Z tiskové zprávy MHF Pražské jaro
„Smetanovu Mou vlastí zahrají Berlínští filharmonikové. Pod vedením Kirilla Petrenka zazní i fanfáry z Libuše. Koncert můžete zhlédnout v přímém přenosu na velkoplošné obrazovce v parku na pražské Kampě. V neděli se před Rudolfinem otevře interaktivní instalace Co Čech, to muzikant a před večerním koncertem v Obecním domě proběhne vernisáž Pražské jaro Art Salon, nového doprovodného projektu festivalu, pro který významní čeští výtvarní umělci zpracovali téma Má vlast.
Na festival zavítají dva nejlepší italské orchestry – Orchestradell’AccademiaNazionale di Santa Cecilia a Filharmonický orchestr milánské opery La Scala. Z Paříže přijede jedinečný Orchestre Philharmonique de Radio France, z Nizozemska Amsterdam BaroqueOrchestra & Choir, z Belgie legendární CollegiumVocaleGent. Novinkou letošního festivalu je program pro mladé publikum nazvanýSpringTEEN, jehož celodenní program se odehraje v působivých prostorách Anežského kláštera a jeho zahrad, ve Foru Karlín se uskuteční spektakulární koncert 11 000 strun s padesáti současně znějícími klavíry.
Co Čech, to muzikant?
Pražské jaro letos vstupuje také do veřejného prostoru hravou interaktivní instalací před Rudolfinem. Všechny své posluchače, ale i náhodné kolemjdoucí, zve ke hře na téma známého českého úsloví „Co Čech to muzikant“. Prostor instalace, kterou festival připravil ve spolupráci s festivalem Signal, tvoří 16 světelných kmenů symbolického hudebního lesa. Přibližováním k jednotlivým sloupům se rozeznívají díla klíčových autorů letošního ročníku. Ať je to slavná melodie Vltavy ze Smetanova cyklu Má vlast, rozmanité hudební světy Miroslava Srnky a jeho díla Superorganisms nebo strhující rytmy Vábení Kryštofa Mařatky. Svým pohybem mezi kmeny návštěvníci dotváří jejich skladby a stávají se sami hudebními tvůrci. Festival chce přivést aktéry instalace k úvahám nad tím, jak klasická hudba udělala z malé země světovou velmoc, jak tou velmocí můžeme i nadále zůstat, či zda rčení z názvu naší instalace stále platí.
Diskuse
Jakub Hrůša, který je ambasadorem Roku české hudby na Pražském jaru, vystoupí kromě svých koncertů také na panelové diskusi 29. května v Obecním domě, která má za cíl do větší hloubky probádat otázky, které se s Rokem české hudby pojí. Obstojí současní čeští skladatelé a instrumentalisté v mezinárodním kontextu podobně tak jako ta nejslavnější jména, která si s výročími letos spojujeme? Jak se česká společnost staví k jednomu ze svých nejlepších vývozních artiklů? Co pro nás vlastně znamená česká hudba? Diskuze o fenoménu České republiky jakožto velmoci klasické hudby bude probíhat nejen za účasti umělců, ale i představitelů státu, ekonomů, filozofů, statistiků či mecenášů. Svou účast potvrdili například expertka na kreativní průmysly a ekonomiku kultury Tereza Raabová, novinář Petr Fischer, předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček, filantrop a nakladatel Jiří Wald a Jiří Hubač, kreativní producent České televize. Moderátorem konference, kterou živě přenáší iVysílání České televize, bude Saša Michailidis.
Pražské jaro podporuje mladé hudebníky a autory
Jiří Bělohlávek založil v roce 2014 tradici dirigentských debutů na Pražském jaru. Letos se v jeho rámci představí laureát prestižní britské soutěže Donatella Flick Competition, dirigent Jiří Habart. „Nesmírně si vážím nabídky vystoupit na letošním ročníku Pražského jara,“ říká k pozvání dirigent, který ve svém programu s Prague Philharmonia představí taktéž laureáta minulého ročníku soutěže, francouzského violistu SàoSoulezLarivière, aby provedl Koncert pro violu a orchestr klasika polské hudby Krzysztofa Pendereckého.
Stabilní platformou pro premiéry mladých skladatelů z Česka a Slovenska se už stal Prague Offspring. Jejich skladby tu zaznívají ve špičkovém provedení jednoho z nejlepších ansámblů nové hudby. Letos si do DOXu můžete přijít poslechnut premiéry Tímey Hvozdíkové, Michala Indráka, Martina Klusáka, Mateje Slobody a Michala Wróblewskeho.
Klavírní festival Rudolfa Firkušného 2024 zveřejňuje svůj program
„Na co jsem se nejvíc těšil? Na všechno! Vždyť jsem se načekal. Je krásné být zase Čechem.“ To jsou slova Rudolfa Firkušného, které pronesl po svém návratu domů po dlouhých 44 letech v emigraci a jsou mottem letošního festivalu. Ten představí mezi 2. a 9. listopadem pět klavírních recitálů, které letos pojí velmi netradiční koncertní formáty. Prodej vstupenek zahajuje dnešním dnem a do 3. června je možné využít early-bird slevy 20 %.
Zahájí jej sir András Schiff s programem, který jako překvapení uveřejní až na samotném koncertě. „Je pro mě mnohem spontánnější program oznámit na místě a díla osobně představit,“ vysvětluje. Dopředu však prozradil, že program bude obsahovat i díla českých autorů. Schiff představí v rámci svého mentorského programu jihokorejskou klavíristku Chloe Jiyeong Mun, a to na koncertě 3. listopadu s díly Chopina, Debussyho, Haydna a Schuberta. Koncert Alexandra Melnikova 5. listopadu slibuje zcela jedinečný zážitek. Pět nástrojů na jednom podiu – od cembala přes hammerklavier až po moderní klavír nás provede hudební cestou časem: od Bacha po Schnittkeho. Hold letošnímu jubilantu Smetanovi vzdá Ivo Kahánek a jeho žáci koncertem 7. listopadu, zahrají jeho notoricky známá díla v nečekaných aranžích pro dvě, čtyři a osm rukou. Festival zakončí 9. listopadu koncert s francouzským šarmem jak v notách, tak za klávesami: díla Debussyho provede jeden z nejvěhlasnějších interpretů francouzské hudby Jean-EfflamBavouzet.
Jak vidno, Pražské jaro nepojímá oslavu Roku české hudby jen jako přehlídku slavných jmen minulosti. Co pro nás dnes znamená česká hudba? V čem spočívá českost v hudbě? Jaký je náš vztah k ní? V průběhu festivalu nabídne divákovi mnoho příležitostí se zamyslet nad podobnými otázkami: ať už je to samotné zahájení s provedením ikonického díla z dějin české hudby německým orchestrem, ztvárnění Mé vlasti šesti současnými výtvarníky v rámci Art Salonu Pražského jara, interaktivní instalace Co Čech, to muzikant, umělecké duely či panelová diskuse přímo věnovaná Roku české hudby.
V hudbě život Čechů – byl přesvědčen Bedřich Smetana. Hudba je naším celoživotním průvodcem, doplňuje Daniel Beneš, generální ředitel Skupiny ČEZ. A kontext rozšiřuje Miroslav Srnka v rozhovoru pro katalog Pražského jara: Chtěl bych věřit, že identita není nějaký naučený mýtus, ale sbírka společných pocitů a zážitků, co za to stály. Janáček, fidorky, Nagano, vesničky střediskové, Havlovy krátké kalhoty, obkladové dlaždice v metru, pivo na náplavce….“
Komentář
V Čechách máme dva festivaly, které se občas vlídně popichují a kvalitou, objemem a konkrétní náplní vysílají zprávu svým souvěrcům a světu, jak to vypadá ten rok s klasickou hudbou, letos poměrně významně podpořenou státem v rámci projektů Rok české hudby a Smetana 200 – Pražské jaro a Smetanova Litomyšl. První je mezinárodní festival, druhý národní festival. Nebudu rozhodcem, kdo je lepší a co je víc, ostatně bylo by to hloupé, nicméně je to zajímavý marketingový kamínek v české hudební mozaice současnosti. Když už jsme v tom špičkování, Litomyšl má výtvarnou nadstavbu, Praha nadstavbu soutěžní…
První z nich se otevře v neděli 12. května, přičemž doufám, že prezident Petr Pavel transformuje pasivní záštitu svého předchůdce v aktivní. Média možná málo zdůrazňují skutečnost, že po Vídenské filharmonii a Staatskapelle Berlin s Danielem Barenboimem v sezoně 2016/17 se ujal Mé vlasti další světový orchestr, pro mnohé nejlepší, – Berlínská filharmonie se svých šéfem Kirillem Petrenkem. Navíc, a to je nesmírně důležité, zahraje Smetanův cyklus nejen doma v Berlíně (8. 5. – 10. 5.), ale 26. 8. i v Salcburku, ikonickém a světově nejsledovanějším festivalu klasické hudby. Bez práce to bude jedna z nejlepších mezinárodních akcí projektu Smetana 200… I kdyby jen to, zasloužilo by si Pražské jaro „eminenc“. Možná pochopíme dosah tohoto počinu až v budoucnu. K programu PJ jsem se už vyjádřil a určitě si každý milovník dobré hudby něco najde, ovšem pakliže ještě budou lístky. Takže neváhejte, každá minuta může být drahá…
Zatím se zdržím hodnocení soutěže PJ, snad bude mezi laureáty aspoň jedno jméno a třeba se budeme moci opět dmout pýchou nad jménem českého vítěze. Například některá jména houslové části budí naděje – například Daniel Matejča, Kristian Mráček, Pavla Tesařová. Odborné poroty, zvláště pak česká jména, nebudu komentovat, přestože se mi vybavují i jiní hudebníci a jiné hudebnice.
Pražské jaro je začátkem šňůry festivalů nezpochybnitelné nadnárodní kvality a těšme se už na další – Smetanova Litomyšl, Janáčkův festival Ostrava, Concentus Moraviae, Letní slavnosti staré hudby, Dvořákova Praha, Svatováclavský hudební festival, Lípa Musica, Festival Rudolfa Firkušného…; třeba do klasické hudby kreativně nahlédnou i Prague Sounds.
Coda. Jsem hrdý, že již druhým rokem vytváří grafiku a vizuály Pražského jara Markéta Hanzalová, s níž jsem řadu let spolupracoval, a její výtvarné studio Colmo. Její ztvárnění festivalu vstoupí do dějin české grafiky a je mimořádné i v kontextu evropských festivalů.
