Stát, kraje, města, mecenáši privátní i korporátní podporují v České republice desítky festivalů náročné hudby, různého rozsahu, dosahu, významu i úrovně. Jedním z těch, na něž mohou být všichni obzvlášť hrdí je Svatováclavský hudební festival, jehož sídlem je Ostrava. Hlavně o programu, který je opět vzrušujícím a barvitým průvodcem nejen duchovní hudbou, jsem si povídal s jeho ředitelem Igorem Františákem, který je též renomovaným učitelem, špičkovým hráčem na různé druhy klarinetů a hudebním režisérem.
Fota Ivan Korč.
Na počátku v roce 2003 bylo mimo jiné konstatování, že Svatováclavský hudební festival je „občanské sdružení vzniklé z iniciativy ostravské skupiny umělců, hudebních teoretiků a milovníků hudby a umění…“. Mohl byste to veřejnosti povysvětlit? A co je posláním festivalu po více než 20 letech?
Je to kus historie, během které jsme zrealizovali téměř 1300 koncertů. Původní myšlenkou bylo vybudovat festival, který své projekty bude realizovat výhradně v sakrálních památkách Moravskoslezského kraje, a to mezi významnými svátky 28. září a 28. října. Ze zakládajících členů původního sdružení bych rád jmenoval především vynikající sopranistku Evu Dřízgovou, ostravského malíře Karla Harudu, herce Alfreda Strejčka či kytaristu Štěpána Raka. Mnozí další jsou dodnes uměleckou radou a členy tohoto spolku. Jedním z hlavních cílů bylo navrátit duchovní hudbě její původní význam, tedy živé provedení v kostele. Ostravsko a vlastně i celý Moravskoslezský kraj byl dlouhou dobu vnímán jako industriální a kulturně „nezajímavý“ region. Stejně jako já, také mnoho mých zahraničních přátel, kteří se do Ostravy v průběhu uplynulých 20 let pravidelně vracejí, rovněž tvrdí, že přerod tohoto regionu je neuvěřitelný. Ostrava už dávno není „černým městem“, ze kterého chtějí lidé utíkat za lepším životem jinam. Je to dnes naopak velmi ambiciózní a progresivní město, které nejspíše bude mít i první koncertní síň v České republice, která bude primárně sloužit HUDBĚ!!! Možná bych ještě rád doplnil, že právě náš festival byl tím, který do tohoto regionu začal jako první přivážet soubory a sólisty, kteří se specializovali na autentický provoz staré hudby.
Program máte tento rok opět velmi pestrý a jistě si každý vybere, v některých případech je docela posluchačsky náročný. Jaký máte klíč pro sestavování?
Když připravuji novou festivalovou dramaturgii, vždy myslím na to, abych i já měl zájem a chuť se na takovýto koncert vydat a vyslechnout jej v daném prostoru. Dramaturgii vždy vedu třemi základními liniemi: velké vokálně-instrumentální projekty – nejčastěji v podobě zahajovacího a závěrečného koncertu s programem duchovní hudby, dále je to stará hudba –nejčastěji prezentující období baroka a klasicismu a do třetice komorní řada doplněná recitály. V posledních asi deseti letech jsem tyto tři řady doplnil crossoverovými a alternativními projekty, někdy v podobě folkloru, jazzu, baletu či filmu v kostele. Hudbu miluji ve všech jejích podobách již odmalička a věřím, že jí tím, co dělám, dostatečně sloužím.
Máte programy ekonomicky asi docela přijatelné, ale také velmi náročné, viz třeba před dvěma lety recitál Eliny Garanči nebo letošní velkolepé zahájení Mendelssohnovým Chvalozpěvem. Jakou roli v něm tedy hrají peníze? Není to trochu šachová partie…?
Typicky české rčení je, „že peníze jsou až na prvním místě“. Vždy musím vycházet z toho, co si v rámci celkového rozpočtu můžeme dovolit. Věřím, že už jsem se naučil předvídat, jaké finanční prostředky jsem schopen na konkrétní rok zajistit. Rozhodně nejsme festivalem, který má předem zajištěné, že v konkrétním roce dostane potřebné finance k realizaci svých „snů“. Jistou výjimkou a možná i pomyslnou jistotou byly v případě ostravských grantů víceleté dotace (letos končí druhá výzva čtyřletých projektů a nově vypsaný je již pouze na tři roky). Nicméně je to vždy „vabank“, kdy ve skutečnosti trnete zhruba do začátku dubna, zda jste v grantových řízeních uspěli či ne. A asi si dokážete představit, že festival se nemůže začít připravovat dřív než až po těchto výsledcích, ale asi už minimálně rok předem. Nicméně si myslím, že jsem v průběhu uplynulých let zažil téměř vše, co by mě mohlo zlomit či přimět k tomu, abych se opětovně nevrhl do organizování dalšího ročníku našeho skvělého festivalu.
Viděno prizmatem státních grantů pro hudební festivaly, jste spokojen s veřejnoprávní podporou?
Upřímně, ano. Žádný systém bohužel není ideální a už vůbec ne spravedlivý. V posledních asi pěti letech cítím výrazný posun a snahu podporovat významné prioritní kulturní akce a zpřehlednit formu, jak se o granty ucházet. Náš festival je členem ČAF – Česká asociace festivalů, a i tato platforma je zásadním partnerem v komunikaci s Ministerstvem kultury ČR ve snaze najít či přesněji sjednotit pravidla pro udělování veřejných prostředků.
SHF lze skutečně řadit pod omšelé rčení za málo peněz hodně muziky. Lze s tím něco dělat, tedy aby měšec festivalu nebyl jen poloplný?
Nebo poloprázdný! Je zcela zjevné, že s prostředky, kterými náš festival disponuje, by málokterý (možná v Čechách ani takový další není) organizátor zrealizoval 22 koncertů v tomto rozsahu a kvalitě a při tak výrazném marketingu. Bohužel tato skutečnost na sebe váže i stinné stránky, tedy že v našem „mini-týmu“ úspěšné realizaci každého dalšího ročníku doslova obětujeme naše osobní a rodinné životy. Snažíme se k nám pochopitelně přibrat nové schopné lidi, ale věřte – není to vůbec jednoduché. Fluktuace lidí na pozici produkčního je doslova mou noční můrou.
Řadu let mám pocit vysoké kreativity. Určitě není v Česku běžné dostat do jednoho ročníku například VOCES8, Concerto Aventino, Les Affranchi.e.s, Musica Gloria a Ensemble Castelkorn. Co je třeba všechno udělat, aby takovéto soubory přijely do Ostravy?
Všechno, co jsem již popisoval výše a k tomu ještě trochu toho štěstí. V případě fantastického vokálního souboru VOCES8 jsem skutečně nesmírně rád, že jsme se dohodli na společném termínu a letos jejich projekt Lux Aeterna zrealizujeme. Jejich koncert jsme již třikrát vyprodali a nyní máme jen posledních pár lístků (i po přidání přístavků) na stání. Možná se mi s těmito soubory „snadněji“ vyjednává z toho důvodu, že nejsem jen „manažer a obchodník s hudbou“, ale také muzikant, který se především živí svým koncertováním a učením. A taky se během festivalu snažíme, aby se u nás pozvaní umělci dobře cítili a měli další dobrý důvod se k nám do Ostravy vracet.
Páteří festivalu budou tradiční české opory – Collegium Marianum, Collegium 1704, Capella Mariana, Bennewitzovo kvarteto, poprvé Jan Mráček. K tomu projektová uskupení typu The Trio. Čím budou jejich koncerty zvláštní, třebas i jiné než v jiných lokacích?
Jsem pyšný na to, že našimi rezidenčními umělci jsou právě úžasné barokní soubory Collegium Marianum a Collegium 1704, ale rovněž Český filharmonický sbor Brno s panem Petrem Fialou, jejichž koncerty jsou každoročně ozdobou Svatováclavského hudebního festivalu. V případě prvních dvou je to ještě o to více intenzivnější propojení, neboť byly založeny v podstatě ve stejný čas jako náš festival, a tak jsme i společně rostli a získávali uznání a respekt. Tradičně budou prezentovat barokní hudbu v její atraktivní a živelné podobě. Václav Luks představí poprvé v Ostravě Zelenkovu Missu Corporis Domini společně s Bachovou kantátou Aus der Tiefen rufe ich, Herr, zu dir. Jana Semerádová se svým souborem a charismatickým sólistou Tomášem Šelcem bude prezentovat hudbu barokní Prahy. Tento projekt budou navíc právě u nás na festivalu natáčet na CD pro společnost Supraphon. Dovoluji si tvrdit, že mají dnes v Ostravě svůj „fan club“ a posluchači se na jejich krásné a originální programy vždy velice těší.
Bennewitzovo kvarteto, podobně jako Zemlinského kvarteto a Pavel Haas Quartet, jsou také pravidelnými festivalovými hosty. Jan Mráček na našem festivalu vystoupí jako sólista s orchestrem letos poprvé (před třemi lety u nás vystupoval jako člen Lobkowicz Tria), a to s mým oblíbených houslovým koncertem Antonína Dvořáka. Na jeho vystoupení se upřímně velice těším a věřím, že i Dvořákova Serenáda pro smyčce a Sinfonietta La Jolla Bohuslava Martinů budou důstojnou oslavou Roku české hudby 2024. The Trio nevzniklo kvůli SHF, je to vlastně jen nově přejmenované Klavírní trio České filharmonie, ve kterém společně hrají dva moravskoslezští rodáci Martin Kasík – klavír, Jirka Vodička – housle a Václav Petr – violoncello. Ti rovněž do Ostravy přivezou reprezentativní program českých autorů: Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů a Bedřich Smetana. Ale v minulých letech projektové soubory vznikly – ať už to byl Festivalový komorní orchestr s Jakubem Černohorským, nebo Festivalový barokní orchestr AD HOC s Helenou Zemanovou pro projekt s Christophem Coinem.
Mimochodem co si mám představit pod titulem Hudba k velkofilmu Svatý Václav a pod spojením Svatý Václav – Cappella Mariana. Jaký bude průběh představení?
Tento projekt je netradičním propojením filmu (první československý velkofilm Svatý Václav, němý film Jana Stanislava Kolára z roku 1930) a živé hudby, která sice není původní „filmovou hudbou“, ale originální dramaturgií Vojty Semeráda oslavující českého světce svatého Václava a svatou Ludmilu. V netradičních rolích vystoupí rovněž fantastická česká sopranistka Hana Blažíková (hrající zde i na gotickou harfu), tenorista Vojtěch Semerád (hrající na fiddle) nebo tenorista Tomáš Lajtkep (hrající na trombon). V každém případě se bude jednat o unikátní promítání tohoto velkofilmu v kostele.
SHF bude mít opět velkolepý rámec – Mendelssohnova „symfonie“ Lobgesang a Dvořákovo Requiem. Proč právě tato díla?
Obě díla považuji za to nejlepší, co oba skladatelé ve svém životě zkomponovali. Mendelssohnův „Lobgesang“ se navíc v Čechách uvádí jen zřídka a my jej přinášíme ve skvělém obsazení. Jsem velice rád, že Český rozhlas bude u toho a pořídí záznam tohoto monumentálního díla. V případě závěrečného koncertu jsem chtěl vzdát hold výročí Roku české hudby, a tak se nabízely dvě zásadní duchovní skladby, které považuji v rámci českého repertoáru za nejkrásnější, a to je Dvořákovo Requiem a Stabat mater – což jsme uvedli relativně nedávno. Mimochodem Requiem zaznělo už na druhém ročníku SHF v roce 2005, a to pod taktovkou mladého Jakuba Hrůši.
Můžete už nyní prozradit něco z ročníku 2025, tedy už bez „roku české hudby“?
V těchto dnech finalizuji dramaturgii následujícího 22. ročníku SHF. Někdy si skutečně připadám „schizofrenně“ – letošní ročník ještě nezačal a já musím především kvůli grantovým řízením finišovat ten následující. Možná bych mohl prozradit nebo přesněji poodhalit tato jména špičkových muzikantů, které dlouhodobě obdivuji: klavírista Vadym Kholodenko, hráč na historický fagot Sergio Azzolini nebo francouzský dirigent a fenomenální flétnista Philippe Bernold. Slibuji, že určitě budete mít důvod těšit se i na další sólisty a soubory, které v roce 2025 u nás vystoupí.
Řídíte také Hudební výlety, jež jsou neprávem trošku ve stínu festivalu. Povězte mi něco o nich – proč, kam, kdo a o čem…
Musím se přiznat, že jste mě rozesmál. Souhlasím ale, že jsou „neprávem trošku ve stínu festivalu“. Tento celoroční cyklus se snaží svými koncerty oživit nejen sakrální, ale také další unikátní historické a technické památky celého Moravskoslezského kraje. Svými koncerty se tento cyklus rozhodně dlouhodobě zasluhuje o kulturní turismus v našem regionu. Žánrové rozkročení je výrazně větší než u SHF. Snažíme se vedle „vážné hudby“ rovněž o prezentaci folkloru či jazzu, a to v netradičních prostorách celého regionu. Hned po ukončení Svatováclavského hudebního festivalu nás letos čeká až do prosince celkem 18 koncertů, na kterých se představí například Jana Semerádová společně s německým hráčem na violu da gamba Christophem Urbanetzem, Bennewitzovo kvarteto s dechaři České filharmonie v náročném programu (Beethoven: Septet Es dur a Schubert: Oktet F dur), který jsme v roce 2020 zaznamenali z živého koncertu na 2CD. Dále vystoupí Ensemble Inégal s populární Michnovou Loutnou českou, v netradičním spojení pak Collegium Marianum a soubor Buchty a loutky s unikátním programem Rakovnická hra vánoční. Tuto koncertní sérii podzim/zima zahájí už 5. října nový projekt Jirky Slavíka „Polkatime“, který vznikl k výročí Roku české hudby, program Jan Čižmáře a jeho kolegů ze souboru Plaisirs de Musique prezentující hudební odkaz sefardských Židů nebo můj oblíbený projekt „Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha“, ve kterém Ondřej Ruml společně s Matej Benko Quintetem oživí novými aranžemi známé písně Osvobozeného divadla.
Na závěr neřešitelná otázka. Jmenujte pět koncertů, jež by si neměl čtenář Polyharmonie nechat ujít…
Jsem si jist, že je to všech dvaadvacet koncertů letošního 21. ročníku SHF. Dobře, zde je můj výběr: 1) Mladý belgický soubor Musica Gloria přivážející slavné Chandos Anthems G. F. Händela. Mimochodem, tento program budou bezprostředně po ostravském koncertu natáčet na CD. 2) Jeden z nejvýznamnějších evropských saxofonistů současnosti Paweł Gusnar, čtyřnásobný držitel prestižní polské Ceny Fryderyk, který za doprovodu Chopin Academy Chamber Orchestra uvede americkou hudbu v konfrontaci se slovanskými autory. 3) Dětský pěvecký sbor Permoník Choir Karviná (ověnčený řadou prestižních ocenění) společně s brněnských orchestrem Czech Virtuosi uvedou slavné Adiemus Karla Jenkinse a vedle toho Arnesenův Magnificat s mladými ostravskými talentovanými sopranistkami Karolínou Levkovou a Magdalénou Rovenskou. 4) Z velkých projektů bych doporučil koncert 17. září, na kterém zahraje koncertní mistr České filharmonie Jan Mráček zmiňovaný Dvořákův houslový koncert za doprovodu Prague Philharmonia s dirigentem Jakubem Kleckerem. 5) Zcela unikátním projektem v nádherném původně gotickém kostele v Hlučíně bude další oslava Roku české hudby, a to „Kryštof Harant aneb putování do Svaté země“, ve kterém Cappella Mariana společně s kanadským souborem Constantinople vedeným fenomenálním hráčem na setar Kiyou Tabassianem představí „Harantův barvitý cestopis, který bude vyprávěný z vybraných úryvků, nám bude průvodcem na hudební cestě do exotických krajin Kypru, Jeruzaléma, Sinaje, či Káhiry, kde kromě Harantových skladeb uslyšíme i hudbu vzdálených zemí“.
Luboš Stehlík
