Zamyšlení nad hudbou a dnešní dobou

Mnohdy se domníváme, že je okolo nás mnoho kulturních akcí a příliš mnoho hudby a že není zapotřebí takové aktivity rozšiřovat a že by se to přemnožilo. Když si ale situaci podrobně prostudujeme, snadno zjistíme, že právě turismus a komerce nám z kulturního prostředí činí často nesnadno prostupnou džungli. Co je velmi důležité, je prezentace hudebního umění nejen na patřičné profesionální úrovni, ale zároveň na potřebné rozmanitosti a cíleném zaměření na člověka, který hledá propojení krásy, kvality a inspirace.

Před několika dny jsem obdržel pozvánku na koncert dvou mladých umělců, s jejichž uměním jsem se již v nedávné minulosti setkal – violoncellisty Viléma Vlčka a klavíristy Marka Kozáka. Protože moje první setkání s nimi mne velmi zaujalo, nemohl jsem další pozvání pominout a na jejich koncert jsem se vypravil. Konal se tentokrát v Praze na půdě Strahovského kláštera, ve středu 21. května 2025 v Opatském refektáři.

Co člověka ponejprv osloví je úžasné prostředí, kde se snoubí dávná historie  s krásnou architekturou. Vzápětí i jistá monumentalita, kterou vytváří rozměrnost celého kláštera. Co mi ale na celé věci připadlo úžasné je skutečnost, že vedle těchto všech atributů se najednou ocitnete v milém komorním sále s výhledem na krásné panorama Prahy, kterému vévodí katedrála sv.Víta.

Proč tak podrobně popisuji svůj zážitek? Tak jako jednoduché jídlo bude působit na papírovém tácku, osloví vás zcela jiným způsobem na stříbrném podnose. A do tohoto mimořádného prostření se bratři Premonstráti rozhodli zasadit abonentní cyklus koncertů se skvěle cílenou dramaturgií – nechat zaznít hudbu, která zde zaznívala v dávné minulosti a zároveň posluchačům nabídnout krásná díla současných skladatelů.

Nechci se příliš vzdálit od úmyslu vyjádřit se nyní především k výše uvedeným mladým umělcům, ale nemohl jsem opomenou zrození tak skvělého a krásného počinu, jakým je tento nově vzniklý koncertní cyklus. Tak jen malé připomenutí obsahu nabídky – znovuuvedené, nedávno objevené Nešpory spolubratra Jiřího Melcelia a na druhé straně například krásné dílo Vítěslavy Kaprálové Dubnová preludia  nebo Te Deum Kurta Estermanna.

Oba mladí umělci dnes patří k mistrům svých nástrojů. Violoncellista Vilém Vlček vás nadchne zcela brilantní a neomylnou technikou a vedle toho krásným tónem, který dává plně do služeb interpretovaných děl. Mezi jinými provedl téměř neznámou Sonátu pro sólové violoncello Sergeje Prokofjeva, kterou považuji za krásné, až mysteriózní dílo – zřejmě jeho poslední, co skladatel vytvořil, ale již nedokončil. Na závěr koncertu umělci provedli nádhernou Beethovenovu Sonátu A dur, op. 69. Zde Vilém Vlček zaujal velmi stylovým pojetím, kde i přes potřebnou typicky beethovenskou energičnost nepřehnal  jindy často romantizující vibrato a skladba zazněla s potřebnou klasicistní průzračností. V tom mu skvěle participoval Marek Kozák, který brilantně, až velkolepě zazářil v Dubnových preludiích Vítěslavy Kaprálové. (Rád bych zdůraznil jeho skvělý úspěch v prestižní bachovské soutěži Leipzig 2025 získáním II. ceny.)

Na závěr chci popřát tomuto skvělému koncertnímu cyklu hodně štěstí a Božího požehnání a zároveň si tak zasluhuje upřímný kompliment rovněž dramaturg programové nabídky Christian M. Pšenička, Otec premonstrát.

Nový cyklus vedle hudebního mládí nabízí také náš významný soubor Collegium 1704 a na závěr Varhanní koncert v Bazilice Panny Marie. Překrásné varhany, které kdysi přivábili i mladého Mozarta se nyní nachází v neutěšeném stavu a je zapotřebí každého z nás, kdo tento “královský” nástroj miluje, abychom návrat k odpovídajícímu stavu, jak můžeme, podpořili.  

Petr Šefl