Miroslav Sekera je skutečně jednou z nejzářivějších hvězd mezi českými klavíristy současnosti, jeho přirozená muzikalita se zobrazuje v dispozici k preciznímu podání skladeb, jež spolu s výjimečnou úhozovou technikou nemá dnes srovnání. Foyer moderní budovy Business Center Piano v Českých Budějovicích měl tu čest uvést v úterý 13. května Sekerův klavírní recitál s názvem „Toulky klavírní Evropou“; zazněl v rámci již 6. ročníku komorních koncertů Art Salon PIANO, pořádaných Českou kulturou o. s. v rámci festivalů České kulturní slavnosti.
Fota Jaromír Tužil.
Pod záštitou Jihočeského kraje a města České Budějovice, jehož primátorka Dagmar Škodová Parmová byla hostem večera, uvedl klavírní recitál předseda o. s. Česká kultura a dramaturg nejen Art Salon PIANO, ale i celých Českých kulturních slavností Jan Páleníček, který spolu s manželkou, pianistkou Jitkou Čechovou, českobudějovický festival pořádá. Žánrově pestrá jarní řada Art Salonu PIANO nabídla již Epoque Quartet s filmovou hudbou, autorský večer Štěpána Raka a po květnových Toulkách klavírní Evropou s Miroslavem Sekerou uzavře řadu Smetanovo trio koncertem Londýn v Budějovicích. Festivalové večery ve foyer Piano Business Centra jsou vždy provázeny výstavou obrazů předních českých výtvarníků. Zastřešující České kulturní slavnosti mají více než dvacetiletou tradici s cílem vytvořit nejen esenci duchovních hodnot českého národa, uměleckou záštitu jim při založení poskytly takové osobnosti jako Zuzana Růžičková, Ivan Moravec, Jiří Bělohlávek, ale také Radovan Lukavský či Ivan Medek. Propojení jednotné podpory umění kvalitativně ovlivňuje náš každodenní život a tím i morální profil celé společnosti v podpoře národního umění, které rozvíjí tvůrčí a interpretační tradice. Vzájemná podpora s regionálními politicko-ekonomickými představiteli je předpokladem pro realizaci kvalitních kulturních počinů. Violoncellista Jan Páleníček je pro svoje umělecké renomé, dlouholeté zkušenosti a široký přehled v hudebním životě zárukou vysoké úrovně festivalů, jež České kulturní slavnosti nabízejí po celé České republice pro široké vrstvy kulturní veřejnosti všech věkových kategorií.
Klavírista Miroslav Sekera je známý svým sympatickým vystupováním, které spolu s fantastickou hrou plnou barevných, pečlivě odstiňovaných tónů ojedinělé pestrosti a cizelovanou klavírní technikou charakterizují jeho koncerty, jež plní sály po celém světě. Klavírista také pedagogicky působí na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze a Iwami Ginzan Music Academy v Japonsku.
Publikum na komorní scéně foyer Business Centra Piano s nadšením přivítalo pečlivě sestavený program nabízející toulky Evropou od baroka Domenica Scaralttiho, klasicismu Ludwiga van Beethovena, romantické severské hudby Jeana Sibelia a básníka klavíru Fryderyka Chopina.
Domenico Scarlatti je už téměř tři století vyhledávaným skladatelem a jeho pestré Sonáty pro cembalo patří dodnes k vrcholům barokní hudby. Napsal jich přes pět set a Miroslav Sekera z nich vybral šest, které překrásně charakterizoval vycizelovanou hrou. Sonátu E dur, K. 531 (Allegro), zahájil projasněnou melodikou ve svižnějším, ale decentním tempu barokní skladby s pevně vedenými hlasy pravé a levé ruky. Precizní jemná pedalizace a úsporná dynamika zdobily Sekerovu úhozovou jistotu a neskrývanou radost z interpretace Scarlattiho skladby. Další Sonátu h moll, K. 27 (Allegro moderato), charakterizoval hezký rytmus a pečlivé překládání rukou v melodických linkách s vnitřním uchopením tématu, provázené perlivými detaily. Sonáta G dur, K. 523 (Allegro), prozrazovala autorovo mistrovství jako jedna z posledních, které komponoval. Svižné až rozmarné tempo svědčilo Sekerově virtuozitě znamenitě. Sonáta c moll, K. 11 (Moderato), zaujala jemnějším úvodem, aby se vzápětí roztančila ve výrazné rytmice a nepřekonatelných trylcích, jimž klavírista vtiskl svůj typický nadhled. Brilantní pestrá lehkost následovala také v Sonátě d moll, K. 9 (Allegro moderato), a představila jednu z prvních sonát, kterými Scarlatti uchvátil krásou tónu a technickou nevyčerpatelností generace umělců i posluchačů. Sonáta D dur, K. 33 (Allegretto), jímavě a s velkoryse rozevlátou dynamikou předznamenala rychlé melodické běhy, kterými sólista s chutí uzavřel vhled do barokní hudby.
Putování Evropou přeneslo posluchače k Ludwigu van Beethovenovi v Sonátě C dur op. 2, č. 3. Rané dílo z roku 1796 je mladým skladatelem komponováno v čistě klasicistním slohu a odkazuje na jeho obdiv k Josephu Haydnovi. S půvabem a plným tónem se představil Miroslav Sekera už od 1. věty Allegro noc brio jako virtuózní klavírista s pečlivě propracovanými bohatými pasážemi, zvonivými prvky a precizně pedalizovanou dynamikou. V úhozové technice je naprosto jedinečný, čistota jednotlivých pasáží střídaná akordickou polyfonií má vždy zcela zřetelný vnitřní náboj a pečlivě sleduje klasicistní styl vytříbeným prstokladem. Zasněný střed podpořil pedál a přenesl melodii do jásavých trylků ve výškách s akordickým závěrem. Adagio volně a nesměle sklouzlo do posmutnělé nálady s lehkou melodickou linkou v podkresu, překládané ruce od počáteční jemnosti převzaly téma s robustním dotekem, aby v kontrastech doslova čarovaly. Scherzo si pianista užíval v pěkném dovádivém rytmu a dodal mu náležitý šarm. Závěrečné Allegro assai vyznělo v Sekerově podání měkce s perlivým tónem křídla Petrof, které rozezníval s noblesní uměleckou pokorou.
Téměř stoletý časový rozdíl mezi Beethovenem a výběrem z 10 klavírních kusů Jeana Sibelia přenesl posluchače do romantického severského stylu konce 19. století. Sibelius je znám především pro svá velká díla Kalevala či Finlandia, raná Labuť z Tuonely z roku 1893 byla komponována ve stejném období jako zmíněné klavírní skladby. Komorní odkaz Jeana Sibelia na koncertních pódiích téměř chybí, ale vedle známých symfonických básní a sedmi symfoniích má určitě své místo pro nezaměnitelnou melodiku a severský půvab. Je velkou zásluhou pianisty, že do svého recitálu zařadil Sibeliových 10 klavírních kusů op. 24 s výběrem č. 4 Romance, č. 5 Valse a č. 7 Andantino. Mistrná charakteristika Sekerovy hry dala vyniknout půvabné zadumané melodii Romance, která se rozeběhla po celé klaviatuře ve stále stoupající, až vášnivé lince. Valse byl pod umělcovýma rukama vířivý, svádivý a hýřil nádherně tepajícím tanečním rytmem s novějším leskem než proslulé vídeňské valčíky; žertovný prvek dodal virtuóznímu tanci kouzlo a klavírista je uměl výtečně využít. Andantino bylo podáno malebně s pěknou drobnokresbou a mimořádným půvabem. Sibeliovy skladby se staly výtečným vkladem recitálu pro svoji nepříliš známou melodiku a svébytnou krásu.
Závěr večera věnoval Miroslav Sekera Fryderyku Chopinovi a jeho často uváděným skladbám, ovšem v jeho podání s novým současným zvukem a průzračnými detaily. Klavírista nejprve uvedl Valčík As dur, op. 34 s výrazovou jistotou, perlivou virtuozitou a bohatou melodikou, rytmus suverénně nesl osobitý výklad klavíristy s naprosto precizní dynamikou, aby rychlé tempo v závěru dovolilo uvolnit taneční rytmus báječně umístěnými rubaty. Polonézu As dur, op. 53 podal klavírista se zdánlivou civilností a opět představil své mistrovství v moderním podání díla „básníka klavíru“, v němž ctí každý tón, každý úhoz a nepřestává přístup ke svému repertoáru neustále zdokonalovat. Preciznost v každém jednotlivém tónu, důraz na výrazu každé sekvence a neustálý běh nádherné hudby proložené kontrastními prvky daly Polonéze se všemi výtečně odstíněnými repeticemi přímo vzorové vyznění.
Obdivný potlesk nebral konce a sólista po poděkování pořadatelům, violoncellistovi Janu Páleníčkovi a klavíristce Jitce Čechové, vzdal díky auditoriu několika přídavky souvisejícími s Toulkami klavírní Evropou. Chopin otevíral i uzavíral tuto vzácnou chvíli a vzájemné nadšení z nádherného koncertu by jistě evokovalo další hudební hostinu.
Marta Tužilová
