Violoncellista Michal Kaňka, předseda stálé soutěžní komise Pražského jara, je asi jistě pravým člověkem pro zvídavé otázky novináře.

Skončila interpretační soutěž festivalu Pražské jaro, takže je možná reflexe pořadatele. Jaká  byla z pohledu předsedy stálé komise, tedy sboru moudrých, která jí dává rámec, zajišťuje bezkonfliktní průběh, hlídá pravidla a transparentnost a může být i komunikátorem mezi odbornými komisemi a veřejností? 

Letošní soutěž jsme připravovali obzvlášť pečlivě, protože se jednalo o jubilejní 75. ročník. Jako každý rok jsem měl velikou radost, že se podařilo jak do hornové, tak i do houslové poroty sehnat opravdu špičkové osobnosti ze tří kontinentů. Celkový průběh byl bezproblémový. Vše se odehrávalo podle našich soutěžních pravidel, na jejichž dodržování bedlivě dohlížel tajemník soutěže Michal Vencl.

Řešili jste před soutěží a během ní nějaké problémy?

Naštěstí letos vše postupovalo podle plánu bez jakýchkoliv potíží. Na rozdíl třeba od poslední houslové soutěže v roce 2017 nebo loňské violové soutěže,  kdy porota byla nucena diskvalifikovat soutěžícího kvůli nedodržení vypsaných podmínek. To jsou samozřejmě nepříjemné situace, které se musí neprodleně řešit, ale jasně vycházejí z pravidel soutěže. S porotci žádné potíže nebývají. Ti jsou u nás většinou velice spokojeni a spíše se snaží, aby se případně v budoucnu mohli znovu do naší poroty vrátit. 

Jak jste spokojen s letošní úrovní jak v houslích, tak v horně a co říkáte  na možná překvapivý úspěch českého laureáta?

Pokaždé je naší velkou radostí, když v konkurenci světové špičky v jakémkoliv oboru uspěje někdo z domácích  účastníků. Druhou cenu sedmnáctiletého houslisty Jana Nováka vnímám jako úžasný úspěch. Letos jsme měli v soutěži poměrně dost českých zástupců jak u horen, tak i v houslích, ale pouze Honza přesvědčil porotce natolik, že mu udělili druhou cenu, titul laureáta soutěže a odnesl si i množství dalších ocenění. Myslím, že české interpretační umění je stále na vysoké úrovni a zároveň konkurenceschopné ve světovém měřítku. 

Že nebyl ve finále mediálně známý Daniel Matejča vypadá jako prohra. Co se stalo?

Daniel úspěšně prošel anonymním předkolem a byl pozván do prvního kola. Osobně si myslím, že jeho rozhodnutí o své neúčasti v letošní soutěži bylo rozumné, protože sám si v první řadě musí splnit mnoho studijních povinností na dvou školách, kde studuje. Předpokládám, že za pár let bude mít znovu zájem a chuť zúčastnit se naší příští houslové soutěže a bude důstojným českým reprezentantem. 

Příští rok budou soutěžit i cellisté a cellistky. Budete členem odborné poroty nebo ji dokonce předsedat?

Nemohu vyzrazovat detaily ještě před oficiálním zveřejněním veškerých podmínek a informací na webu Pražského jara, ale je dost pravděpodobné, že bych měl být jeden ze sedmičlenné mezinárodní poroty violoncellistů. Zveřejnění podmínek bude oznámeno během června… Jako předseda poroty jsem se účastnil cellových soutěžích již v letech 2012 a 2018. Pamatuji si, že obě soutěže vynikaly vysokou uměleckou úrovní několika desítek účastníků a vygenerovaly skvělé laureáty. Namátkou mohu vzpomenout na francouzského cellistu Victora Julien-Laferrièra, který je nyní renomovaným sólistou a skvělým komorním hráčem. Dalším výrazným laureátem byl Václav Petr – současný koncertní mistr violoncell v České filharmonii, který je také náš aktivní a úspěšný sólista. Vzpomínám i na Julii Hagen – rakouskou vycházející hvězdu světových parametrů.

Občasná propojení mezi  členy porot, například Jindřich Petráš – Zuzana Rzounková, Ida Kavafian – Josef Špaček, vloni Antoine Tamestit – Tabea Zimmermann, mohou nastolovat otázky. Má stálá komise potřebu se tím fundamentálně zabývat a lze to vůbec řešit?  Lze vůbec v něčem tak subjektivním ohlídat absolutní nezávislost, objektivitu a křišťálovou čistotu, přičemž mám pocit, že to bývá potenciální problém většiny soutěží ve světě? 

Hodnocení poroty se zakládá na bodovací stupnici od jedné do dvaceti pěti. Poté se dle matematických průměrů určuje pořadí soutěžících v jednotlivých kolech. Porotci musí být schopni při svých zasedáních kdykoliv obhájit svá bodování. Jako předseda stálé soutěžní komise se účastním všech setkání a diskusí poroty a za jedenáct let působení v této funkci jsem nezaznamenal žádné zvláštní nebo podezřelé taktizování porotců.

Hodnocení je samozřejmě individuálně subjektivní a každý z porotců má právo svobodně bodovat. Ovšem výšku hodnocení je nutné v případě potřeby umět před svými kolegy přesvědčivě obhájit. Porotci mají také po jednotlivých kolech určenou dobu na osobní setkání s kandidáty, kteří se nedostali do následujícího kola a zde také musí jasně a detailně formulovat důvody neúspěchu každého kandidáta. Chci tím naznačit, že zodpovědná funkce porotce není o strategiích, ale o upřímném hodnocení a tím se naši porotci určitě řídí.  

Znáte specifika, úroveň, líc a rub řady soutěží v Česku a ve světě. Je v něčem jiný pražskojarní konkurs. Jaké je Pražské jaro viděno soutěžním světovým prizmatem?

Soutěž Pražského jara je aktivním členem Světové federace mezinárodních hudebních soutěží. Byli jsme dokonce jedni ze zakladatelů této federace v roce 1957. Z tohoto pohledu jsme bráni jako multioborová soutěž s dlouholetou prestižní tradicí. Vždyť u nás soutěžilo a i zvítězilo velké množství pozdějších významných hráčů z celého světa.

Pravidelně se na častých setkáních Stálé soutěžní komise zabýváme strategií a specifickou přípravou jednotlivých oborů, diskutujeme o inovacích, pravidlech anebo se zabýváme poznatky a výsledky právě proběhlých ročníků. Častým tématem je například způsob jak bodovat v jednotlivých kolech. Vypracovali jsme šest různých modelů bodovacího hodnocení, abychom nakonec vybrali ten optimální pro co nejobjektivnější posuzování soutěžících.

Naší radostí je spousta kladných dopisů a vyjádření jak porotců, tak i veřejnosti nebo dopisů napsaných samotnými soutěžícími. To vždy pozitivně povzbudí a zároveň ukáže, že naše práce má smysl.

Plánuje Pražské jaro nějakou zásadní změnu či drobné inovace?  A plánujete zvýšit finanční výši všech cen…

Osobně nemohu posuzovat finanční výši cen, protože soutěž je závislá na rozpočtu festivalu Pražského jara a bez podpory festivalu by soutěž nemohla vůbec existovat. Samozřejmě si uvědomuji, že finanční ceny na světových soutěžích jsou často vyšší než u nás, ale osobně  jsem přesvědčen, že tou nejvyšší cenou pro interpreta je možnost vystoupit na koncertních pódiích a těchto příležitostí naše soutěž nabízí celou řadu, včetně garantovaného koncertu v rámci festivalu Pražské jaro v následujícím roce.  Jak jsem již zmínil inovacemi procházíme neustále. Nedávno jsme zkoušeli třeba čtyřkolovou soutěž nebo zařazení komorní spolupráce k sólovým oborům, rozšířili jsme nástroje o violu. Letos byla poprvé přidána cena diváků a již několik let praktikujeme vyhlášení výsledků a předávání cen hned po skončení finále v Rudolfinu, což je pro diváky mnohem atraktivnější a spousta dalších větších či menších detailů.

Soutěž je živým organismem, který musí reagovat na specifika jednotlivých oborů, na impulzy či zkušenosti jiných soutěží Světové federace. Dále třeba na podněty samotných porotců a v neposlední řadě i na všechny návrhy členů naší stálé soutěžní komise.