S malou nadsázkou bych mohl tvrdit, že letos je nejen Rok české hudby, ale i Rok Pavla Klikara.
Pavel Klikar je podivuhodná osobnost české hudby 80. a 90. let minulého století. Hudebník, hudební vědec, varhaník, kapelník, zakladatel Originálního Pražského Synkopického Orchestru a vokálně instrumentálního collegia Musica Antiqua Praha (1982-1997), které na svou dobu originálně provádělo hlavně barokní hudbu. Oba soubory nejen dle mého mínění dosáhly špičkové evropské úrovně. Mimochodem MAP byla odrazovým můstkem pro osobnosti, které jsou oporami barokní interpretace i dnes (Kožená, Hlavenková, Troupová, Valentová, Vacek…). Nevím proč došlo ke konci století ke zmaru MAP, ale více než dvacet let širší hudební veřejnost o Pavlu Klikarovi nic nevěděla a jeho poselství rychle překryli hvězdy typu Luks, Štryncl, Viktora, Válek… A přišel rok 2024, který reprezentativně připomněl význam Pavla Klikara pro českou kulturu.
Šokem pro mnoho lidí bylo v březnu vydání zapomenutých nahrávek MAP zasutých v archivu Pavla Klikara u společnosti Animal Music. Pod titulem Baroque Music in Prague se skrývá hudba z archivu Křižovníků s červenou hvězdou (Fischer, Ferdinand, Richter, Aufschnaiter). Buďto je to nechtěná náhoda, možná reakce na úspěch tohoto titulu, ale nedávno vydal Supraphon reedici dalších objevů archivu MAP – Mystery of Early Baroque. Box navazuje na album Alessandro Grandi and Masters of Italian Baroque z roku 1995. Tehdy napsal pan Klikar do bookletu slova, které mají věčnou platnost a souzní s jeho životní filozofií: „Umění zvuku, ona alchymie léčivých a povznášejících vibrací, je jednou z nejpříjemnějších cest k procítění a zažití našeho Nekonečného Zdroje. Opravdové, skutečné mistry, ovládající tajemství Božského zvuku, nenalezneme většinou mezi čítankovými hudebními hrdiny, žurnálovými idoly či objekty módních kultů. V ústraní zájmu davu čeká jejich dílo i po staletí na adresáty vzácného, chvějivého Poselství Ducha.“ Tehdy byl pro něj jedním z takových mistrů Alessandro Grandi, neprávem dnes stojící ve stínu Monteverdiho.
Obsahem velkoryse pojatého pětidílného boxu z roku 2024 jsou poklady z kroměřížského archivu.
Dodnes mám v sobě šok, který jsem měl z koncertů MAP v 90. letech a jak mocně jsem byl okouzlen nejen hudbou Grandiho. Box nabízí vlastně sukus mistrovství Pavla Klikara a jeho přátel – Schmelzera, Ebnera, Brücknera, Flixia, Ucceliniho, Donatiho, Merula, Arrigoniho, Rossiho, Cima, Capuana, Mariniho, Tarditiho, Turiniho, Grandiho (reedice titulu z roku 1995), Scaraniho, Legrenziho (celé čtvrté CD), Michny, Rovenského, Bertaliho, Bridela, Pogliettiho a Hammerschmidta, tedy souhrn téměř všeho, co MAP pro tuto firmu v 90. letech natočila.
Opět se musím sklonit před technickým a zvukovým mistrovstvím nahrávek, udivujících hloubkou duchovního prožitku a křišťálovou intonací… Škoda, že pan Klikar ztratil sílu konkurovat svým všelijakým pozdějším pokračovatelům, kteří více či méně úspěšně hledají barokní identitu. Byl by dnes zajímavým hudebním opozitem… Pro mě je to zatím nejzajímavější „barokní“ titul Supraphonu tohoto roku.
