Když jsem si chtěl v době mých studií na počátku osmdesátých let poslechnout hudbu v interpretaci kvůli železné oponě nedostupných umělců, musel jsem si sehnat vinylové černé desky. Bylo sice složité je dostat do země socialismu skrze přísné celní kontroly, ale dalo se to… Neskutečná slast poslouchat milovanou hudbu s polobohy ze západní Evropy a Ameriky! Druhá polovina osmdesátek přinesla ostrý řez – nástup kompaktní desky. Raději ale dám slovo mému příteli Bohuslavu Vítkovi, jednomu z největších znalců nahrávek klasické hudby 20. století, který vyjádřil podstatu vývoje lépe, než bych kdy dokázal:
„… Příchod tzv. dlouhohrajících vinylových desek (LP) v 50. letech jsme mnozí považovali za začátek nové éry. Znamenaly skutečně novou kapitolu ve vývoji a především ve zkvalitnění hudebních nosičů. Posluchače navyklé na standardy především fascinovala možnost poslouchat celé skladby, anebo jejich úseky, kdy jednu stranu bylo možno obracet až po dvaceti či pětadvaceti minutách. Ovšem zásadní bylo vylepšení poslechu, které sice u vinylů zpočátku také nebyl nejlepší, ale později při dobrém zařízení a postupně lepším materiálu nosiče dokázaly překonat i rozhlasové vysílání. Radost byla obrovská, cena ovšem vysoká, takže větší nákup najednou jsme si nemohli dovolit. Některé nahrávky například Prodaná nevěsta s Jaroslavem Voglem či Dalibor s Jaroslavem Krombholcem vydané na počátku 50. let ještě na standardních deskách se později objevily také na vinylech. Po několika letech šelaky zmizely a už se vydávaly pouze desky dlouhohrající… Podobně jako kdysi nástup sterea jsme vítali nástup digitálních nahrávek a především nosičů – kompaktních disků. V té době jsme byli vlastně v podobné situaci. U nových nosičů – kompaktních disků (CD) jsme byli oslněni čistotou zvuku bez jakýchkoliv rušivých momentů, snadnou a rychlou manipulací, snadnějším archivováním a zdánlivou neopotřebovaností. Naše situace byla v době přechodu 80. a 90. let podstatně jiná než kdysi v počátcích. Byli jsme vybaveni velmi slušnými archivy elpíček, neboť jejich produkce byla velká a docházelo k novým reedicím starších nahrávek domácí produkce. Po roce 1990 možno hovořit o přesycení trhu, nesrovnatelně širších nabídkách, jež umožňovaly i konfrontace různých interpretací konkrétních skladeb, mezi nimiž byly hojně zastoupeny komplety oper, ale i symfonických děl. Podobné projekty, jako byl Gramofonový klub, přestaly mít svůj význam. Obohacení našich sbírek bylo nevídané. Nelze ovšem zastřít, že se na druhé straně objevily i rysy, dříve naprosto nečekané a překvapující. Shánění nahrávek přestalo být náročným problémem a získání skvělé nahrávky zázrakem. Hojnost nabídek a možnost rychlých objednávek odstranily pocit vzácnosti a možná i nadšení, jež jsme pociťovali před lety při listování sešitků s novými klubovými nabídkami a radovali se i z toho mála, co bylo k dispozici. Navíc došlo a dochází k dalším překvapujícím zjištěním. Dokonalost digitálních záznamů na CD, ono – zvláště pro rozhlasáky – pověstné digitální ticho se časem stalo kontraproduktivním prvkem při poslechu. Jemný příjemný šum, jakýsi nepatrný „tinnitus“ LP desek, ale i „zvuk ticha“, který nás provází v běžném životě a my jej třeba ani nevnímáme, nám při poslechu digitálních nahrávek začal poněkud chybět. „Studený kovový“ zvuk najednou začal být do určité míry nepříjemný. A zvláště zjištění, na které jsme museli několik let praxe čekat, že totiž CD nejsou věčná a že po letech se můžeme dočkat onoho nepříjemného slovíčka error na displeji našich přehrávačů, přimělo řadu dnešních posluchačů k nečekanému návratu ke gramofonu a LP deskám, dnes už velmi kvalitních a ovšem patřičně nákladným. Z hlediska dnešního pohledu na tuto nádhernou poznávací cestu uprostřed zvukových nosičů bychom tento text vlastně mohli nazvat Od vinylu k vinylu.“
Jestliže pro generaci Alfa (a možná nejen tu) jsou hudební kompakty v lepším případě dávnou historií, v horším nevědí, co to je, jak se používají přístroje na jejich přehrávání a hudbu konzumují různými způsoby (od streamovaní po You Tube), vzdělanější část respektuje nebo dokonce využívá módní vlnu vinylové renesance. Mám pocit, že v klasické hudbě trvá už více než dvanáct let. (Nonartificiální hudba se vrhla do této módy dříve.)
Nejdříve opatrně se k novodobým vinylům stavěly mamutí firmy. Zprvu se jim zdálo, že náklady jsou vyšší než profit. Jenže fajnšmekrů ve světě rychle přibývalo, stoupal prodej nových gramofonů a zvukových souprav, rostl i píjárový benefit pro firmy i umělce, a tak jsme ve dvacátých letech tohoto století svědky záplavy reedic i nových titulů, ba dokonce některé vycházejí na různých fyzických i virtuálních nosičích, jen ne na kompaktní desce. Zisky vydavatelů i výrobců vinylů (typickým příkladem je firma GZ Loděnice) stoupají a radost sběratelů hudby a milovníků vinylového zvuku roste každý rok víc a víc. Například Deutsche Grammophon vydal během několika let záplavu reedic. Pro příklad výběr dirigentů – Abbado, Karajan, Böhm, Pinnock, Ozawa, Jochum a Kubelík (jeho Má vlast zní jinak než na CD). Několik příkladů jsem vytáhl z letošní produkce Warner Classics:
Eden (2 vinyl album). Joyce DiDonato, executive producer & mezzo-soprano, Maxim Emelyanychev, Il Pomo d’Oro. Úspěšný, environmentalisticky laděný projekt slavné americké mezzosopranistky, kterou považuji za jednu z nejlepších současných zpěvaček. (Podle mě je zajímavější než barnumsky oslavovaná Anna Netrebko.) Program alba, sestavený ze skladeb, které mají tematicky (občas velmi volnou) vazbu k přírodě, je časově široce rozkročený mezi 17. až 21. stoletím. Kromě autorů jako Francesco Cavalli, Georg Friedrich Händel, Christoph Willibald Gluck, Richard Wagner nebo Gustav Mahler tu najdeme i Josefa Myslivečka! Patří mezi nejvydařenější nahrávky této inteligentní, myšlenkově otevřené pěvkyně.
Mimořádně zajímavé jsou vinylové reedice letošního spoludržitele Ceny Antonína Dvořáka – sira Simona Rattlea.
Beethoven: Symfonie č. 5 (1 vinyl album), Wiener Philharmoniker / Simon Rattle. Dynamická a přitom v dobrém slova smyslu tradiční interpretace ikonického díla a jednoho ze základních kamenů symfonické literatury vůbec. Původní nahrávka je z roku 2002.
Beethoven: Symfonie č. 9 (2 vinyl album). Barbara Bonney, Birgit Remmert, Kurt Streit, Thomas Hampson, Birmingham Symphony Chorus, Wiener Philharmoniker, Simon Rattle. Dostatečně dynamická a přitom v dobrém slova smyslu tradiční interpretace ikonického díla a jednoho ze základních kamenů symfonické literatury vůbec. Původní nahrávka je z roku z roku 2002.
Bruckner: Symfonie č. 9 (2 vinyl album), Berliner Philharmoniker, Simon Rattle. Přijde mi, že završení romantické orchestrální cesty 19. století má v této nahrávce završení interpretační, jakkoliv jistě jsou a budou jiné osobité výklady. Stoprocentní Bruckner. Ve stavbě velkých celků a v emocionálním tahu je asi největší sílu geniality dirigenta. Vinylová reedice z roku 2021.
Warneři však vydávají na vinylových nosičích desítky hodin další hudby. Příkladem budiž jména Klemperer, Kempe, Markevič, Pluhar, Du Pré – Bareinboim, Callas (Tosca), Perlman, Fray, The Tenors 1994…
Jsem rád, že se vrátila aspoň pro znalce a milovníky osobitého zvuku doba vinylů, navíc posunutých na vyšší úroveň a že se naplnila moje předtucha z minulého století. Jste-li majitelem či majitelkou kvalitního starého nebo moderního gramofonu, sledujte novodobou produkci. Určitě si vyberete. Vinyly jdou dnes aktuální pro desítky firem v Evropě, Americe i v Asii. Pro mnoho lidí je to audio síla dnešní doby.
Luboš Stehlík
