Zpráva
Složení Rady akademiků, která rozhoduje o držitelích Ceny Antonína Dvořáka, doznalo zásadní změny. Jak oznámila pořádající Akademie klasické hudby (AKH), od nynějška bude rada sedmičlenná a její nové členy tvoří zástupci významných tuzemských i zahraničních kulturních institucí a hudebních těles. Z dřívějších radních v této roli pokračují dirigent Jakub Hrůša a intendant AKH a ředitel Dvořákovy Prahy Jan Simon.
„Podobně, jako globálně rezonuje hudební a lidský odkaz Antonína Dvořáka, je naší snahou, aby Cena Antonína Dvořáka posilovala svůj globální dosah. Proto jsme se rozhodli pro účast v Radě akademiků oslovit například předsedu Vídeňských filharmoniků Daniela Froschauera nebo ředitele londýnské Královské hudební akademie Jonathana Freeman-Attwooda,“ uvádí intendant AKH Jan Simon.
Rada akademiků má tyto členy: prof. Jonatham Freeman-Atwood, rektor londýnské Royal Academy of Music, prof. Daniel Froschauer, předseda orchestru Wiener Philharmoniker, Jakub Hrůša, hudební ředitel Královské opery v Covent Garden, šéfdirigent Bamberských symfoniků, jmenovaný hudební ředitel a šéfdirigent České filharmonie od roku 2028, Ilona Schmiel, umělecká a výkonná ředitelka Tonhalle-Zürich a Tonhalle Orchester Zürich, Jan Simon, intendant Akademie klasické hudby, ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha, klavírista, Josef Špaček, houslista a umělecký partner České filharmonie, Matías Tarnopolsky, prezident a generální ředitel New York Philharmonic.
Laureáty Ceny Antonína Dvořáka pro rok 2025 se stali pěvkyně Magdalena Kožená a dirigent Sir Simon Rattle. Cena jim bude předána na slavnostním koncertu 14. prosince 2025 ve Španělském sále Pražského hradu.
Komentář
Z původní „rady akademiků“ zůstali jen Jan Simon a Jakub Hrůša, což je správné. První je intendant, odborná a tvůrčí duše festivalu Dvořákova Praha, druhý světově nejznámější český hudebník a jeden z nejlepších nejen českých, ale i evropských dirigentů, umělec, který má již teď silné slovo v českém hudebním životě a jehož vliv bude stále větší. Je dobře, že AKH přizvala z interpretačního světa Josefa Špačka a nechtěla prohlubovat „světovost“ komise hvězdným jménem typu, zůstanu-li u jeho oboru, Rachlin, Kremer, Mutter, Zimmermann, Jansen. Myslím, že český cestující houslista má dostatečný mezinárodní nadhled a svoje názory dokáže rozhodně obhájit. Silnými osobnostmi jsou všichni nově jmenovaní členové komise. Doufám, že utvoří grémium, kde se bude konečně (byť asi jen telemostem) vzrušeně diskutovat o každém návrhu a výsledek nebude někdejší jednostrunný formalismus. Upoutala mě hlavně dvě jména – pánové Tarnopolsky a Froschauer. Potud mě AKH potěšila.
Doufal jsem však, že „světové“ rozkročení“ bude doprovázeno odvážným rozšířením záběru, že z ocenění za zásluhy bude „soutěž, anketa“ něco na způsob Gramophone Awards nebo Deutscher Musikpreis, nebo budu-li skromný – české Thálie. Jenže to by si žádalo více peněz, energie a jiné obsazení komise. Takto mám pocit, že hvězdnost laureátů a komise bude sloužit hlavně slavnosti předání nádherného těžkého skleněného violoncella za účasti televizních kamer, nejlépe na Pražském hradě za účasti prezidenta republiky, diplomatů a též politiků a partnerů hlavního mecenáše, kterým je jinak klasická hudba vzdálená.
Separátní rozhodnutí AKH udělit cenu manželské dvojici Kožená – Rattle je bezpochyby správné, zvlášť když dirigent letos slaví důležité životní jubileum. (Doufám v jejich aktivní účast.) Bude zajímavé sledovat jací další laureáti budou v tomto desetiletí…
Schází-li AKH odvaha vytvořit v České republice reprezentativní hudební ceny klasické hudby jako mají literatura či divadlo (Ceny Harmonie sešly na ekonomickou a pořadatelskou nemohoucnost, Ceny Classic na totéž, Cena Anděl je zcela mimo, ostatní jednorázové ceny raději nebudu komentovat), měla by AKH každý rok udělit malé čestné skleněné violoncello významnému teoretikovi, instituci, pozůstalým po umělci nebo mimořádnému českému mladému hudebníku do 50 let za přínos jménu génia, který je v logu festivalu (například rodině Antonína Dvořáka, rodině Václava Talicha, Muzeu Antonína Dvořáka, House of Lobkowicz, Kateřině Kněžíkové, Jiřímu Vodičkovi, Davidu Beveridgeovi atd., atp.).
Luboš Stehlík
