Před dvěma lety zastřelil masový vrah David Kozák na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze 14 nevinných lidí. Podivným řízením osudu je letošní výročí spojeno se čtvrtou adventní nedělí, kdy se všichni radují a rodiny jsou plné očekávání a naděje vánočních svátků. Neumím domyslet, jak tento čas prožívají pozůstalí – děti, manželky, manželé, rodiče, prarodiče, partnerky, partneři, případně i snoubenky, snoubenci a skuteční přátelé…
21. prosince 2023 byla mezi oběťmi i moje kolegyně a více než dobrá známá Lenka Hlávková (18 1974 – 21. 12. 2023), matka, manželka, dcera, učitelka a vynikající osobnost evropské hudební vědy, u nás jedna z nejvýraznějších; tehdy ředitelka Ústavu hudební vědy FF UK a členka prestižní evropské vědecké asociace Academia Europaea. Badatelsky se zaměřovala mimo jiné na výzkum hudební kultury střední Evropy v pozdním středověku, české prameny 15. a první poloviny 16. století, polyfonní mešní ordinarium, polyfonní píseň 15. století a cantus fractus v českých pramenech.
Vystudovala hudební vědu na FF UK v Praze pod vedením doc. PhDr. Jaromíra Černého, CSc. nejprve v magisterském (1993–1998) a posléze i v doktorském studiu (1999–2004). Jaromír Černý zásadně ovlivnil její celoživotní odborné nasměrování, což je patrné už z diplomové i disertační práce, které se věnují polyfonnímu mešnímu ordináriu v klíčovém hudebním prameni oné doby – v kodexu Speciálník. Její podrobné analýzy repertoáru nejenom tohoto rukopisu přinesly nové poznatky jak o hudbě samotné, tak o možných cestách, po nichž k nám doputovaly četné skladby zahraničních mistrů. Stejně soustředěnou pozornost však věnovala i dobové domácí tvorbě. V desítkách odborných studií, konferenčních příspěvků a popularizačních článků publikovaných doma i za hranicemi, dokázala vrátit české země na pomyslnou odbornou mapu raně novověké hudební Evropy a učinit z nich atraktivní badatelské téma. Svůj výzkum podnikala jak individuálně, tak i v týmové spolupráci, z níž nejvýznamnější je evropský projekt HERA Sound Memories: The Musical Past in Late-Medieval and Early-Modern Europe a národní projekt Staré mýty, nová fakta: české země v centru hudebního dění 15. století. Vždy se to však dělo s ohledem na to, že předmětem výzkumu je hudba, která nesmí zůstat jen na papíru, ale má znít a pomáhat tak poznat a pochopit zvukový svět dávnověku. Díky její práci tak vznikaly nejenom koncertní dramaturgie, ale i nahrávky.
Její přítel a kolega Paweł Gancarczyk o ní po její vraždě řekl: „Byla skutečnou ambasadorkou české kultury, a nejen té hudební. Dokázala pro nás připravit knedlíky a servírovat české víno během těch nejpodivuhodnějších situací a setkání… Lenka měla vzácný dar pro sjednocování lidí díky kombinaci vřelé empatie a klidného pragmatismu. Je dobře známá každému, kdo se zabývá hudbou v časech Guillauma Dufaye či Josquina Desprez.“
„Z bolesti, která udeřila, je bolest, která trvá,“ líčí rodiče Kláry Holcové, jedné z obětí vraha z filozofické fakulty. „Jsou to takové vlny. Dny tichého smutku střídají okamžiky, které mi zabitou dceru připomínají. Když je chvíli klid, člověka něco srazí dolů… Kdyby mi dceru zajelo auto nebo zemřela na nemoc, byl bych toho ušetřený,“ popsal Seznam Zprávám své aktuální rozpoložení Jan Holec a dodává: „Má víra říká, že Bůh zničí smrt navždy a setře slzy z každé tváře. Tam je naděje. V uších mi navíc stále zní verš lidové písně, kterou zpíval sbor při odhalování pomníku před fakultou: Co umřelo, marný naříkání … Rodina je jako hodinový stroj. Když jedno kolečko vypadne, celý stroj se zastaví.“ (Doporučuji https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-promin-klarko-cas-neleci-posila-mama-vzkaz-dceri-zabite-na-fakulte)
Jsem pevně přesvědčen, že Lenka Hlávková a ostatní oběti mohly žít, nemusely zemřít, kdyby pražská policie konala, jak velela logika dění. A tak nastala tragická kauzalita – před střelbou na filozofické fakultě selhali vedoucí policisté, vedení fakulty bylo asi kvůli šoku pasivní a v dalších dnech a měsících selhali politici. (Ostatně jako téměř vždy. Bohužel to platí dodnes, neboť je vlastně jedno, jaká garnitura je u moci.) Ti se nakonec shodli, že nikdo fatálně nepochybil a česká policie vyšla z tragédie, jež otřásla celým státem, jako běloskvoucí lilie. Prostě oběti byli ve špatnou chvíli na špatném místě. Nedivil bych se, kdyby mnohé napadlo, že neměli (před)slavit narození Spasitele.
Oceňuji, že na náměstí Jana Palacha bylo naproti filozofické fakultě vybudováno důstojné pietní místo a můžete-li tak učinit, zajděte tam a zapalte za všechny oběti zrůdného vraha svíčku.
Jako absolvent katedry hudební vědy FF UK dodávám, že moje přání, aby měl Ústav hudební vědy přídomek Lenky Hlávkové zůstalo oslyšeno. Mým bývalým kolegům a vedení fakulty postačilo zřízení Dr. Lenka Hlávková Memorial Fund. Nu, aspoň něco… Její zbytečná smrt českou muzikologii hodně ochudila.
Všechny prosím – nezapomeňme na oběti zrůdného vraha!
Luboš Stehlík
