Zdeněk Šesták je osobnost, kterou dnes zná a respektuje snad každý muzikant. Před i u příležitosti Šestákových neuvěřitelných stých narozenin (10.12.1925) vyšlo několik knih a pojednání o jeho dosavadní životní dráze, a proto vše v nich obsažené by bylo zbytečné opakovat. Když jsem byl vyzván, abych něco o něm napsal, tak jsem proto váhal, jak to pojednat. Během mého života jsem poznal velké množství vynikajících umělců a osobností. Se Zdeňkem Šestákem a jeho dílem jsem se seznámil až v samém konci minulého století, když jsem se díky přátelství Luboše Sluky stal součástí neobyčejně jedinečné skupiny tzv. „Pondělníků“, jíž byl Šesták dlouholetým významným členem. Okamžitě mne zaujal šíří svých zájmů, zvídavostí a fantastickou erudicí. Proto omezím své povídání jen na některé osobní dojmy a vzpomínky.
„Pondělníci“ se každé pondělí pravidelně scházeli v jedné malostranské kavárničce a jejich setkávání mělo přísný řád a pravidla, jež všichni respektovali. Probírala se témata hudební i společenská a nikdo sám od sebe nesměl hovořit o své práci a plánech, nebyl-li na ně dotázán. Zdeněk byl nevyčerpatelným zdrojem kvalifikovaných informací o všem aktuálním hudebním dění. Vynechal málokterý koncert a hudební představení, které Praha nabízela. Někdy to pro něj znamenalo putovat pěšky a tramvají i na více míst denně. Existuje anekdota: začíná vyprodaný orchestrální koncert v Obecním domě. Již uplynulo deset minut po očekávaném začátku, ale orchestr jen sedí a nehraje. Rozčilený pořadatel se ptá dirigenta, co se děje? Proč nehrajete?? Mistr odpovídá: „Ještě nepřišel Zdeněk Šesták!“…
M. Šestáková s pravnučkou Z. Šestáka.
Zdeněk se mi stal nevyčerpatelným zdrojem filosoficko-hudebních souvislostí a znalostí, a jsem mu vděčný za jeho upřímné přátelství. Je jedním z mála muzikantů, který kolegy nekritizuje. Je plný laskavosti, tolerance a pochopení, vždy najde nějaký detail, jenž může buď pochválit – anebo mlčí. Jeho pracovitost a energie se mi jeví nezměrnou, nechápu, jak stíhá při vší své činnosti rozsáhlé a významné kompoziční dílo i objevné muzikologické bádání. Díky jeho odborné práci se po několika staletích zapomnění z hlubin starých citolibských regálů vynořila celá úžasná a originální škola citolibských skladatelů 18. století evropské úrovně, kterou odborně zpracoval a katalogizoval.
Musím ještě zmínit nedávný koncert, který zazněl u příležitosti Šestákových stých narozenin v Sále Bohuslava Martinů HAMU. Koncert svému vzácnému členu uspořádala Společnost českých skladatelů z komorních děl, které ze svých opusů sám vybral. Provedení skladeb mělo díky vynikajícím a připraveným interpretům (většinou mají uvedené skladby ve svém repertoáru) vysokou „pražskojarní“ kvalitu, což při podobných příležitostech bohužel není vždy běžné. Proto si přinejmenším zasluhují být zde uvedeni: Smyčcový kvartet č. 9 „Sysifos“ předneslo Kvarteto Martinů, Tři kusy pro klarinet a klavír Karel Dohnal a Daniel Wiesner, Sonátu „Dies laetitiae“ pro trubku a varhany Jiří Bachtík a Linda Sitková, výběr ze „Tří metamorfóz“ flétnista Jan Ostrý, výběr z písňového cyklu „Naléhavý souzvuk tvarů“ barytonista Roman Janál a klavírista Daniel Wiesner. Pro mne interpretačním i hudebním vrcholem koncertu byla „Musica tripartita“ pro klarinet solo v podání nepřekonatelné Anny Paulové. Závěr dlouhého, ale nesmírně zajímavého programu patřil výběru z „Manon Lescaut“ na verše V. Nezvala: „Interludio rapsodistico“ sólového D. Wiesnera a „Smrt Manon Lescaut“ (Miroslava Časarová – soprán, Ondřej Benek – tenor, D. Wiesner – klavír, a Komorní smíšený sbor Pražští pěvci pod vedením Stanislava Mistra). Jsem přesvědčen, že celé dílo v celovečerním provedení je jedním z nejskvělejších českých opusů tohoto žánru jak kvůli Nezvalovu geniálnímu textu, tak kvůli Šestákově hudbě. Zasloužilo by si živé kompletní provedení.
Celý pořad velmi vtipně moderoval Viktor Bezdíček, autor rozsáhlé monografie „Hledání světla. Portrét skladatel Zdeňka Šestáka“. Koncert byl pořádán záměrně už v září , aby byly co nejpříznivější podmínky pro případ, že by se ho mohl osobně zúčastnit. Bohužel současný zdravotní stav mu účast znemožnil. O koncertu byl však pořízeny kvalitní audio a video záznamy, jež byly jubilantovi k jeho velké radosti vzápětí předány.
Celý koncert měl mimořádnou úroveň a proto jsem pokládal za nezbytné alespoň stručně vyjmenovat všechny, kteří se o něj zasloužili.
Milý a vážený Zdeňku, už se moc těším na tvé příští narozeniny! Buď zdráv!
Pravoslav Kohout
Pravoslav Kohout
