Šedesátý šestý ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl začne osmého června. Zlomový je oslavou dvou staletí od narození věrozvěsta národní české hudby  Bedřicha Smetany, ale i novým hlavním intendantem – ředitelem Michalem Medkem.  Program sice připravilo staré vedení, takže plnou odpovědnost převezme až za rok 2025, ale ledačemus už vtiskl svoje myšlenky a pečeť… Česká republika zrovna neoplývá ve světě klasické hudby manažery evropského přesahu. Pan Medek mezi elitu bezesporu patří.

Michal Medek. Fota František Renza.

Pane řediteli, v podstatě celý váš profesní život byl spjat s obchodem a marketingem. Vrcholem byla dosud od roku 2013 vysoká manažerská pozice v České filharmonii, kdy řídíte veškeré obchodní aktivity a stal jste se těžko postradatelným člověkem v jejím pozoruhodném růstu. Od podzimu loňského roku jste ředitelem festivalu Smetanova Litomyšl. Jak to Rudolfinum zvládne v dnešní ekonomicky obtížné době? 

Můj přechod do Litomyšle byl součástí promyšleného, asi pět let plánovaného konceptu, který jsme navíc tvořili spolu s generálním ředitelem ČF Davidem Marečkem a dalšími kolegy z managementu orchestru. Našli jsme shodu v tom, že pro další strategický rozvoj našich aktivit dává smysl intenzivnější spolupráce se Smetanovou Litomyšlí. V Rudolfinu jsem tak postupně posiloval jednotlivé týmy tak, abych se mohl soustředit pouze na strategické otázky a klíčová jednání. Mám velké štěstí na kolegy, kteří si vedou moc dobře, a myslím, že Česká filharmonie v oblastech komunikace, marketingu, zákaznického servisu, pronájmů nebo sponzoringu a fundraisingu nestrádá.

Proč jste vlastně souhlasil s nabídkou z Litomyšle? Měl jsem pocit, že v Rudolfinu jste spokojený…

Ano, v Rudolfinu jsem spokojený a moc, proto jsem ho také opustil jen částečně. Jako rodák z Hradce Králové jsem do Litomyšle jezdil pravidelně už více než dvě desetiletí. Máme v mém rodném městě skupinu nadšenců pro zpěvohru, kterým říkáme operní družina, společně dosud podnikáme na náš milovaný festival pravidelné výpravy za operou. Když jsem potom v roce 2014 byl v Litomyšli na festivalu poprvé pracovně s Českou filharmonií, byl jsem skutečně vnitřně šťastný a už tenkrát jsem si pomyslel, že jestli se mám někam ještě pracovně posunout, tak snad jedině do Litomyšle.

Přijal-li jste takovou nabídku, musíte mít k Litomyšli nějaký vztah. Jak vnímáte festival, co si o něm myslíte a máte k ní nějaký osobní vztah?

Můj vztah k Litomyšli se začal tvořit ve výše zmíněné královéhradecké operní družině, která se pod vedením výborného kamaráda Ondřeje Tikovského věnuje zevrubnému studiu operních děl. Díky našim přípravným seminářům a následným představením v Litomyšli jsem se k městu i festivalu skutečně připoutal. Každá návštěva festivalu i města samotného na mě měla vždy magický účinek. Bylo to jako když vstoupíte do jiného světa, ve kterém je vám moc dobře.

Z tiskové konference Smetanovy Litomyšle. Zprava: Michal Medek, Daniel Brýdl (starosta Litomyšle) a Jakub Hrůša.

Odhaduji, že ekonomika Smetanovy Litomyšle není tak stabilní a růstová jako v  České filharmonii. Co konkrétně plánujete pro její posílení?

Rozpočet festivalu je podstatně menší než rozpočet České filharmonie a je tvořen z mnoha zdrojů. Na jednu stranu jej můžeme vnímat jako zranitelnější, na druhou stranu mu právě zmíněná vícezdrojovost dává určitou stabilitu. Pro další posilování a umělecký rozvoj festivalu musíme pracovat na všech zdrojích příjmů. Asi nejblíže z nich mám ke sponzoringu a mecenášství, příjmy z této oblasti tvoří více než třetinu festivalového rozpočtu, a rád bych ji, podobně jako v České filharmonii, dále rozvíjel. Dalšími významnými zdroji příjmů jsou ministerstvo kultury, Pardubický kraj a město Litomyšl. Všemi těmito entitami je festivalštědře podporován a považuji za důležité, aby strategie rozvoje festivalu podporovala i jejich zájmy a záměry. V neposlední řadě může festival ekonomicky růst, pokud bude mít dobře vyprodané pořady, což se letos k mé velké radosti také vyvíjí více než slibně.

Smetanova Litomyšl se vždy vymezovala vůči Pražskému jaru svou koncepcí a geniem loci. Zvenčí to vypadá, že se chcete vymezit i společenskou prestiží. Jaro je mezinárodní, Litomyšl národní se záštitou Bedřicha Smetany v zádech. Nově se pyšníte největším počtem projektů v Česku. Myslím že Smetanova Litomyšl už nechce být druhou ligou… Předpokládám že vaším idolem není Bayreuth. Je vaším snem BBC Proms nebo spíše provinční Salcburk se světovým festivalem. 

Asi nedokážu jmenovat festivalový idol v zahraničí, kterému bychom se měli přiblížit. Každý ze zmíněných festivalů je pro Smetanovu Litomyšl v něčem inspirací. Správně zmiňujete genius loci litomyšlského zámku i celého města. Vnímám, že právě toto specifikum je třeba dobře a citlivě vnímat a poslouchat. Litomyšl je mimořádná svou koncentrací tvůrčí energie, která je umocněna působením mnoha velkých osobností v minulosti. Když do tohoto místa přineseme špičkové umění, nemůže to dopadnout špatně. Národní nota festivalu dosahuje svého vrcholu právě letos, v roce dvoustých narozenin Bedřicha Smetany. Na tuto velkou hudební slávu se moc těším, stejně tak se ale těším na další ročníky, kdy budeme národní notu postupně umocňovat větším mezinárodním přesahem, zejména v programové nabídce.

Hlavní hvězdou letošního ročníku je dirigent Jakub Hrůša.

Ještě se zastavím u vašeho relativně nového označení „národní festival“. Zdůrazňování národnosti je teď in. Zachováte toto logo?   

Hodně o tom přemýšlím a vnímám, že našim předchůdcům ve vedení festivalu na tom velmi záleží. Já jsem v tom na první pohled viděl spíš omezení, postupně ale měním svůj pohled a necítím potřebu toto označení teď měnit. I jako národní festival můžeme rozvíjet mezinárodní umělecké spolupráce.

Vloni festival zachránila Festivalová hala. Možná příští rok bude korunou festivalu opět  zámek. Bude hrát v budoucnu sportovní hala nějakou roli? 

Děkuji za další otázku, která velmi zaměstnává mou mysl. Na zámek se rozhodně chceme vrátit a ve spolupráci s Národním památkovým ústavem děláme všechno pro návrat už v příštím roce. Pokud se bude dařit naplňovat růstovou strategii festivalu, bude snad možné uvažovat o dvou scénách, které by festivalu významně zjednodušili život zejména v inscenování oper. Je samozřejmě k úvaze, zda se v takové situaci druhou scénou festivalu stane Festivalová hala, nebo třeba zámecký amfiteátr, který kdysi festival rovněž využíval, a mám pokušení se k této tradici vrátit. V tomto je právě Litomyšl jiná, zatímco většina českých festivalů si koncertní prostory jednoduše pronajme, my si je v Litomyšli musíme každoročně vystavět.

Festivalová hala.

Vloni se festival zapsal do historie uvedením Gurre-Lieder, letos jsou to projekty oslavující Smetanu. Jaké plánujete v hudební části Smetanovy Litomyšle koncepční změny a můžeme se v roce 2025 těšit na projekt na úrovni Gurre Lieder? 

Změny v hudební části budou spíše evoluční než revoluční. Smetanova Litomyšl je krásně vybudovaný podnik, revoluční změny v dramaturgii bych považoval za zbytečné. Rok 2025 připravuje po čtyřech desetiletích úspěšného působení Vojtěcha Stříteského jeho nástupce Marek Šulc. Marek přinese do programu logicky svůj osobitý rukopis a ve správnou chvíli hosám představí. Naznačím jen, že velké projekty se vedle stávajících formátů budou rozšiřovat i do světa baletu či výrazového tance.

Jaký bude ročník 2024?

Letošní rok bude oslavný, smetanovský, intenzivní a věřím tomu, že moc krásný. Chci si užít intenzitu smetanovských operních i dalších titulů v koncentrovaném čase, taková příležitost se hned tak nezopakuje.

Smetanova Litomyšl má více pilířů. Předpokládám že ponecháte oživování zahrad a část poetickou. Do obřího rozměru se rozrostla výtvarná Litomyšl, dokonce tak, že si toho všímá i cizina. Zvažujete silnější propojení, hledání synergií…? Jinak řečeno, co budete rozvíjet a co změníte?    

Všechny zmíněné pilíře chceme zachovat a hezky o ně pečovat. Zahrady se staly fenoménem, který k festivalu neodmyslitelně patří, lidé z města i regionu si jejich bezplatný program stále více užívají. Tvoříme ve spolupráci s vedením města, městskou galerií i se soukromými galeristy další rozvojovou strategii pro Smetanovu výtvarnou Litomyšl. Vnímáme zde významný růstový potenciál směrem k mezinárodním spolupracím. Poetická Litomyšl bude letos podruhé, je tedy nejmladším festivalovým dítětem, má se ale čile k světu, rozhodně mám chuť v ní pokračovat.

Zámek v Litomyšli na své další velké hudební okamžiky zatím čeká.

Letos rozpočtu festivalu určitě hodně pomohla bonusová podpora v rámci státního projektu Smetana 200. To se však dalších sto let asi nebude opakovat. Najdete prostředky, abyste mohli zachovat počet koncertů, jeho úroveň a pestrost? Jaký je letošní rozpočet?

Ano, letos skutečně velmi pomáhá podpora v rámci Roku české hudby a jeho projektu Smetana200. Tuto pomoc jsme si na Smetanově Litomyšli, v České filharmonii a samozřejmě také v intenzivní spolupráci s kolegy z ministerstva kultury i se samotným panem ministrem významně odpracovali a celoročně odpracováváme. Mám radost, že naše úsilí pomohlo celému odvětví, divadlům, orchestrům i dalším festivalům. Smetanova Litomyšl letos pracuje s rozpočtem 88 milionů korun, což je o 20 milionů více než vloni. Příští rok se vrátíme k původnímu třítýdennímu formátu, a i pořadů bude podobně jako minulé ročníky kolem čtyřiceti. Smysl vidím spíše v rozvoji kvality než růstu počtu pořadů. Stoupající kvalita samozřejmě bude stát peníze, rád bych, abychom letošní rozpočtovou proporci víceméně udrželi.

Osobní otázka: jaký bude váš vztah k souboru Schola Gregoriana Pragensis, jehož jste členem od roku 2001?

Můj vztah k souboru je tak silný, že jsem zpívání v něm zatím neukončil, byť vím, že by to vzhledem k mému vytížení bylo rozumné. Schola koncertuje o něco méně než v minulých desetiletích, což mi umožňuje v souboru dál působit. Je to veliká radost, když se můžu postavit do kostela či katedrály a nechat se unést do niterného meditativního světa duchovní hudby. Dává mi to sílu, energii i inspiraci k další tvořivosti. Vím, že když Scholu jednou budu muset opustit, bude mi z toho smutno a ztratím tím kus sebe. Jsem upřímně rád, že ta chvíle zatím nemusela nastat.

Otázka, jež vychází z lidu: Jak byste reagoval na názor, že Česká filharmonie si po Pražském filharmonickém sboru podmaňuje další významnou hudební instituci a počíná si vytvářet impérium?  

Přijde mi to úsměvné. Všechno, co děláme je služba umění, když budeme mít mocenské či uchvatitelské tužby, bude smysluplnější se vydat do jiných odvětví. V kultuře nejsou ani velké peníze, ani velký vliv. Kdo pro ni pracuje, musí pracovat z lásky k ní. Naše strategická spojení okolo České filharmonie tvoříme jednak proto, že si přejeme přinášet v hudbě nejen v naší zemi nové kvality. Rozhodně je to ale také proto, že jsme si ve vedení České filharmonie sedli ve spolupráci natolik, že chceme společně tvořit i dál, jednoduše nám to dává velký smysl.

Jak by měla na konci vašeho mandátu vypadat Smetanova Litomyšl?

Smetanově Litomyšli bych rád dal zhruba dvacet let aktivního pracovního nasazení. Pak bude čas předání mladším kolegům. Byl bych nesmírně rád, kdyby v tomto horizontu vyrostla ve festival, který je pevně zakreslen na evropské festivalové mapě, příkladně pečuje nejen o odkaz Bedřicha Smetany, ale o českou hudbu vůbec, navíc vzdělává a popularizuje. Také bych si moc přál, aby operní fanoušci z celé naší země, ale i ze zahraničí měli důvod přijet do Litomyšle, protože se tu setkají se špičkovými operními inscenacemi. Uměleckých snů je mnohem více, přeji si, aby byly pro Smetanovu Litomyšl životodárnou silou k dalšímu uměleckému růstu.

Tři velikáni české hudební kritiky na tiskové konferenci Smetanovy Litomyšle v Sukově síni Rudolfina. Uprostřed zprava Petr Veber, Věra Drápelová a Jindřich Bálek. V pozadí vlevo Jan Pikna, v letech 1997 – 2013 ředitel festivalu.