Houslové sonáty Wolfganga Amadea Mozarta v Česku nejsou moc známé. Jednak chybí tradice, jednak jsou interpretačně nesnadné. Není snadné jejich zvláštní svět pochopit, uchopit a nakonec sdělit. Vždy jsem měl pocit, že jsou obtížnější než z jedné strany Haydn, z druhé Beethoven. Proto je méně i nahrávek. Pro sebe upřednostňuji dvojice: Pires – Dumay, Barenboim – Perlman, Lonquich – Zimmermann.
Muzikant může snadno podlehnout vábení transformovat hudbu pro svůj nástroj. Stává se to nejen u repertoárově slabých oborů jako jsou třeba kytara nebo harfa, ale i u nástrojů, jejichž nabídka je bohatá. Je tomu tak i u flétny.
Nejznámější flétnista současnosti, jehož věhlas se dostal na rovinu ikonického Jeana-Pierra Rampala, Emmanuel Pahud, přední člen Berlínské filharmonie, v duchu ad libitum nahradil housle flétnou a natočil pro Warner Classic čtyři Mozartovy houslové příběhy – Sonátu B dur , K. 378, Sonátu G dur, K. 379, Sonátu e moll, K. 304, a Sonátu C dur, K. 296. (TT: 73:00, Warner Classics, 5054197893520)
„Mozart je důvod, proč jsem se stal hudebníkem“, řekl prý francouzsko-švýcarský flétnista, který se narodil ve stejný den jako jeho skladatelský idol. Mozart flétnu, soudě podle počtu skladeb, asi miloval (čtyři flétnové kvartety, dva flétnové koncerty, koncert pro flétnu a harfu, Andante pro flétnu a orchestr, původní verze Koncertantní symfonie a vedle toho i několik sól v dalších kompozicích). Pahud většinu z toho už natočil, a tak zvolil nepřekvapivé řešení – transkripce houslových sonát, čímž zaplnil víceméně mezeru na hudebním trhu, protože takových nahrávek je jako šafránu. Důvod je prostý: aby byl výsledek výjimečný, musí je nahrát výjimečný flétnista a takových není mnoho. No a Emmanuel Pahud si splnil svůj životní sen. Jakkoliv sice houslový originál je pro mě příjemnější, uznávám, že Pahudův výklad a hra jsou dokonalé.
Má to však malý háček. Sonáty jsou pro klavír a housle, čímž chtěl Mozart akcentovat důležitost klavírního partu, takže na kvalitě pianisty velmi záleží. Eric Le Sage je jistě báječný hudebník, ale na úrovni například Marii João Pires prostě není. Básník klavíru jistě je, ale ne mozartovský. Nicméně flétna zní „božsky“.
Luboš Stehlík
