V sobotu 17. srpna se uskutečnilo finále interpretační soutěže Eurovision Young Musicians, mezi vysílateli byla i Česká televize. Cílem této mega akce je podpora výjimečně talentovaných hudebníků na začátku kariéry. Určena je mladým hráčům mezi dvanáctým a jednadvacátým rokem věku. Jde tedy o osobitý typ soutěže bez oborového rozlišení. U nás byl tento koncept částečně aplikován v roce 2019, ovšem včetně komorní hudby, na Concertino Praga, které má však originální specifika. Každého umělce doprovází orchestr spojený s hostitelskou zemí a televizní stanicí. Výkony v soutěži, která se zrodila v roce 1982 v Manchesteru, posuzuje mezinárodní porota. Letos v ní zasedla evropská čtveřice v čele s norskou dirigentkou Tabitou Berglund. Dalšími členy byli arménsko-dánská klavíristka Marianna Shirinyan, rakouský perkusista Martin Grubinger a švédský klarinetista Andreas Sundén. V průběhu let se soutěže Eurovision Young Musicians zúčastnilo na třiačtyřicet zemí, ale na vítězství dosáhli hudebníci z pouze dvanácti z nich.
Dvacátý první ročník soutěže se uskutečnil 17. srpna v norském Bodø. Pořadatelem byla norská televizní stanice NRK v době, kdy je město Evropským hlavním městem kultury. Šlo o druhý ročník pořádaný v Norsku, poté co soutěž v roce 2000 hostil Bergen. V Bodø se představilo 11 mladých umělců z jedenácti zemí, vedle České republiky to byla Arménie, Belgie, Francie, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Srbsko, Švédsko a Švýcarsko. Doposud nejúspěšnější zemí bylo Rakousko s pěti vítězi, Česká republika díky houslistovi Danielu Matejčovi uspěla v roce 2022 jednou.
Letošním českým reprezentantem byl čtrnáctiletý klavírista Adam Znamirovský. V loňském roce zvítězil v soutěži Concertino Praga. Na Eurovision Young Musicians se Znamirovský pokusil uspět s dobře provedenou třetí větou Druhého klavírní koncertu Camille Saint-Saënse.
Další účastníci, kteří hřáli naději na vítězství: klavíristé Sebastian Egebakken Svenøyz Norska, Francouz Pierre-Emmanuel Hurpeau, Srb Bogdan Dugalić, Mahault Ska z Belgie. V Bodø se dále představili Valerian Alfaré ze Švýcarska hrající na eufonium, rakouský houslista Leonhard Baumgartner a violoncellista Hugo Svedberg ze Švédska. Soutěžní pole doplnila trojice dechařů – arménský hobojista Hayk Hekekyan, polský klarinetista Jeremi Tabęcki, německý flétnista Fabian Egger. Překvapivě rutinní doprovod obstaral ve Stormen Concert Hall Norský rozhlasový orchestr řízený téměř neviditelným Eivindem Aadlandem, který v současné době vede Tasmánské symfoniky.
Vítězem byl prohlášen Leonhard Baumgartner (17 let), který porotu okouzlil technicky suverénní interpretací části z pátého koncertu belgického houslisty a skladatele Henriho Françoise Josepha Vieuxtempse (2. místo – Svedberg, 3. místo – Egger). Získal mimo jiné zvláštní cenu od hudebního festivalu Nordland. Tato cena obsahuje exkluzivní festivalový balíček zahrnující sólové vystoupení s profesionálním orchestrem, spolupráci s renomovanými hudebníky a vzdělávací a zážitkový program v roce 2025. Vítěz navíc získal i profesionální propagační podporu. Je korektní dodat, že Eurovision Young Musicians je odnoží diskutabilní Eurovision Song Contest.
Stručná vizitka vítěze. Leonhard Baumgartner se narodil v roce 2007 v Rakousku. Studium ho v roce 2019 zavedlo k Regině Brandstätter do Grazu a později svá studia zintenzivnil od roku 2022 na University of Music and Performing Arts ve Vídni u Dory Schwarzberg. Mistrovské kurzy ho přivedly k Aně Chumachenco, Davidu Frühwirthovi, Yairovi Klessovi, Paulu Roczekovi, Kirillu Troussovovi a Pavlu Vernikovovi. Je stipendistou Hudební akademie v Lichtenštejnsku. Získal už řadu cen, které je zbytečné vypočítávat. Zmíním jen jednu referenční – Cena Carla Flesche od Akademie Carla Flesche 2023 a Cena Zoltana Kodalyho v roce 2023. V prosinci 2023 vyšlo na labelu Gramola CD Kreisler’s Erben, na kterém participuje po boku Benjamina Schmida a Christiana Altenburgera. Hraje na housle od J. B. Vuillauma, Paříž 1854, zapůjčené Stretton Society.
Dojmy? Stejně jako v případě ročníku, který opanoval Daniel Matejča, smíšené. Všichni teenageři jsou nesporně velmi talentovaní a byli svými mentory dobře připraveni. Pan Baumgartner má všechny předpoklady stát se úspěšným houslistou, ale dle mého názoru světovou hvězdou ve stylu Juliana Rachlina, který tuto soutěž kdysi také vyhrál, nebo Augustina Hadelicha nebude. (S částí konkurentů, kteří se mu technicky vyrovnali, je to podobné.) Nicméně dokázal bych si jej představit za dvacet let na pozici koncertního mistra třeba Vídeňské filharmonie. Všichni předvedli záplavu virtuozity, přirozené i naučené emocionality a pokoušeli se marně o nalezení paradigmat vybrané hudby (u některých skladeb to byl vzhledem k jejich povrchnosti neřešitelný rébus). Přenos měl vybudit naději pro klasickou hudbu, dobré PR, ale bylo to spíše nudné, než zábavné. Možná i takovýto koncept soutěže má svůj smysl, když se najdou sponzoři a účastníci, kteří mu věří, ale jakkoliv nejsem obecně nadšeným fanouškem bojů o vavříny, jsem stoupencem oborových soutěží s odborně kompetentními porotami…
A tak bylo pro mě nakonec mnohem zábavnější a smysluplnější než Eurovision Young Musicians nedělní pózování dětem mých dětí, což dokládám mými portréty od tří vnuček. Ostatně není to poprvé, kdy jsem u hudebního programu ČT art setrval jen z profesní povinnosti. Například přenos megalomanského a trapně improvizačního olympijského koncertu 14. července z Paříže byl natolik nezáživný, že jsem hrál synchronně s vnučkou číslo 1 šachy.
Viola
Antonie
Anděla
