkoryse v celku i v detailech – strom poznání přejmenoval v duchu francouzského osvícenství na l´arbre de la science (strom vědy), zakázané ovoce je fruit de l´amour (ovoce lásky), had není personifikován a jeho roli převzaly Voix de la nuit – Hlasy noci. Všechno je v podstatě abstrakce po francouzsku.
Co napsat zkratkovitě o hudbě mystéria Eva? Musím se přiznat, že Massenet nikdy nepatřil mezi mé oblíbence 19. století. Za bolševika jsem na studiích občas hrával Meditaci, v 90. letech jsem se seznámil s operami Manon a Werther a musím pravdivě dodat, že jsem se k nim už nevrátil. (Předpokládám že k mé škodě už nepoznám opery Chérubin, Le Cid, Esciamonde, Herodiade, Le Roi de Lahore, Roma a nejspíš ani Klavírní koncert Es dur.) V encyklopedii najdete, že je řazen k žánru opéra lyrique, což je jen částečně podařená odpověď na grand opéra a zbytek Evropy. Nevím jaký to byl člověk, ale kdybych měl soudit podle jeho hudby, musel být extrémně emocionální, měl rád intimitu, hudební psychologii. Byl velmi dobrý v postihování nálad, exotiky, měl výborný cit pro orchestraci, drama, synergie mezi profánností a spiritualitou a co je důležité, neměl problém s vynalézáním výrazných melodií. To vše se projevuje i v mystére Éve, v němž se pokusil zpracovat téma biblické první ženy, její stvoření, pád a vyhnání z ráje. Na rozdíl od oratoria Marie-Magdaleine je ale libreto Louise Galleta přece jen slabší. Literární předloha je tak vágní‚ že nemohlo vzniknout silné libreto. Bohužel nebylo možné se opřít o pevný liturgický základ typu Requiem, Stabat Mater, mešní texty, takže základem byla fantazie libretisty a ta měla evidentně limity. Hlavní je hudba a ta je silná. Na rozdíl třeba od uzavřených čísel Dvořáka (Svatá Ludmila) je zde tok prokomponované struktury, jež je přeplněná výraznou melodikou a záplavou emocí, a to jak u sólistů a sboru, tak v orchestru.
Tím se dostávám k interpretaci. Dirigent a skvělý flétnista Philippe Bernold je pevně spjat s českým a slovenským hudebním životem, je mistrným interpretem francouzské hudby. Na SHF provedl řadu opusů svých rodáků, zaujal mě především Berlioz (Faustovo prokletí, Dětství Ježíšovo, Letní noci) a Ravel (Šeherezáda). Do Ostravy přivezl zajímavé sólisty. Mladičká sopranistka Claire Antoine, jejíž mezinárodní kariéra začala v roce 2022 v Belgii, bez problému střídá romantismus s barokem, Pucciniho a Zemlinského s Rameauem. Má brilantní lyrický hlas a Evu zazpívala pozoruhodně dobře. (Dovolím si však radu – přísně si hlídat svůj obor, vibráto a říkat ne.) Překvapením byl pro mě tenor Léa Vermota-Desrochese. Kovově zvonivý hlas by mohl časem získat důležitou pozici na prestižních jevištích a pódiích. Zpívá sice i francouzské baroko a Mozarta, ale jeho síla asi bude spíše v hudbě od velké a lyrické francouzské opery a Rossiniho po hudbu klasiků 20. století. Role Vypravěče v Evě byla pěvecky dokonalá. Třetím protagonistou byl barytonista Ihor Mostovoi. Narodil se v Mariupolu, městě, které Rusové v roce 2022 v podstatě srovnali se zemí včetně tamního divadla, kde zemřely pod sutinami stovky dospělých Ukrajinců a dětí. Tomu se naštěstí vyhnul, protože před ruskou okupací studoval na Západě. Uspěl v mnoha soutěžích a grantech v Evropě a Americe. Mimořádně nadějný hlas, který má potenci dalšího rozvoje. V Ostravě mohl mimikou více komunikovat s pěveckou partnerkou. Nicméně pěvecky snad nemohlo být provedení lepší. Báječný byl výkon obou těles. U orchestru byl základem charismatický dirigent, u sboru pečlivé nastudování sbormistra. Výsledek? Událost evropského významu, která měla být studiově zaznamenána.
28. září sice skončil Svatováclavský hudební festival, ale gurmánské hudební požitky Igora Františáka, který pořádá SHF, tím neskončily. Pod hlavičkou Hudební výlety, z. s., pořádá na Ostravsku projekty, které stojí za to navštívit. Podívejte se na www.hudebnivylety.cz. Za sebe doporučuji 12. říjen – Musical Florea, 30. říjen – For Several Friends, 8. prosinec – Vánoce s VUS Ondráš a 11. prosinec – Zemlinského kvarteto.
Luboš Stehlík
