V úterý 17. června odešla v požehnaných 94 letech velká osobnost pianistického světa. Alfred Brendel se narodil v Loučné nad Desnou a jak sám dodával, v nehudební rodině. Až do svých šesti let žil v Československu. Poté se rodina odstěhovala do Záhřebu. Alfred Brendel později studoval konzervatoř ve Štýrském Hradci. Svá studia dokončil u rakouského klavíristy Eduarda Steuermanna a slavného švýcarského pianisty Edwina Fischera.

Na rozdíl od klavíristy Jana Bartoše jsem nebyl Alfredu Brendelovi osobně na blízku. Ale dlouhá léta jsem poslouchal jeho nahrávky a obdivoval především Brendelovu interpretaci Beethovena, Schubertových i  Schumanových cyklů. Alfred Brendel vždy působil spíše jako tvůrčí vykladač autorových zápisů než virtuózní oslnivý interpret. Přesto podání Lisztových skladeb patřilo k vrcholným okamžikům jeho umění.

Jako posluchač jsem navštívil Brendelovy poslední dva koncerty v Praze na festivalu Pražské jaro. Za více než šedesát let jsem měl příležitost slyšet několik velkých pianistů předválečné i poválečné generace. Vzpomínky na jejich koncerty jsou bohatstvím, které si ponesu ve svém vědomí po celý zbytek života.

Mezi nimi jsou i oba koncerty s Alfredem Brendelem,  v roce 2005 a ten poslední v roce 2008. V té době se již Alfred Brendel oprostil  byť jen od náznaků nějakých mimohudebních manýrů. Prostě přišel na pódium, aby tvořil a sloužil hudbě geniálních skladatelů. V tomto ohledu mi hodně připomenul legendární Serkinův koncert z Pražského jara 1988. S  pražským festivalovým pódiem se Brendel rozloučil příznačně, provedením poslední obrovité Klavírní sonáty B dur Franze Schuberta. Přítomní posluchači si uvědomovali, že na koncertě Alfreda Brendela slyší naposledy. O to soustředěněji až téměř s nábožnou úctou  sledovali jeho po všech stránkách zralé umění. Nepoštěstilo se mi slyšet Horowitze, ale za to jsem slyšel Cherkasskyho, a to  vlastně měsíc před jeho odchodem na věčnost, Rudolfa Serkina, Leona Fleishera a slyšel jsem i Alfreda Brendela. Co jméno, to mimořádný pianistický pojem.

Alfred Brendel z nich byl umělecky nejvšestrannější. Nebyl jen klavíristou, ale také vynikajícím pedagogem, literátem a básníkem. Zvláště v době vizuálních exhibicí současných mladých a bez diskusí skvělých pianistů a pianistek, kdy nevíte, zda máte jen poslouchat či obdivovat lesklé úbory někdy až plážových stylů, působil jako za starých dobrých časů přelomu minulého století. Dokázal ale svým uměním, svou uměleckou citlivostí a opravdovostí své nástupce inspirovat.

V závěru svého všestranného působení se stal také  uměleckým mentorem o několik generací mladšího skvělého pianisty  Jana Bartoše. Po Alfredu Brendelovi zůstává mezera, která půjde jen obtížně nahradit. S odchodem Alfreda Brendela totiž odešel umělec, který byl naprosto ponořen do světa hudby, do světa, které je synonymem krásy a transcedence.

Vladislav Vilímec

Fotogalerie k poctě génia:

Alfred Brendel nahrál desítky nahrávek především pro společnosti Decca Classics, Deutsche Grammophon a Philips Classics: