Hobojista Vilém Veverka spolupracuje s harfistkou Kateřinou Englichovou již více než dvacet let a pro první letošní koncert 6. ledna na Novoměstské radnici v Praze pozvali vynikajícího hosta – houslistu Pavla Šporcla. Tři hvězdní interpreti představili zcela zaplněnému Velkému sálu Novoměstské radnice koncert, který charakterizuje každého z umělců zvlášť a spojení těchto výjimečných osobností dodalo Novoročnímu koncertu nejen originalitu, ale také vynikající atmosféru, která svou výjimečností zůstane dlouho v srdcích a myslích posluchačů. Tím spíše, že trio Englichová, Šporcl a Veverka vystoupilo takto poprvé!
Fota LEVÝM OKEM.
Program zahájili slavnou Air Johanna Sebastiana Bacha, aby v působivé melodii představili skladbu uváděnou Pavlem Šporclem ve vynikajícím provedení, s oddaností a vzájemnou radostí ze společného hraní. Kontrastem, které na novoměstských koncertech zaznívají vždy, se stala světová premiéra nové skladby Martina Hyblera „Winterreise“, short etno-suite pro housle, hoboj, harfu a perkuse, připravené právě pro tuto jedinečnou příležitost. K již jmenovaným sólistům přibyl perkusionista Šimon Veselý, který velmi pěkným výkonem provázel současný zvuk Schubertova proslulého díla s nevšedním obsazením zajímavé kompozice. Cit pro současný zvuk a technické kvality všech tří mistrů projevil zkušený Martin Hybler od prvních tónů, ve všech částech etno-suity ctil klasickou předlohu a dal vyniknout umění virtuózů, s nimiž spolupracuje léta a výtečně vystihuje jejich mimořádné kvality. Nádherný písňový cyklus přetvořil Martin Hybler do svižného, jásavého souzvuku tria s podkladem perkusí, sólově vynikala nejprve harfa ve štěbetavém dialogu s hobojem. Housle přebíraly rozezpívané melodické linky a v závěru kralovala harfová arpeggia spolu s hobojovými a houslovými líbeznými vstupy, které perkuse Šimona Veselého velmi citlivě provázely. Autora působivé suity přivítaly na pódiu nadšené ovace publika, Martin Hybler komponoval autentickou virtuózní skladbu pro umělce, s nimiž má dlouholeté vazby, Pavla Šporcla nevyjímaje; ten se rovněž intenzivně zabývá novým zvukem současné hudby.
První část koncertu byla poté věnována francouzským skladatelům; nejprve v podání Pavla Šporcla a Kateřiny Englichové zazněla Fantazie op. 124 Camilla Saint-Saënse (1835 – 1921). Dílo z počátku 20. století bylo komponováno přímo pro housle a harfu a patří k nejpropracovanějším virtuózním skladbám zralého skladatele. V jejich podání se dostalo romantickému dílu nádherného vyznění, v němž na harfový zasněný úvod navázala nádherná kantiléna houslí a romantická virtuozita dostala v mistrných rukou náležité detailní prvky, prodchnuté emocemi a vnitřní krásou. Plnokrevná souhra spojila barvy houslí a harfy do krásné palety, precizní a zjemnělé pečlivou dynamikou. Harfové akordy provázející houslové sólo v sytém, odevzdaností naplněném souzvuku vykouzlily působivou atmosféru něžné krásy. V další Saint-Saënsově skladbě, známé La cygne (Labuť), uváděnou v nejrůznějších úpravách, se blýsklo již celé trio sólistů a poddalo se cituplné a jímavé interpretaci jemné melancholické melodie, kterou skladatel vykreslil pomíjivou povahu krásy. Tři virtuózové zahráli skladbu jakoby jedním dechem, houslové sólo provázela harfa, přidal se hoboj a rozezpívané trio posluchače nadchlo. Třetí skladbou byla Deux interludes (Dvě interludia) Jacquese Iberta (1890 – 1962) pro housle, harfu a hoboj. Kompozici ze čtyřicátých let uchopilo trio v romantickém duchu, z něhož byly patrné modernější, méně romantické, ale překrásně klenuté melodické linky, jak v prvním volném, tak i v živějším druhém Interludiu hezky probarvené dynamikou a perfektní technikou. Dramatičtější i lyričtější pasáže byly podány s energií, stylově odstíněné, harfová arpeggia spolehlivě provázející melodické linky hoboje a houslí až do forte a zpět do ztichlých sekvencí. Pečlivě vygradovaný závěr, zrychlený a působivý, byl uzavřen ráznou tečkou, aby se kráse melodie dostalo náležitého vyznění.
Po přestávce zahájilo trio skladbami dalšího současného skladatele Josefa Vejvody, který komponuje a vystupuje především jako jazzman, ale brzy začal psát i pro interprety klasického oboru; nejprve to byl Pavel Šporcl, jemuž dedikoval houslový koncert. Vilém Veverka a Kateřina Englichová patří stejně tak k jeho „dvorním“ umělcům, pro něž často a rád komponuje. Tentokrát to byly dvě odlišné, působivé skladby.
Vejvodova skladba Just Kidding pro hoboj, housle, harfu a perkuse ad. libitum se rozběhla pěkně svižně se suverénním doprovodem perkusí. Krátká, živá a radostná muzika nepotřebovala dlouhý úvod – byla přehlídkou vzájemného přátelství, kvality skladatele se výborně protnuly s kvalitami interpretů. Nadšené publikum ihned pozvalo přítomného autora, aby poděkovalo a potěšení ze setkání bylo vzájemné. Další skladba Josefa Vejvody, Dva kusy pro hoboj, harfu a perkuse ad. libitum, zaujala rozezpívanou a krásně znělou harfou ve volnějším tempu s jímavě expresivním hobojem, harfové glissando ozvláštnilo vzájemné potěšení ze hry. Druhou část zahajovaly výborné perkuse, energicky tepající až k hobojovému sólu, harfa s krátkými frázemi, rychlými a melodickými, představila skladbu vybraně prožitou a podanou. Jak vyjádřil již dříve Vilém Veverka, tohle je opravdu autentická interpretace podle jeho představ, vzájemná spolupráce s autorem při komponování je nezbytnou součástí autenticity.
Po Vejvodově současné hudbě zazněla „klasika“ počátku nového tisíciletí Ástora Piazzolly La fortezza dei grandi perché pro hoboj, housle, harfu a perkuse ad. libitum. Dílo typické pro argentinského skladatele s působivými rytmy i osobitými melodickými prvky zaznělo v báječné souhře, sólové housle naznačily tangový rytmus a nostalgický podtón celého tria s perkusemi dodal kráse Piazzolovy kompozice důraz na nevšednosti. Krátká a posluchačsky vděčná skladba předcházela následujícímu zvážnění: nejprve ve známé a působivě podané písni Leonarda Bernsteina Maria z muzikálu West Side Story, kde melodickou linku nádherné písně zahájil hoboj a předával si ji s houslemi s mírným, ale výrazově i tempem suverénním doprovodem harfy; dále pokračovalo v hudbě Johna Wiliamse (1932) k filmu Schindlerův seznam, jež přednesl ve třech částech Pavel Šporcl s Kateřinou Englichovou. Podle slov Viléma Veverky nesla hudba závažné poselství nejen vzpomínky, ale v dnešní době rovněž aktuálního tématu, jenž vytvořilo ze skladby hlavní část programu. Téma hned od počátku nesla harfa s houslemi ve vyzpívané smutné, neveselé připomínce dob sice dávno minulých, ale stále nepřekonaných. Jímavý tón modrých houslí Pavla Šporcla zněl dokonale s důrazy na výmluvnost starých, stále se vracejících melodií. Jemné může znamenat i dramatické, výtečně odstiňovaný význam vyšel Šporclovým houslím úžasně. Druhá část nesla typické židovské melodické prvky a souzvuk houslí s harfou byl ideálním zprostředkovatelem myšlenek. Poslední část uvedla harfa volně, ale důrazně, s houslemi se spojila v melodické kantiléně, sice ne bez nostalgie, ale také ne s pouhou odevzdaností. Nádherně výmluvná hudba plná krásy dojímala i povzbuzovala, kouzlo souzvuku dovedlo závěr do samého ztišení k zadumání, které je třeba rozvíjet.
Poslední skladbou byla krátká, výmluvná a výrazově bohatá novinka Martina Hyblera Epilog MMXXV pro hoboj, housle, harfu a perkuse ad. libitum. Ohlédnutí za uplynulým rokem s radostí, vzpomínkou na všechna vystoupení a umělecké přátelství autorů i interpretů vtělil skladatel do hravé, veselé a zpěvné rekapitulace, kterou si všichni účinkující užívali a svoji virtuozitu představili v plném lesku.
Jako přídavek zazněl pro nadšené posluchače znovu Vejvodův Just Kidding, na rozloučenou nejlepší volba. Unikátní spojení tří vynikajících hudebníků a pestrá mozaika skladeb klasických i zcela nových, premiérovaných byla vynikajícím repertoárem pro Novoroční koncert.
Marta Tužilová
