Ve dnech 27. června až 2. července se odehrály počtrnácté Pražské klarinetové dny, mistrovské kurzy evropské úrovně. Koordinátorem projektu byl Irvin Venyš, výborný klarinetista, profesor HAMU a ředitel Nadace Bohuslava Martinů. Pořadately byly Hudební a taneční fakulta AMU a Společnost koncertních umělců.
Bonusem kursů je série koncertů. Prvním byl recitál Lotz Tria ve Fortně na Hradčanském náměstí. Druhým koncert ansámblu historických klarinetů a basetových rohů Clarimonia na Zámku Frýdlant (Salieri, Mozart, Süssmayr, Vranický…) a třetím doslova mezinárodní večer v pro hudbu hodně netradičním prostředí Sálu Státních aktů v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR – European Union Music Melting Pot (Mendelssohn, Martinů, Bernstein, Messiaen a opět Mozart). Slyšel jsem jen mozartovský recitál Lotz Tria 27. 6.
Lotz Trio, složené pouze z virtuózů na tento neotřelý, neobvyklý nástroj, vzniklo v roce 2004 a je pojmenováno po legendárním výrobci nástrojů a hudebníkovi Theodorovi Lotzovi, který ve druhé polovině 18. století působil v Prešporku (dnešní Bratislavě) a Vídni. Basetový roh, jehož zrod je datován do roku 1760, je jednoplátkový dřevený nástroj, patřící mezi klarinety, přičemž jeho tónový rozsah vyplňuje mezeru mezi tradičním (sopránovým) klarinetem a basklarinetem. Lotz Trio založil slovenský nadšenec a badatel Róbert Šebesta (basetový roh I, umělecký vedoucí, a spolu s ním hrají jeho bratr (jinak znamenitý klarinetista, věnující se soudobé vážné hudbě) Ronald Šebesta a Igor Františák, mimo jiné znamenitý klarinetista, ředitel Svatováclavského hudebního festivalu na Ostravsku, učitel, hudební režisér a organizátor všelijakých hudebně osvěžujících projektů.
Protože se Lotz Trio věnuje vedle Juraje Družeckého, označovaného s nadsázkou za „slovenského Mozarta“, právě Mozartovi, věnovalo báječně vyladěné a sehrané trio večer právě jemu. Skladby pro basetové rohy psal nejvíce v letech 1784-1786, a to pro tzv. Hausmusik, což znamenalo domácí koncerty, organizované v tomto případě v domě holandského botanika Nikolause Josepha F.von Jacquina ve Vídni, protože pán domu byl sám nadšeným hráčem na basetový roh. Sazba těchto Mozartových trií pro basetový roh, většinou ve formě pětivětých divertiment, je podobna smyčcovému triu, což bylo v té době novátorské: spodní, třetí part basetového rohu koresponduje s violoncellem, střední s violou a první s partem houslí. Basetová tria byla ve střední Evropě na konci 18. století nesmírně populární, dokonce i v kruzích svobodných zednářů.
V magické Fortně zazněla Tercetta č. 1 a 3 (K. 439b) a úprava známých melodií z Kouzelné flétny, přičemž aranžérem byl údajně skladatel. Lotz Trio hrálo skvěle! Mozartova hudba je svěží, umně napsaná a strukturálně neobyčejně bohatá a hutná. A to se týká zvláště vlastních adaptací z jeho oper Kouzelná flétna – ta má šest částí. (Existují i směsi z Dona Giovanniho a Figarovy svatby, u nichž bych o původu aranže pochyboval.) Zpěvnost, tanečnost, hravost, lyrika milostného citu, vášeň, okouzlení, rozvernost, to všechno je tady variováno bez ústupků a podbízivosti, aniž by byla jakkoli potlačena líbivost, přičemž všechny tři nástroje jsou neskutečně vynalézavě propleteny a ochuceny o kontrapunkt a nové barvy. Barvy basetového roku jsou jsou sladké jako nejlepší zmrzlina a souzpěv nádherně atakoval moje uši. Jaká škoda, že v 18. století nástrojová hvězda salonů ve století 19. díky prudkému rozvoji klarinetu rychle upadla téměř v zapomnění… Interpretace byla jedinečná, poutavě zněly profesorské verbální vstupy Róberta Šebesty a co se týká Mozarta, nic lepšího jsem letos neslyšel.
Luboš Stehlík
