V neděli 23. listopadu 2025 uplyne 20 let od úmrtí českého basklarinetisty Josefa Horáka, významné osobnosti hudby 20. století. Již za svého života byl označován za vynálezce sólového basklarinetu a za nedostižného interpreta na tento nástroj. Jeho nápad využít basklarinet, do té doby jen orchestrální nástroj, k sólové, komorní, či dokonce koncertantní hře, byl mnohými dokonce označen za vynález století.
Narodil se 24. března 1931 ve Znojmě, městě na Jižní Moravě, které leží na půl cesty mezi Brnem – moravskou metropolí a Vídní – hlavním městem Rakouska, světovou hudební metropolí. Magická síla této geografické konstelace se nepochybně promítla do Horákova osudu. Klarinetovou hru studoval na brněnské konzervatoři, kde měl na jeho umělecký růst zásadní vliv profesor Antonín Doležal. V Brně se Josef Horák začal systematicky věnovat hře na basklarinet. Objevil v tomto nástroji dosud opomíjené schopnosti, které začal systematicky rozvíjet. Závažným podnětem v tomto směru se mu stala zkušenost s mnohočetnou interpretací basklarinetového partu v Janáčkově dechovém sextetu Mládí.
Významným milníkem v historii sólového basklarinetu se stal 24. březen 1955. V tento den Josef Horák uspořádal v Brně za klavírní spolupráce Pavla Košátka první basklarinetový recitál v dějinách. Přednesl na něm nejen skladby pro basklarinet adaptované (Frescobaldi, Marcello, Vaňhal, Godard) ale i kompozice přímo pro basklarinet určené (Schoeck, Mašta). Záhy docílil i toho, že se basklarinet stal nástrojem koncertantním. První basklarinetový koncert pro Horáka napsala Sláva Vorlová, jeho premiéra se uskutečnila 14. července 1961 v Trenčianských Teplicích, provedení řídil Zdeněk Mácal.
V roce 1960 se svými brněnskými kolegy koncertoval na letních kursech nové hudby v německém Darmstadtu. Uvědomil si tam, že basklarinet je nástrojem mimořádně vhodným pro interpretaci nových kompozičních směrů. Proto hned po návratu do vlasti v Brně vytvořil komorní trio Musica Nova (Oldřiška Vaňharová – flétna, Josef Horák – basklarinet, Branko Čuberka – klavír), interpretující tvorbu mladé brněnské skladatelské generace. S vidinou dalšího uměleckého růstu, přesídlil do Prahy, kde začal systematicky rozvíjet koncertní činnost s basklarinetem. Stal se spoluzakladatelem souboru Sonatori di Praga, mezi jehož členy navázal úzkou uměleckou spolupráci s klavíristkou Emmou Kovárnovou. Tak tedy před dvaašedesáti lety, v roce 1963, vznikl soubor Due Boemi di Praga, který energicky rozvinul bohatou koncertní činnost nejen doma, ale i v zahraničí.
Zájem laické i odborné veřejnosti vzbudil tento nový soubor nejen svým interpretačním mistrovstvím, ale i původní dramaturgií. Basklarinet totiž byl na koncertních pódiích nástrojem zcela novým, tedy bez vlastní literatury. Tvorba basklarinetového repertoáru se stala Horákovým závažným celoživotním tématem. Za jedny z prvních výsledků tohoto snažení lze považovat Čtyři invence pro basklarinet sólo od Leoše Faltuse z roku 1961 a Meditace pro sólový basklarinet z roku 1964 od Miloše Štědroně. Na vrcholu umělecké kariéry čítal soupis Horákových repertoárových položek čísla 557. Většinou jde o skladby Horákovi a Due Boemi přímo věnované. Významným mezníkem, důkazem správnosti nastoupené cesty se stal koncert v pražském Rudolfinu 19. listopadu 1969 u příležitosti 5. výročí založení souboru. Byl sestaven převážně z tvorby soudobých českých skladatelů (Vorlová, Klusák, Reiner, Hába, Jirák, Piňos, Mácha, Kučera). Výjimku v této dramaturgii tvořila pouze první kompozice večera, Sonáta 1938 od Paula Hindemitha, skladba původně fagotová, nicméně autorem Horákovi osobně doporučená k interpretaci basklarinetem.
Poprvé v cizině koncertovali Due Boemi di Praga v roce 1965. V únoru v Drážďanech, v květnu v Berlíně, v srpnu, spolu s kolegy ze souboru Sonatori di Praga, v západoněmeckém Hitzackeru. Důležitá byla Horákova spolupráce s Dušanem Pandulou a jeho souborem Virtuosi di Praga na západoněmeckém koncertním turné v roce 1967. Mezi první výrazné mezinárodní úspěchy Due Boemi lze zařadit vystoupení na festivalech v belgickém Gentu a v německém Wittenu v roce 1967. Účastí Due Boemi na Darmstadtu 1968 započala dlouholetá umělecká a pedagogická činnost Due Boemi v Německu a ve Švýcarsku, častými se stala vystoupení ve Vídni. Významné bylo vystoupení Due Boemi na koncertě Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Londýně v červnu 1971, excelovali tam s provedením skladby Invariant Václava Kučery. První koncert na africkém kontinentě, v Ceutě, uspořádali Due Boemi v listopadu 1971. Bylo to v rámci jejich turné po Španělsku. Due Boemi cestovali nejen na Západ, ale jako reprezentanti české hudby i do zemí tak zvaného socialistického tábora. V Bulharsku byli počínaje rokem 1973 dvakrát, v Polsku od roku 1974 dokonce třikrát. V Sovětském svazu byli v roce 1982 (nejen v Moskvě, ale i za Uralem, tedy v Asii) a v roce 1987 (rovněž v Moskvě a také na severu, až za polárním kruhem), počínaje únorem 1982 celkem třikrát na Kubě. Ovšem první basklarinetový koncert na americkém kontinentu Josef Horák přednesl již v roce 1976, bylo to v rámci International Clarinet Clinic (ICC) v Denveru ve státě Colorado. Spolu s Emmou Kovárnovou na toto prestižní setkání amerických klarinetistů Horák zavítal ještě jednou, v roce 1982. Při této cestě ovšem nemohli s odbornou přednáškou a prezentací sólového basklarinetu vynechat New York.
Svoje bohaté basklarinetové interpretační zkušenosti Josef Horák předával mladým klarinetistům z celého světa na mezinárodních odborných setkáních a interpretačních kursech, na masterclassech. Nebylo jich málo, uvedu proto alespoň některé. V letech 1980 a 1985 Josef Horák za spolupráce Emmy Kovárnové vyučoval a koncertoval ve Švédsku, v listopadu 1989 se za účasti Due Boemi konaly v Antwerpách a v Rotterdamu První Hollandsko – Belgické mezinárodní basklarinetové dny. Na přelomu října a listopadu 1990 měli Due Boemi svůj masterclass na Druhém mezinárodním basklarinetovém festivalu v Gentu, v témže městě se v červenci 1993 konala Světová konference hráčů na klarinet, kde byl o Horáka rovněž velký zájem. V březnu 1994 a 1998 uspořádal Josef Horák mistrovský kurs na Královské vlámské konzervatoři v Antwerpách, v říjnu 1998 v Rotterdamu. Organizačně se na této akci podíleli Horákovi věrní žáci, profesoři Henri Bok a Jan Chuns. 19. června 1992 Josef Horák zasedal v porotě soutěže Královské vlámské konzervatoře v Antverpách. V říjnu 2002 byli Due Boemi hosty Třetího klarinetového symposia v německém Düsseldorfu, kde se vážně diskutovalo o estetice klarinetové hry, zejména o klarinetovém vibratu.
S nesmírným potěšením Josef Horák předával svoje basklarinetové zkušenosti i ve své vlasti. Podvakrát přednášel a vyučoval na brněnské Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). Jeho první tvůrčí dílna se tam konala 1. června 2000, ta druhá o dva roky později, 14. června 2002. Due Boemi se podvakrát stali významnými hosty pravidelného setkání klarinetistů, Klarinetového festivalu na zámku v Žirovnici. Mimořádnému zájmu se tam v červnu 1998 těšil nejen koncert Due Boemi, ale i Horákův referát nazvaný Cesta sólového basklarinetu a problémy, které ji provázejí. Obdobný průběh měla i Žirovnice 2004. Kromě basklarinetového koncertu měli návštěvníci tentokrát možnost vyslechnout Horákovu přednášku s názvem Styly basklarinetového repertoáru a neobvyklé notové zápisy.
Vyvrcholením Horákovy cesty za sólovým basklarinetem se stal World Bass Clarinet Convention (WBCC) 2005 v Rotterdamu, konaný u příležitosti 50. výročí prvního basklarinetového recitálu, který Josef Horák uspořádal v Brně v březnu 1955. Zatím, co tehdy hýřil energií a smělými plány, nyní byl již na pokraji svých fyzických sil. I za těchto okolností však neskrýval uspokojení z této velkolepé akce, uspořádané na jeho počest. S dojetím zde ve svém krátkém vystoupení konstatoval: Můj sen se stal skutečností.
Měsíc poté, 23. listopadu 2005 Josef Horák ve věku 74 let umírá. Důkazem toho, že svého snu dosáhl, že z basklarinetu skutečně vytvořil nástroj sólový, komorní a koncertantní, se stal vzpomínkový večer v rámci Pražského jara 17. května 2007 v centru DOX s názvem Non tacebis – Neumlkneš. Podílelo se na něm deset interpretů, mezi nimiž byla i klavíristka Emma Kovárnová, která svého uměleckého i životního partnera přežila o celých 20 let.
Due Boemi a skladatelé koncertu 19. 11. 1969.
První basklarinetový koncert v dějinách:
Čtvrtek 24. března 1955, Svaz protifašistických bojovníků, Brno, ulice 9. května č. 5 v 19:30 hod. Josef Horák – basklarinet. Pavel Košátko – klavír
Girolamo Frescobaldi: Canzoni per basso sólo. Benedetto Marcello: Sonata IV B Dur – Largo, Allegro, Largo Gavotta, Minuet. Jan Křtitel Vaňhal: Sonáta B Dur – Allegro moderato, Adagio cantabile, Rondo (Allegretto). Benjamin Godard: Berceuse z opery Jocelyn. Othman Schoeck: Sonata op.41 pro basklarinet a klavír. Josef Mašta : Dvě skizzy pro basklarinet a klavír
Koncert u příležitosti 5. výročí založení souboru Due Boemi di Praga
Svaz českých skladatelů 19. listopadu 1969, Praha, Dvořákova síň Rudolfína. Recitál Due Boemi di Praga
Paul Hindemith: Sonata 1938. Sláva Vorlová: Variace na Händlovo téma. Jan Klusák: Reydowak. Karel Reiner: Tři skladby pro klavír. Alois Hába: Suita op. 100. Karel Boleslav Jirák: Sonatina, op. 91. Alois Piňos: Dialogy s Josefem Horákem. Otmar Mácha: Adagio. Václav Kučera: Invariant pro basklarinet, klavír a magnetofonový pás
Projekt basklarinet – Pocta Josefu Horákovi, Non tacebis
Koncert Pražského jara, DOX Praha 17. května 2007. Henri Bok, Lukáš Daňhel, Petr Valášek – basklarinety, Jiří Hlaváč – klarinet, Jiří Stivín – flétna, Marie Gajdošová – housle, Emma Kovárnová, Daniel Wiesner – klavír, Martin Opršál – bicí nástroje
Paul Hindemith: Sonáta pro basklarinet a klavír (Bok, Kovárnová). Anestis Logothetis: Desmotropie (Hlaváč, Daňhel, Kovárnová). Alois Hába: Suita op.100 (Daňhel, Wiesner). Václav Kučera: Pražské ritornely č.1 (Bok, Kovárnová). Zdeněk Pololáník: Scherzo contrario (Opršál, Spilka, Gajdošová). Václav Riedlbauch: Příběhy (Spilka, Wiesner). Petr Pokorný: Osamělý pištec (Spilka). Karlheinz Stockhausen: Über die Grenze (Valášek, Wiesner). Pavel Blatný: Patetico, Con moto (Bok, Daňhel, Spilka, Valášek). Jiří Stivín: Výlet (Stivín Valášek, Wiesner). Miloš Štědroň: Non tacebis – Neumlkneš (tutti)
Vojtěch Mojžíš
