Na onen večer nelze jen tak zapomenout. Horký letní vzduch čeřil příjemný vánek a podium se zvolna plnilo hudebníky. Večer k oslavě padesátin tenoristy Pavla Černocha byl plný očekávání. Nálada na nádvoří brněnského hradu Špilberk byla skvělá. Po prvních taktech se ale nebe začalo rychle kabonit a za pár okamžiků vichřice s proudy deště cloumala muzikanty, publikem ba i celým hradem. Chvatně jsme si na útěku slíbili, že se sejdeme znovu… a pod střechou…
Fota Dominika Prášková / NOXmedia.
Vzhledem k plným diářům všech účinkujících jsme na onen okamžik čekali řadu měsíců. Filharmonie Brno, která pořádala jubilejní večer 8. května, zvolila tentokrát jako dokonalou jistotu Janáčkovo divadlo. Ostatně, určitou jistotou byl i program sestavený z divácky (také hlavně posluchačsky) oblíbených italských a českých oper.
Večeru pochopitelně dominoval jubilující Pavel Černoch, který je v současnosti jedním z nejvyhledávanějších našich pěvců na světových scénách. Jeho cesta na operní jeviště nebyla jednoduchá: začala, jako u mnohých brněnských skvělých hudebníků, v dnes již legendárním dětském sboru Kantiléna. Na Janáčkově akademii pak však studoval hudební management a studium zpěvu absolvoval – kde jinde než v Itálii u Paola Napoliho, k němuž se jako k mentorovi vrací dodnes. Dnes je pravidelným hostem mnoha slavných operních scén. Jmenujme například Státní opery ve Vídni, Berlíně a Mnichově, Národní operu v Paříži či Královskou operu v Covent Garden v Londýně. Na nedávném jubilejním koncertě byla Pavlu Černochovi výtečnou partnerkou sopranistka Jana Šrejma Kačírková, stálá členka Národního divadla Brno, která také pravidelně hostuje v Národním divadle v Praze. Z jejího velmi bohatého účinkování na festivalech připomeňme alespoň letní festival v italském Ercolanu, Teatro Politeama Greco v Lecce či Pafos Afrodite festival na Kypru.
Koncert, v němž hrála pochopitelně výraznou roli rovněž Slovenská filharmonie pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka, měl velmi šťastnou dramaturgii. Oslovil totiž tradiční milovníky opery, z nichž mnozí znali jistě jednotlivá čísla nazpaměť, i ty návštěvníky, které přilákal koncert spíše jako výjimečná událost a jednotlivá čísla pro ně, řečeno v nadsázce, byla určitým objevem. Každá polovina programu měla svoji vlastní tvář.
První část byla věnována perlám italské opery. „Recitar! …Vesti la giubba!“ z Leoncavallových Komediantů znělo v Černochově velmi emotivním podání, kdy hlas v některých okamžicích zcela ovládl překypující cit. Navázal tak na předchozí árii Neddy ze stejné opery, v níž Kačírková uplatnila své neobyčejné hlasové i výrazové schopnosti. Tak bychom mohli ostatně charakterizovat jednu árii po druhé. Připomeňme tedy alespoň Verdiho duet Dona Carlose a Alžběty z Valois nebo neodolatelnou náladu Cavaradossiho árie E lucevan le stelle z Pucciniho opery Tosca.
Druhá polovina večera byla věnována operám Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Zde je třeba poznamenat , že právě ve slovanském a v českém repertoáru zvlášť je těžiště hostování Pavla Černocha na většině slavných světových scén. Ostatně nedávno vzbudilo zájem jeho nové album věnované právě Smetanovým áriím. Snad není třeba zdůrazňovat očekávaný úspěch Prodané nevěsty: „Jak možná věřit“ a „Věrné milování“, jehož vřelost a něhu oba protagonisté doplnili hereckými prvky. Úžasným vyvrcholením večera byly pak tóny Dvořákovy Rusalky, které nesmírně křehkým způsobem uzavřely večer.
Význačný podíl na báječném vyznění koncertu měla Slovenská filharmonie vedená dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem. Četné ryze orchestrální pasáže, ať už se jednalo o předehru k Verdiho Luise Miller, intermezza z oper či známou polonézu z Rusalky nesmírně osvěžily vnímání celého večera . Mimořádná zvuková barevnost, stejně tak jako rytmická přesnost a dynamická bohatost – to vše pochopitelně umocněné strhujícím temperamentem dirigenta Kyzlinka.
Koncert k padesátinám Pavla Černocha, oceněný mnohokrát bouřlivým potleskem publika, nabídl bezpočet zajímavých okamžiků. Byl však především nezapomenutelný jako celek – večer radosti z hudby.
Zuzana Ledererová
