Již dvě dekády oblažuje naše uši Collegium 1704 – instrumentální orchestr a (cca) dvacetičlenný sbor Collegium Vocale 1704. Většinou praktikují hudbu baroka, ale slyšel jsem je skvěle ukročit do vod rokoka, klasicismu a hudby první poloviny 19. století. Zajímavým úletem a projektem k zamyšlení bylo provedení Smetanovy Mé vlasti na festivalu Pražské jaro v květnu 2021. Obě tělesa založil, vymodeloval a vede Václav Luks. Jeho erbovním skladatelem byl vždy Jan Dismas Zelenka, takže není divu, že jeho hudba byla součástí večera, který 9. 10. v Praze ve Dvořákově síni Rudolfina (a den předtím v Drážďanech v Annenkirche) nejen otevřel sezonu, ale také velkolepě oslavil jubileum. Tomu odpovídal program.
Fota Petra Hajská / Collegium 1704.
Zelenkova slavnostní Missa Circumcisionis Domini nostri Jesu Christe, ZWV 11 (Mše obřízky), kdysi jistě udělala radost panovnickému dvoru v Drážďanech, zvláště pak nejkatoličtější arcivévodkyni Marii Josefě. Jásavost, radost a naděje z ní přímo tryská – tři trubky, tympány, dva lesní rohy, nádherný hoboj, efektně užité smyčce, zářící sbor, sylabické synchronizace not a slabik… Některé hudební libůstky možná vychutnali v době premiéry jen gurmáni (jemné Crucifixus, jásot v třídobém Pleni sunt caeli, geniální sbory, a capella i tutti, láskyplné ex Maria Virgine, naléhavá prosba miserere nobis, využití efektu echa, vynalézavá polyfonie – fuga Cum sancto spiritu). Je to geniální hudba a přišlo mi, že je skutečně prostoupena Duchem svatým, jak skladatel chtěl.
Výrazově sugestivní dramatičnost se střídala (někdy i střihově) s andělskou něhou a Zelenka mě neustále překvapoval. Vrcholem, jak se sluší, bylo závěrečné Agnus Dei a modlitba miserere nobis – smiluj se nad námi – a dona nobis pacem – daruj nám pokoj. Byl to i vrchol pěvecký, neboť tenor Ondřeje Holuba byl evropsky omamující. Velmi dobře zpíval basista Tomáš Šelc, dobré byly sopranistka Tereza Zimková a mezzosopranistka Aneta Petrasová, Gabriel Diaz Cuesta se mi v hlavním sále Rudolfina jevil jako průměrný kontratenor. Sbor vydal ze sebe maximum a jakkoliv měl být na pódiu umístěn jinak, jeho tutti byla báječná.
K obsazení. Dovedl bych si představit poněkud větší počet houslí, ale „z doby uvedení obou mší neexistují zcela přesné údaje. Zásadní změna ve velikosti obsazení drážďanského orchestru i sboru přichází teprve po roce 1730 a tento růst pokračuje až do 50. let 18. století, kdy se počet hráčů více než zdvojnásobil. V roce 1731 začíná v Drážďanech slavná hasseovská éra, která skončila až roku 1763 smrtí polského krále a saského kurfiřta Augusta III. Během těch tří desetiletí se z Drážďan stalo jedno z nejvýznamnějších hudebních center Evropy.“
Dílo pochází z let 1728/1729, má bohaté nástrojové obsazení a celkově reprezentativní pojetí, čemuž odpovídala současná interpretace. Obsazení kolem 30 hráčů i tedy připadá, těsně (tedy cca 2-3 roky) před začátkem nové éry, kdy se v Drážďanech začaly programově a ve výrazně větším měřítku nabírat nové hudební síly, jako historicky hodnověrné a správné.
Händelův žalm Dixit Dominus (Řekl Hospodin), HWV 232, měl sice menší obsazení, zato více lesku a barokního patetismu. Václav Luks napsal, že skladatel do hudby „přenesl úžas nad římskou barokní architekturou. Okázalé architektonické oblouky, extatické vzepětí gigantických figur, masy vod zurčící v kaskádách z umělých vodopádů a fontán římských náměstí, ale i místa prodchnutá mystikou dávné historie města – s tím vším byl mladý Händel v Římě konfrontován a Dixit Dominus představuje jakousi hudební transformaci architektury barokního Říma.“ A autoru těchto vět se podařilo zpřítomnit rozdychtěného Händela více než přesvědčivě. Dokonce v mých uších lépe než Gardiner, Minkowski nebo Parrott. Emoce, drama… neskutečná byla sborová tutti, ze sólistů mě uhranul hlas basisty Tomáše Hozy. Nad vším však plul výkon orchestru. Takovou dokonalost jsem v Česku od barokního orchestru v Händelovi neslyšel. Mimochodem průvodní programové texty Václava Kapsy (Zelenka) a Václava Lukse (Händel) mají mimořádnou úroveň!
Byl to jubilující večer jubilujícího Václava Lukse a jeho přátel… Navíc dárkem k výročí je cédéčko labelu Accent, kde najdete vedle Mše Circumcisionis i Zelenkovu Mši Corporis Domini, ZWV 3.
Sezona Collegia 1704 je protkána hudebními perlami. Těším se na Magnificat Carla Philippa Emanuela Bacha, jež jsem nikdy živě neslyšel, Stabat Mater Antonia Caldary a především na oratorium Antonia Stradelly San Giovanni Battista, příběh Jana Křtitele a Salome, kterým oslavím své narozeniny.
Luboš Stehlík
Fotogalerie Petry Hajské
