Originál dopisu Bedřicha Smetany se vrátil domů
Shromažďovat prameny k životu a dílu slavných osobností je nepřetržitý proces s otevřeným koncem, neboť je neustále co nacházet a získávat. Ať jsou to prameny známé, ale od určité doby nezvěstné anebo prameny zcela nové a dosud neobjevené. Je tomu tak i u osobností známých a dalo by se říct, že „dostatečně probádaných“, jako je Bedřich Smetana.
Notové autografy jsou dnes už opravdovou raritou, ale jeho dopisy se v nabídkách aukčních síní či antikvariátů objevují častěji. Většinou bývají avizovány jako velmi vzácné a tomu odpovídá i jejich cena. Z dosud vydaných tří svazků kritické edice Smetanovy korespondence je zřejmé, že zdaleka ne všechny originály jeho dopisů jsou dnes známé a dostupné. Některé známe jen díky tomu, že se je v minulosti, většinou dosti dávné, podařilo díky vstřícnosti tehdejších majitelů publikovat. Převážně v hudebních časopisech nebo v denním tisku, občas i knižně. Od jiných dopisů jsou k dispozici alespoň opisy, mnohdy již také letité, od řady autografů se zase podařilo pořídit fotokopie. Muzeum Bedřicha Smetany začalo totiž již v počátcích své existence (založeno 1926) vytvářet dokumentační fond smetanian, která byla v soukromém majetku nebo ve fondech jiných institucí u nás i v zahraničí, a díky tomu podchytilo také poměrně dost dopisů, které se tehdy ještě nacházely v soukromých rukou, jednak v rozvětvené rodině, ale i u dědiců jejich původních adresátů. V řadě případů se ale v průběhu dalších let kontakty na jejich majitele vytratily a tyto opisy a fotokopie i tištěná vydání tak zůstaly jediným dokladem jejich existence a zdrojem informací o jejich obsahu. K některým dopisům se však po letech přece jen podařilo opět nalézt cestu a formou koupí nebo darů tak alespoň část kopií postupně nahradit originály.
A daří se to dodnes, i když už mnohem vzácněji. Příkladem toho je i dopis Bedřicha Smetany dcerám Zdence a Boženě z 1. února 1875, který v roce 2024 v jednom americkém antikvariátě zakoupila Nadace UDI Group a dne 2. dubna 2025 jej na neformálním společenském setkání předala zástupcům Národního muzea, jehož součástí je již 50 let i Smetanovo muzeum.
Dopis pochází z období, kdy se Bedřich Smetana nacházel v těžké životní situaci – poté, co na podzim 1874 ohluchl, musel opustit místo prvního kapelníka české opery, nemohl vyučovat a ztratil tak pevnou existenci. Pobýval tehdy v Praze kvůli pokračující léčbě, neboť v té době on i rodina a lékaři ještě doufali, že jeho onemocnění je pouze přechodné a že se opět uzdraví. Právě v této době jej navštívili někteří jeho žáci ze šlechtických kruhů, jimž v předchozích letech, většinou až do roku 1874, dával soukromě klavírní lekce. Jejich návštěvy Smetanu evidentně potěšily a rozptýlily, i když konverzace byla poněkud složitá, protože mu museli všechna svá sdělení a dotazy psát. Zřejmě právě na základě těchto návštěv se pak zrodil jejich záměr upořádat vlastními silami soukromý koncert v jeho prospěch. Uskutečnil se 23. února 1875 v paláci Kouniců a jeho výtěžek 1800 zlatých měl Smetanovi posloužit především na další léčení. V té době Smetana také čekal na výsledek jednání s divadelní správou ohledně svého dalšího působení v divadle, která probíhala již od konce roku 1874. Shodou okolností obdržel hned následující den po odeslání tohoto dopisu vyrozumění, že je se zpětnou platností od 1. ledna 1875 u divadla nadále angažován jako skladatel za plat 100 zlatých měsíčně. Byla to odměna sice skromnější než jeho předchozí gáže, ale zbavovala jej základních existenčních starostí a nejistoty. Dopis nám dává nahlédnout i do tehdejší rodinné situace. Smetanova rodina pobývala již od začátku roku 1875 z úsporných důvodů na venkově – manželka Bettina pomáhala Smetanově dceři z prvního manželství Žofii Schwarzové, která se zotavovala po narození prvního dítěte, Smetanova vnuka Zdeňka. Jejich dcery Zdenka a Božena, jimž je dopis adresován, trávily zimní měsíce v péči Bettininých rodičů Ferdinandiových na jejich statku Lamberku v Obříství u Mělníka. Celá rodina tak byla tehdy odkázána na vzájemné dopisování. Z jejich korespondence se sice dochovala jen část, ale i tak je zdrojem cenných informací. Všechny výše jmenované okolnosti a události jsou v tomto jednom dopise více či méně konkrétně zmíněny, nebo alespoň naznačeny, a právě kombinací s texty dalších dopisů nebo deníkových záznamů je možné tyto jednotlivé zmínky doplnit a upřesnit, a tak získat zřetelnější představu o tom, jak nejen Smetana, ale i jeho rodina tento čas prožívali, jaké problémy museli řešit a jak se s novou, pro ně nenadálou a obtížnou situací vyrovnávali.
Olga Mojžíšová
© Josef Blecha.
