V neděli 2. února 2025 si nejen houslový svět připomněl 150. let od narození Fritze Kreislera; umělce, který dokázal inspirovat mnoho svých současníků a i následovníků. Kreisler se stal v houslové historii podobným fenoménem jako legendární Paganini. Na rozdíl od něho ale žil o sto let později a měl již příležitost zanechat poměrně obšírný gramofonový odkaz.


Kreisler byl umělcem, jehož hudební autenticita je spojena s Vídní a hudebním vkusem přelomu minulého století. Mezi jeho učiteli nacházíme Antona Brucknera, Jacoba Donta a Josefa Hellmesbergera ml. Na pařížské konzervatoři pak vedle Leo Delibese, Julese Masseneta a také věhlasného houslového pedagoga Lamberta Massarta, u něhož mimochodem studoval Henryk Wieniawski i náš František Ondříček.

Fritz Kreisler je dnes znám hlavně jako autor nenapodobitelných a půvabných skladeb malých forem jako jsou Lásky žal, Lásky radost, Caprice Viennois, Tamburin chinnois, La Gitana, Schöne Rosmarin nebo Praeludium a Allegro ve stylu Pugnaniho. Celé generace jeho současníků a hlavně následovníků vyrůstaly na těchto skladbách, které se hrají dodnes. V jejich interpretaci Fritz Kreisler skutečně vynikal. Ale nebyl jen typem salonního virtuosa či skladatele. Jeho interpretace Beethovenova či Brahmsova houslového koncertu se stala vzorem a inspirací pro jeho budoucí interprety. Byl také mimořádně zdatným autorem kadencí k oběma koncertům. Ta k Beethovenovi se stala nejhranější ze všech zkomponovaných kadencí. A že jich jsou minimálně desítky. Trochu nezaslouženě se do ústraní dostala kadence k Brahmsovu houslovému koncertu, kterou zařazoval jehoslavný následovník a také obdivovatel Yehudi Menuhin. Tartiniho Sonáta „Ďáblův trilek“ je bez Kreislerovy kadence také již jen těžko představitelná.

Kreislera jako houslistu uznávali i jeho největší konkurenti. V začátku minulého století jím byl Jan Kubelík. A i když si v pozdější době dle vyprávění jeho dcer někdy posteskl nad tím, že kritika straní Kreislerovi, jeho houslové umění uznával. Dalším z velkých obdivovatelů Kreislera byli David Oistrach, Zino Francescatti, Isaac Stern, Ruggiero Ricci či Váša Příhoda a mohli bychom pomalu vyčerpat celou plejádu světových houslových virtuosů. Ze žijících umělců je jím například Itzhak Perlman, který svého času nahrál gramofonovou desku výlučně z Kreislerových skladeb či nejrůznějších jeho úprav.
Kreislerův gramofonový odkaz je skutečně početný a nechybí v něm všechny Beethovenovy houslové sonáty s Franzem Ruppem nebo legendární záznamy se samotným Rachmaninovem i McCormackem.



Před třemi lety vydala společnost Biddulph Recordings třídílný komplet CD s live snímky natočenými pro americké radiové vysílání The Bell Telephone Hour Recording. Tyto snímky pocházejí již z doby, kdy vstoupil po uzdravení z vážného úrazu a několika týdnech v komatu do závěru své interpretační kariéry. Po poslechu například prvního kompletu, na kterém hraje celé věty velkých houslových koncertů, jsem si uvědomil, jak mimořádný to byl interpret. Ve věku sedmdesáti a více let jeho tak charakteristické vibrato, frázování, intonace i smyčcová technika nenese žádné stopy stáří. Zkuste zavřít oči například u druhé věty dnes již tolik neslýchaného Viottiho koncertu a uslyšíte andělské tóny i mimořádnou vícehlasou techniku.

Fritz Kreisler žil od roku 1941 v USA, kde také 29. ledna 1962 v 86 letech zemřel. Stal se houslovým gigantem, kterého si budeme stále připomínat.
Vladislav Vilímec


