Jak jsem psal minule (https://www.polyharmonie.cz/z-meho-diare-svatek-knih-i-statni-hymny/), obohacuji svoji hudební knihovnu též o úlovky z brisbaneského velkolepého prodeje antikvariátních knih – Book Fest. Tentokrát jsem se zaměřil na „australské lidové písně“.

Východiskem této mé sbírky je určitě The Big Book of AUSTRALIAN FOLK SONG (Velká kniha AUSTRALSKÝCH LIDOVÝCH PÍSNÍ) od sběratele, vypravěče a kreslíře Rona Edwardse (1930-2008). Je zde zachyceno celkem 308 písní, takže ve srovnání třeba s asi  2 400 sebranými písněmi moravského Františka Sušila (1804-1868) je to sbírka chuďoučká. Navíc většina Australanů ty písně již vůbec nezná, ovšem o mnoho lépe by to nejspíše nedopadlo ani u nás se Sušilem. Jinak ale práce folkloristy Rona Edwardse je obrovská – 12 svazků!  Zahrnuje i povídky, říkanky, popisy lidových her, tanců, tradičních řemesel a co já vím… Takže určitě i těch písní bude více, než v té mé bichli.

Nechal jsem přečíst seznam těch písní více jak osmdesátileté známé, u které jsem předpokládal již zralou osobní zkušenost, nebo ředitelce high school (naší střední školy), u které jsem zase předpokládal větší rozhled. A obě reagovaly, že těch písní znají tak asi 5 (z 308!). Ale kolik by jich dokázaly i zazpívat jsem již nesondoval – styděly se, že prý nemají hlas.

Sbírka obsahuje většinou mnoho slok zpěvního textu a též příběh každé písně – kde a kdy byla autorem sbírky zaznamenána, kdo ji zazpíval. Někdy jde o písně i zlidovělé – čili třeba s autorem textu, nebo nápěvu, nebo obojího, který je sice znám, kterého již ale nikdo nezná, zato píseň třeba ještě někdo zná. Písně jsou doplněny akordickými značkami, byť někdy chybně. Nevím, zda šlo o chybu v provozování, kterou sběratel věrně zachytil, nebo o překlep.

Jsem smlsaný především písněmi moravskými a slovenskými. A tak ty australské se mi zdají velmi „kolovrátkové“ a harmonicky chudé. A samozřejmě s hudebním duchem původních Australanů nemají společného nic. Spíše jde o jakési transformace kolonizujícího hudebního ducha především Britských ostrovů do australského prostředí.

Ve zpívaném textu již Austrálie voní více, protože texty odrážejí bývalý zdejší život.

Kromě zmíněné nejrozsáhlejší sbírky, na kterou jsem prozatím narazil, mám ještě dvě další menší: „Australian History in Song 1, BOUND FOR BOTANY BAY, A selection of Australian folk songs about convicts and the sea“ (Australská historie v písni 1, BOUND FOR BOTANY BAY, výběr australských lidových písní o trestancích a moři).

Mám jen tento 1. díl inspirovaný convictem – známým obdobím australské historie s transporty britských vězňů a vezenkyň.

2. díl „The Gold and Glory Boys“ (Chlapci zlata a slávy) se věnuje druhé známé části australské historie – zlatokopectví.

Další sbírkou v mé knihovně  je THE  PENGUIN AUSTRALIAN SONG BOOK (Australský zpěvník od nakladatelství Penguin). Zde je zajímavé rozčlenění zpěvníku na šest oddílů s názvy (uvedu jen v českém překladu): 1. Námořníci a transporty, 2. Imigranti a kopáči (míněno zlatokopové), 3. Australští lupiči, 4. Pastorální (Venkovská) Austrálie, 5. Tuláci, 6. Bardové.

Mám zde v širší rodině mladou vystudovanou herečku, která se živí hlavně představeními pro školy. A tak jsem dostal nápad, že vlastně máme k dispozici dostatek písní, abychom vytvořili nějaké smysluplné hudební pásmo hlavně pro školy, ale popřípadě i pro různé imigrantské zahraniční kluby, ve kterém by se odrážela třeba historie Austrálie, nebo australská tradiční řemesla (honák, dřevař, pěstitel cukrové třtiny, koňař, dobytkář…).

Ovšem ony písně vznikaly v době, kdy dnešní politická korektnost byla pojmem naprosto neznámým. Za to dnes je velmi známým, zvláště mělo-li by jít o pásma pro školy. Prostě po počátečním nadšení toho nadšení ubývalo, až zcela ubylo jako cíl řešitelný velmi náročně  a zda-li vůbec (tím spíše pro mne – imigranta).

Prozatím jsem se v běžném životě nesetkal, že by se třeba při různých rodinných oslavách tyto lidové písně zpívaly. Ani o vánocích nějaké lidové koledy. Asi ani v Česku to sice již nebude nic slavného, snad na Moravě ještě ano. Na druhé straně v nabídce cestovních kanceláří jsou i zájezdy po, nebo kolem Austrálie autobusem, vlakem, říčními i námořními loděmi, kdy je pro pobavení přítomen i spolucestující country zpěvák. Osobní zkušenost s tím nemám, ale odhaduji, že půjde o repertoár spíše tradiční irský, skotský, welšský-keltský (takové menší sbírky též mám a jednu jsem si dokonce přivezl už z Česka).

Ostatně i ty větší zahraniční komunity – italské, řecké, německé, španělské, polské a menší i česká… si své lidové písně zde asi zazpívají spíše než Australané. Ale mohu se mýlit. Byť jsem Austrálii objel po obvodě i napřič z jihu na sever, tak jsem zde městský člověk a život v country tolik neznám.

A ještě vlastním sbírku k provozování bush dancing (tanec v buši) – tradiční australské lidové tance.

Buš je typ australského lesa, na rozdíl třeba od rainforest (deštný prales), které máme v blízkosti dva vždy asi 100 km vzdálené (což je v Austrálii nic) – severně i jižně – a velmi rád je navštěvuji pro jejich spíše tropický charakter a chlad i ve vedrech. Zatímco buš je spíše listnatý les převážně eukalyptů (podobných naším jasanům), kterých jsou ale stovky druhů. A vůbec těch listnáčů zde roste tolik druhů (na rozdíl od pár desítek u nás), že to nelze ani podchytit. To „bush“ zde v titulu sbírky ale značí spíše vůbec na venkově, než jen v listnatém lese.

V knize jsou nápěvy různých tanců i s návody (krokosledy s popisem), jak je tančit, které se kdysi rozšířily v country a dnes jsou případně udržovány ve speciálních tanečních klubech i se speciálními kroji.

A zajímavost. Jsou zde transformovány i „typická česka“ polka – konkrétně Heel and Toe Polka (Polka pata-špička), nebo „typický rakouský“ valčík – Waltz Country Dance. Jo, svět je malý i v lidovém tanci, že.

A na závěr ještě zmínka, že každý zná australskou zlidovělou píseň Waltzing Matilda. Text napsal v roce 1895 básník Banjo Paterson (1864-1941), hudbu složila Christina MacPhersonová (1864-1936) na základě skotského lidového nápěvu. „Matilda“ znamená batoh, ruksak, „waltzing“ toulání se, putování. Celý výraz vyjadřuje vandrování s veškerým majetkem na zádech, což odkazuje na život australských tuláků, kteří se pohybovali od místa k místu hledajíce práci a přístřeší.

Píseň se stala  celosvětově známou, a tak i u nás ji kdysi nazpíval Karel Hála pod názvem „Hádej, Matyldo“ s textem Jiřího Štaidla a jistě ji měly v repertoáru i všechny i naše country skupiny.

Před časem v hlasování o australské hymně píseň skončila za vítěznou „Advance Australia Fair“ (Ať Austrálie vzkvétá). Sám jsem se jednu sloku australské hymny naučil nazpaměť. Měl bych ještě i druhou, ale tu nezná ani většina Australanů. Navíc když se hymna dnes někde oficiálně zpívá, tak i s projekcí zpívaného textu, což je sice fajn, ovšem paměť ta technika neposiluje.

Ale i u nás dnes sotva někdo zná všechny čtyři sloky našeho „Kde domov můj“ z původní divadelní hry „Fidlovačka“, že? Nu, všechny čtyři sloky ale nejsou oficiálně naší hymnou.

Stanislav Vaněk