Ve čtvrtek 23. dubna 2026 se v Praze uskutečnilo odborné kolokvium věnované mezinárodnímu projektu LaDocumenta, které uspořádalo Collegium 1704. Setkání v prostorách Velkopřevorského paláce na Malé Straně symbolicky uzavřelo první fázi projektu financovaného z fondů Evropské unie. Zástupci pěti evropských orchestrů specializujících se na historicky poučenou interpretaci zde odborné veřejnosti představili nově vznikající hudební databázi zaměřenou na dokumentaci a sdílení interpretační praxe staré hudby.

LaDocumenta vznikla jako pilotní projekt v roce 2023 a o dva roky později, v říjnu 2025, proběhlo v Paříži první setkání zástupců orchestrů. Od té doby až do dubna letošního roku orchestry a partneři budovali současnou podobu platformy.

LaDocumenta si klade za cíl stát se ucelenou databází pro informace o historicky poučené interpretaci (Historically Informed Performance, zkráceně HIP). S jakými problémy se potýkají editoři not? Co je nutné brát v potaz při přípravě repertoáru? Kde sehnat informace o artikulaci a kýženém zvuku obecně? Co vše je potřeba zařídit, aby orchestr skladbu mohl hrát? A jak jsou tyto aspekty specifické pro HIP orchestry? Nejen na tyto otázky by se měly dát najít odpovědi v nově vznikající databázi, což demonstrovali zástupci jednotlivých orchestrů na odborném kolokviu.

Bernardo Ticci, muzikolog z italské Accademia Bizantina, referoval o rozdílech v zápisech árií a jejich reálném ideálním znění. Za hamburský Balthasar Neumann Orchestra přijela dramaturgyně a knihovnice, muzikoložka Hannah Wolf, která na příkladu přípravy nově vznikajícího pasticcia ukázala, jak lze databázi používat pro organizování interních materiálů orchestru. Za zbývající tři orchestry vystoupili jejich umělečtí vedoucí. Václav Luks z Collegia 1704 hovořil o přípravě notového materiálu skladby Missa Divi Xaverii, ze kterého následně vznikla nová edice u nakladatelství Bärenreiter. Stefan Gottfried, umělecký vedoucí orchestru Concentus Musicus Wien, polemizoval společně s diváky, co vše na základě dobových svědectví může v díle Johannese Brahmse značit vidlice pro crescendo a decrescendo. Laurence Equilbey z Insula Orchestra představila čtyři „gems“ – drahokamy, jak lze v databáze označit mimořádně významné či pozoruhodné informace. Patřily mezi ně například čtyři různé varianty rozesazení orchestru pro jednotlivé věty Beethovenovy Symfonie č. 9.

Praktické pohledy interpretů a orchestrů doplnily také příspěvky vědeckých partnerů projektu. Muzikolog Kai Köpp, který se historicky poučené interpretaci dlouhodobě věnuje z odborného hlediska, samotný projekt představil  a přednesl ůvahu o jeho významu a důležitosti  Zapojily se rovněž respektované instituce IReMus, zastupovaný Marcem Gurrierim, a Nikolaus Harnoncourt Zentrum prostřednictvím Claudie Stobrawy. Po prezentacích následovala online schůzka se zástupci evropských univerzit.

Budoucnost projektu

V současné době obsahuje databáze téměř 5000 záznamů a další přibývají prakticky každý den. V následujících fázích projektu se počítá s intenzivnější spoluprací s univerzitami a dalšími odbornými institucemi, stejně jako s implementací nástrojů umělé inteligence – například pro strojové čtení rukopisných notových materiálů či dirigentských poznámek. LaDocumenta tak směřuje k vytvoření unikátní platformy pro moderní muzikologický výzkum v oblasti digital humanities i historicky poučené interpretace.

Projekt zároveň usiluje o systematické zachycení interpretační praxe, která byla dosud často předávána především ústně nebo prostřednictvím jednotlivých souborů. LaDocumenta tak může do budoucna nabídnout centralizovaný prostor pro sdílení zkušeností, pramenů i interpretačních přístupů — otevřený nejen odborníkům a orchestrům, ale také studentům, badatelům a širší veřejnosti. Právě propojení výzkumu, technologií a živé hudební praxe se zde ukazuje jako jedna z možných cest dalšího vývoje historicky poučené interpretace v 21. století.

Databáze je dostupná na adrese ladocumenta.eu.

Fota Petra Hajská.