Rakouský dirigent Sascha Goetzel zastává v současnosti post hudebního ředitele Orchestre National des Pays de la Loire a Ulsan Philharmonic Orchestra. Nahrává pro prestižní labely Deutsche Grammophon a Warner Classics. V Istanbulu je uměleckým ředitelem programu Bariş için Müzik / Music for Peace, jenž je sesterskou organizací venezuelského hudebně-vzdělávacího programu El Sistema.
Vaše profesionální kariéra vedla přes Vídeňské filharmoniky, s nimiž jste hrál na housle z pozice náhradníka, až jste postupně rozvinul i svou dirigentskou dráhu a po čase jste řídil i Orchestr Vídeňské státní opery…
Když jsem hrál na housle s Vídeňskými filharmoniky, poznal jsem řadu slavných dirigentů. Postupně jsem stále více cítil, že bych se rád vydal i na dirigentskou dráhu. Tušil jsem ovšem, že začít ve Vídni by bylo velmi složité. Rozhodl jsem se odejít do USA, kde jsem se vzdělával i prostřednictvím mezinárodních stipendií. Přiznám se, že s odstupem času jsem rád, že jsem zažil v době mého dospívání a studií éru, kdy internet nebyl tak rozšířen a pro každého dostupný. Zažil jsem četné slavné dirigenty i na zkouškách a musel jsem chodit častěji do archivů. Bezprostřední zážitky mi dodnes zůstávají hluboce v paměti. Mou profesní dráhu výrazně ovlivnil světově proslulý finský dirigent a skladatel Jorma Panula, který mimochodem 10. srpna 2025 oslavil své 95. narozeniny. Poznali jsme se na mezinárodním hudebním festivalu v Tanglewoodu. Tehdy mne pozval do Helsinek na Sibeliovu akademii, kde jsem posléze navštěvoval jeho mistrovské kurzy. Má dirigentská kariéra začala ve Finsku při Kuopio Symphony Orchestra, jenž jsem řídil v letech 2007 – 2013 z postu šéfdirigenta.
Po mé hudební éře v Kuopio, jsem již v roce 2014 debutoval operou Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta ve Vídeňské státní opeře, kde jsem poté řídil ze skladatelových děl i Kouzelnou flétnu a Dona Giovanniho, dále Rigoletta Giuseppa Verdiho, Netopýra Johanna Strausse ml., La Bohème Giacoma Pucciniho a Růžového kavalíra Richarda Strausse. Vídeňská státní opera patří k mým nejoblíbenějším divadlům a přiznám se, že se mi velice líbilo, jak koordinace v divadle musí být při představení perfektní. Ostatně řadu pěvců zpívá na nejvyšší umělecké úrovni a Orchestr Vídeňské státní opery patří k nejlepším operním tělesům na světě. Provoz byl ovšem někdy velice stresující a také jsem si brzy uvědomil, že mi není příjemné, když musím náhle zaskočit za dirigenta, který odřekl představení z různých důvodů. I když jsem zažil úspěšná operní představení ve Vídni nebo také v Curyšské opeře ve Švýcarsku, v současnosti jsem se rozhodl zaměřit svou pozornost více na orchestrální koncerty.
Fota Pavla Hartmanová / FOK.
V červnu jste debutoval v našem hlavním městě koncerty se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK ve Smetanově síni Obecního domu. Jak se vám líbila spolupráce s metropolitním orchestrem?
Když jsem se dozvěděl, že budu v Praze dirigovat, měl jsem velkou radost. Hned jsem si vzpomněl na mého nejoblíbenějšího skladatele Wolfganga Amadea Mozarta, který se ve vašem hlavním městě cítil velmi dobře, prý ještě lépe než ve Vídni. Na svůj debut v Praze jsem se obzvláště těšil. Přiznám se, že má spolupráce s orchestrem byla pro mne nesmírně inspirativní a překvapivě již na první zkoušce. Hráči Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK byli velice soustředění a flexibilní. Vřelost zvuku mi připomínala orchestry mé rodné Vídně. Ve svém debutujícím pražském programu jsem chtěl v dramaturgii reflektovat moji kariéru a současně vyzdvihnout poetický kontext. Když jsme společně studovali díla Hectora Berlioze, Clauda Debussyho, Jeana Sibelia a Maurice Ravela, líbilo se mi, že skladby nemusím hráčům příliš intelektuálně vysvětlovat. Interpretovali je s citem a ve frázích emocionálně. V pražském tělese je mnoho skvělých hudebníků. Cítil jsem mezi námi srdečnou atmosféru, a proto jsem se již v průběhu zkoušek začal těšit na oba naše společné koncerty, jejichž termíny 11. a 12. června 2025 jsem pochopitelně zahrnul do svého profesního kalendáře s velkým předstihem. Ovšem lákalo mne i místo jejich konání, protože Smetanova síň Obecního domu je překrásná.
Svůj program jste zahájil symfonickou básní Jeana Sibelia Labuť z Tuonely. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK měl ve svém vedení v letech 2015 – 2020 finského šéfdirigenta Pietariho Inkinena, se kterým častěji hrál skladatelovu hudbu …
Ano, bylo hned cítit, že Sibeliova díla orchestr častěji prováděl na koncertech. Upřímně se domnívám, že FOK finské hudbě rozumí. Symfonická báseň Labuť z Tuonely je prodchnuta krásnou atmosféru, plnou přírodního espritu. Dílo je vřelé a výrazově silné, opravdu nádherné.
Váš program vyvrcholil Mořem Clauda Debussyho a choreografickou básní La Valse Maurice Ravela. Jaké pocity se vás zmocňují při dirigování obou skladeb?
Moře Clauda Debussyhoje mým milovaným dílem. Ostatně všiml jsem si, že i mnohých velkých dirigentů. Nejen při poslechu, ale i během jeho interpretace je z atmosféry a nálad cítit jen příroda. Zajímavá je poetičnost a také pasáže, kdy se zvuk a významové oblouky klenou přes melodie i harmonie, přičemž se otevírá do šíře velké spektrum barev. Jedná se o typickou impresi, aniž bychom vnímali osobní rozpoložení skladatele. Z díla jsem nadšen.
Když diriguji kompozice francouzské hudby, rád objevuji nové barvy i specifika tvorby různých skladatelů. Mám pocit, že jsme s Pražskými symfoniky objevili nové spektrum barevných odstínů u obou děl. Ravelovu báseň La Valse jsem si také velmi oblíbil. Líbí se mi její taneční charakter s lehkostí espritu i skladatelův styl. Při výběru děl programu, jsem si byl jistý, že obě skladby spolu dramaturgicky souzní a budou pro posluchače poutavá.
Program jste zpestřili písňovým cyklem Hectora Berlioze Letní noci, ke kterému byla přizvána mezzosopranistka Ester Pavlů. Jak se vám líbilo její podání?
Cyklus písní Letní noci je jedním z mých nejmilejších písňových děl. Berliozova hudba je velmi emocionální a zajímavě instrumentována. Zpěv mezzosopranistky Ester Pavlů se mi líbil, protože přednesu textu vtiskla i senzibilitu, což bylo neskutečně důležité. Písňový cyklus si vyžaduje, aby každé slovo a fráze byly procítěné. Dílo má zvláštní atmosféru letní noci, zahrnuje ve své romantické hudbě i obraznou metaforu. Pro interprety kompozice je důležité znát i kontext díla v tvorbě skladatele. Mimochodem Berliozova Fantastická symfonie je významným dílem světové hudební literatury, dílo jsem uvedl v únoru na svém inauguračním koncertě v Ulsan Culture & Arts Center v Jižní Koreji, kde jsem se ujal postu hudebního ředitele.
Jaká je vaše ideová vize spolupráce s Ulsan Philharmonic Orchestra?
Chci výrazně rozšířit repertoár tělesa a pozvednout jeho mezinárodní renomé. Když jsem nastoupil k orchestru, zdůraznil jsem hudebníkům i našemu vedoucímu týmu, že hudba má univerzální sílu inspirovat a spojovat lidi i přinášet společenské změny. Našimi projekty bych chtěl s jihokorejským orchestrem přispět k harmonii vztahů mezi východní a západní kulturou.
Jak všeobecně vnímáte kulturu a funkci hudby?
V jistém ohledu kultura znamená jednotu, podíváme-li se, jak obrovské množství lidí umění, potažmo klasickou hudbu prožívá. Její vnímání podněcuje i pozitivní emoce a navozuje stav vnitřní svobody. V současnosti jsme často šokováni informacemi z různých médií, přičemž si musíme mnohem více než dříve informace ověřovat a poté pro sebe zpracovávat. Je důležité, aby lidé byli obklopeni kulturním děním a měli pestré možnosti návštěv nejrůznějších programů. Klasická hudba dává lidem klid, přispívá k míru a vytváří nejen jednotu, ale i pocity porozumění.
Prostředí propojující východní a západní kulturu je vám dobře známé i z vašeho předchozího působení. V letech 2009–2020 jste zastával post uměleckého ředitele Borusan Istanbul Philharmonic Orchestra, jehož jste byl i hlavním dirigentem.
Specifická poloha Turecka nás inspirovala k různým zajímavým dramaturgickým koncepcím jak pro naše koncerty, tak nahrávky pro labely Deutsche Grammophon a Onyx. Často jsme se snažili vyzdvihnout právě díla evropská v konfrontaci s asijskou tvorbou. V době mého působení v čele orchestru, jsme realizovali řadu mimořádných mezinárodních projektů, nahrávali jsme CD a podnikli společná zahraniční turné. Orchestr se prosadil ve světě, přičemž se velice kreativně formoval jeho zvuk. Byl jsem šťastný i za své kolegy, že jsme hostovali na Salcburském festivalu, BBC Proms, Hong Kong Arts Festival, v Theâtre des Champs-Elysèes, Royal Concertgebouw v Amsterdamu a ve slavných koncertních síních mého rodného města.
V Istanbulu jste se stal i uměleckým ředitelem programu Bariş için Müzik / Music for Peace, který je sesterskou organizací venezuelského hudebně-vzdělávacího programu El Sistema.
Roli vedoucího bezplatného hudebně-vzdělávacího programu určeného dětem ve věku sedmi až dvaceti let jsem přijal rád. Ovšem spíše se jedná o společnost otevřenou, která umožňuje orchestrální hru a rozvíjet lásku ke klasické hudbě. Na některých koncertech bylo třeba i čtyři sta hudebníků. V současnosti již mnozí bývalí orchestrální hráči jsou nám velmi vděční za pomoc, která se jim od nás dostala v jejich mládí. Cílem programu je, že si musíme umět navzájem naslouchat, stále se respektovat a diskutovat o našich přáních, představách či problémech. Byl jsem rád, když děti, které v orchestru hráli, uspěli posléze ve studiu i ve své zvolené profesi. Prostřednictvím hudby se snažíme utvářet mezi lidmi zdravou a mírovou společnost.
Foto Cristian Barcan.
Ve svém repertoáru máte i díla Gustava Mahlera. Od sezony 2019/2020 zastáváte v Bulharsku pozici prvního hostujícího dirigenta Sofia Philharmonic, s níž jste provedl a nahrál všechny skladatelovy symfonie.
Rozhodne-li se dirigent přistoupit k velké partituře Gustava Mahlera, měl by mít také mnoho životních zkušeností. Mám pocit, že skladatelova hudba má v sobě jistou ambivalenci, která není jednoduše vysvětlitelná. Současně jsou jeho díla prosycena jakými specifickým podtextem, za kterým jsou skryté lidské prožitky. Mahlerova díla jsou náročná nejen pro dirigenta, ale i pro posluchače.
K nastudování všech skladatelových symfonií jsem si musel najít cestu. Pro mne nebylo zásadní, zda se mi líbí, ani nijak limitující, že jsou interpretačně nesmírně náročná. Přistoupil jsem k nim velice analyticky a řekl bych i bez emocí. Spíše jsem je analyzoval postupem až vědeckého zkoumání, abych se Sofia Philharmonic nabídl posluchačům nesmírně širokou paletu barev. Líbí se mi, že skladatelovy kompozice umožňují interpretům různé variace možností frázování, a proto koncerty skladatelových symfonických děl mohou posluchačům přinést zcela jedinečný zážitek.
Od roku 2022 jste hudebním ředitelem Orchestre National des Pays de la Loire, kde je těžištěm repertoáru pochopitelně francouzská hudba …
Francouzsku hudbu mám velmi rád. Když jsem se ujal postu hudebního ředitele Orchestre National des Pays de la Loire, začal jsem ji provozovat mnohem častěji. Za sezonu uskutečníme více než dvě stě symfonických koncertů v Nantes a Angers, v celém regionu Pays de la Loire a dále také na našich turné po Evropě a Asii. Velmi mne těší, že náš orchestr má v současnosti kolem šesti tisíc abonentů, což je počet, kterého dosahují jen špičkové orchestry.
Při spolupráci s různými symfonickými tělesy je pro mne zajímavé, jak se v jejich znění odlišuje provedení stejných děl. Zejména ve střední Evropě cítím silný vliv tradice německé a italské, která se promítá do typicky plného zvuku jádra orchestru, zatímco francouzské orchestry jsou jemnější a těžiště zvuku je rozptýlenější. K jemnosti znění francouzských těles ostatně přispívají i jejich specifické národní typy nástrojů, především v dechové sekci. Řídil jsem také Orchestre National de France, který jsem si také oblíbil, zvukově delikátní je i Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo.
Velmi se mi líbí koncertní zázemí Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo, nacházející se v Monaku poblíž Ligurského moře. Těleso je na velmi dobré úrovni. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Ano, máte pravdu, orchestr je velmi dobrý. Ovšem rád bych zdůraznil, že jeho historie je poměrně úzce spjata s tradicí koncertů světoznámých dirigentů. Těleso je neuvěřitelně flexibilní a také se mi líbí, jak jsou hráči přizpůsobiví a jsou schopni rychle měnit barvy i možnosti frázování. Naše CD Piazzolla Stories s francouzskou trumpetistkou Lucienne Renaudin Vary nahrané pro label Warner Classics je velmi úspěšné. Do Monte-Carla se opět plánuji vrátit k provedení zajímavých hudebních programů.
Ze svých zkušeností si dovoluji tvrdit i všeobecně, že v Evropě zažíváme v oblasti klasické hudby, poměrně napínavou dobu, kdy si lze všimnout, že vedle absolutně špičkových orchestrů, které každý zná, se i jiná tělesa mohou dostat do elity. Ovšem za předpokladu, že hráči budou hrát na vysoké úrovni a dirigent, který s nimi bude pravidelněji zkoušet a vystupovat bude schopen je během pár let posunout na vysokou uměleckou úroveň.
Markéta Jůzová
Fotogalerie
