Četl jsem poutavý výrok ze soukromého deníku českého dirigenta Františka Jílka, velkého kumštýře tvořícího téměř celý život v rodném Brně. Dostanu se k němu teprve v závěru svého psaní. Jsou to ovšem slova, která mě přiměla vážně se zamyslet nad zdánlivě prostým tématem: