Hlukové nástroje futuristů, Maraton elektronické hudby i tři orchestry v obřím Trojhalí…
Pro Ostravské dny bude dnem D 21. srpen, Den památky obětí invaze v roce 1968 a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Do Ostravských dnů 2025 je zapojeno až 200 hudebníků z celého světa. Unikátní 13. bienále hudby 21. století a avantgardy století 20. zahajuje ve čtvrtek od 18.00 hodin – poprvé v objektu FUTUREA, revitalizované památky výklopníku a mlýnice černého uhlí Dolní oblasti Vítkovic. Desetidenní program festivalu s dvaceti koncerty a čtyřiceti hodinami hudby (21. – 30. 8.) zahájí site-specific kompozice mladých skladatelů, kteří jsou součásti 35členné skupiny rezidentů Institutu Ostravských dnů. Do České republiky přijeli z 16 zemí světa. Série koncertů včetně sobotního Minimaratonu elektronické hudby vyvrcholí tento týden skladbami pro tři orchestry a tři dirigenty. Obří kryté náměstí Trojhalí Karolina se stane zázemím pro symfonické orchestry až do závěrečného dne festivalu, tedy soboty 30. srpna.
Johannes Kalitzke diriguje ONO – Ostrava New Orchestra. Foto Martin Popelář.
Starting Line, čtvrtek 21. 8.
Úvodní večer festivalu se koná o třech částech v nových objektech Dolní oblasti Vítkovic. Ve Futureu nejdříve od 18.00 vystoupí se svými komorními skladbami šestice rezidentů-studentů Institutu Ostravských dnů. Příležitost prezentovat své dílo dostanou postupně během festivalu všichni mladí umělci. Vstupní Open Call rozezní flétny, tuby, saxofony, basové bubny i elektroniku. Např. maďarská skladatelka Emma Nagy z Lisztovy hudební akademie z Budapešti nabídne dílo, které evokuje pocit lomu a proměny světla ve stavu snění. Od 20.30 v témže prostoru zazní rozsáhlá skladba Against Nature Petera Ablingera (po závažné nemoci zemřel v dubnu 2025) v autentickém podání flétnisty Erika Dreschera, který se spolupodílel na dotvoření mimořádného díla Ablingera: „mystika osvícení, jehož volání a litanie směřují k poznání“. Program Probouzení intonarumori poprvé představí mezinárodní soubor EFNI. Stane se tak mezi traktory, pluhy a secími stroji v novém Zemědělském muzeu (naproti Futurea). Uslyšíme tak současná díla pro intonarumori: hlukové nástroje italských futuristů, pro které tvořilo osm autorů napříč světem.
Mivos Quartet+, pátek 22. 8.
Americké smyčcové kvarteto MIVOS momentálně sídlí ve Vídni a přijalo nabídku podílet se na programu automatické a algoritmické kompozice. Zazní i první skutečně algoritmická kompozice, jež byla generována počítačem na základě předem určených podmínek Illiac Suite (1957) Lejarena Hillera. Kultovní dílo doplní další skladby algoritmických průkopníků J. Tenneyho a H. Brüna a ve dvou částech večera dojde i na brilantní provedení aktuálních skladeb Charlese Amese nebo Iana Mikysky, Anny Heflin či George Lewise nebo Milana Guštara, za přítomnosti autorů. Industriální prostředí z minulého dne vystřídá v tomto případě nový komorní koncertní sál Fakulty umění Ostravské univerzity na Černé louce – City Campus. Spoluúčinkuje klavírista Daan Vandewalle z Belgie a houslista Conrad Hartus z New Yorku. Elektroniku má na Ostravských dnech ve svých rukou Mikuláš Mrva.
Minimaraton elektronické hudby, sobota 23. 8.
Sobotní program se v rozmezí 14.00 – 01.00 koná opět v Dolní oblasti Vítkovic, v nadzemních i podzemních prostorách FUTUREA i v Zemědělském muzeu. Občerstvení na dobu 11hodinnové události je zajištěno, stejně jako specifické dispozice nazvučení všech čtyřech scén – od keramického soundsystému Manky Lustigové po berlínský BUSS, optimalizovaný pro zvuky extrémních frekvencí. Minimaraton elektronické hudby navštíví letos 14 umělců (kurátorem programu je Martin Režný, produkce spolek Bludný kámen) a nabídne také instalaci Gerarda Lebika. Ostravské centrum nové hudby jako svůj dramaturgický vklad do programu nabízí mimořádný opus Nemiesta Miroslava Tótha a na přání skladatele bude proveden v kryptických podzemních prostorách bývalé mlýnice na uhlí. Díla pro smyčcové kvarteto a živou elektroniku se zhostí americký Mivos Quartet. Čtvrteční intonarumori i tento „elektronický“ den natáčí mikrofony Českého rozhlasu.
Orchestra Opening: Skladby pro tři orchestry, neděle 24. 8.
Velké orchestrální zahájení – jakýsi návrat na Ostravské dny před 10 lety, kdy do Trojhalí Karolina vystoupily poprvé tři orchestry (jednalo se tenkrát např. o legendární Gruppen Karlheinze Stockhausena). Už nové generaci posluchačů nabízíme zažít nevšední událost a zakusit, jaké to je být doslova pohlcen zvukovou masou tří simultánně znějících orchestrů. Na programu se objeví „dronová“ díla skladatelských velikánů Philla Niblocka (Tři orchideje) a o něco něžnějšího Alvina Luciera (Diamanty), zazní též komplexní skladba Variace pro tři orchestry Petra Kotíka z roku 2005. Zásadní událostí koncertu, potažmo celého festivalu, pak nepochybně bude premiéra kompozice GAME XXII for Ostrava Bernharda Langa, která byla vytvořena pro letošní Ostravské dny. Dodejme, že Petr Kotik prosadil koncert pro tři orchestry již v roce 1999 na festivalu Pražské jaro s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Díky zkouškám s tímto orchestrem v Ostravě si Petr Kotík uvědomil potenciál tohoto města, a to ho postupně přivedlo na myšlenku založit bienále Ostravské dny.
Program festivalu Ostravské dny, skladeb provedených ve světových nebo českých premiérách, pokračuje hned v pondělí 25. srpna, také za účasti nositelky Pulitzerovy ceny Tanii León a koná se denně postupně v prostorách Katedrály Božského Spasitele, Trojhalí Karolina, City Campusu Fakulty umění OU a ostravské „Kitchen“ vybydleného hotelu Palace s maratonem sól do jedné ranní.
Ukončen bude rozsáhlým orchestrálním koncertem v Trojhalí Karolina v sobotu 30. srpna a na samotný závěr zazní intenzivní, nekompromisní skladba Luigiho Nona Jako vlna síly a světla.
Petr Kotík na první orchestrální zkoušce. Foto Martin Popelář.
Vedle řady dalších tvůrců zazní na bienále i hudba Petra Bakly, Jakuba Rataje, Daniela Skály a Miroslava Tótha. PH jim položila otázku: Jaký máte názor na Ostravské dny, jejich smysl v rámci Česka a přibližte čtenářům skladbu, která v Ostravě zazní?
Petr Bakla. Foto Karel Šuster.
Petr Bakla: Asi by bylo zbytečné opakovat, že Ostravské dny jsou událostí na poli současné hudby, která u nás nemá srovnání co do měřítka, velkorysosti, rozletu, a dnes už pomalu ani co do délky nepřetržité existence. Že věci, které jsou v Ostravě možné a dokonce v nejlepším slova smyslu vlastně běžné, jsou ve skutečnosti výjimečné a mimořádné, a to opravdu nejen v rámci Česka. Festival je pozoruhodný na mezinárodní úrovni především v obsahové rovině, to znamená svou dramaturgií. Ta je na jedné straně velmi otevřená, na druhé straně nesená nezaměnitelným étosem, spíše nevyřčeným, ale mezi lidmi tvořícími festival dost spolehlivě cítěným a ctěným. Program festivalu dávno není výlučným, ba ani většinovým dílem Petra Kotíka, a v průběhu let pokryl velké spektrum projevů současné komponované hudby, ale pořád se nese v tom duchu, v němž Kotík Ostravské dny zakládal. Ačkoli na festivalu postupně zazněly skladby mnoha desítek evropských skladatelů, v ideovém pozadí Ostravských dnů je stále znát to, co můžeme jednoduše nazvat jako „americké východisko“. Americká hudba – ta, kterou mám na mysli a v jejímž prostředí se Kotík po dekády pohybuje – se vyznačuje určitou radikální přímočarostí, je idealisticky velkorysá i ekonomická zároveň. Jde hned k podstatě, ať už je tou podstatou cokoli: pluralita „podstat“ je jednou z jejích předností, jde o ideu, ne o styl. Nemá sklony k vyumělkovanosti, k psychologizujícímu taktizování a předstírání, k falešné expresi, k ornamentu. Pokud s tímto ideovým pozadím a z něj vyplývajícím hodnotovým nastavením začnete nahlížet například a zejména evropskou scénu, zákonitě vám vyjde jiná programová skladba, než jakou najdete na většině – a to nejen evropských – festivalů současné hudby. Jiná, a po mém soudu spíš lepší.
Co se týče mé nové skladby, myslím, že není potřebné ani účelné být několik dnů před premiérou popisně konkrétní, kdo chce, uslyší skladbu za chvíli živě či trochu později z nahrávky. Čili jen asi tolik, že se jedná o kompozici pro poměrně velký orchestr, je objektivně vzato výrazně redukcionistická (ačkoli já o ní smýšlím jako o čirém klasicismu) a zdá se být završením trilogie, jejímiž předchozími částmi jsou Eight notes a Diptych. Ta druhá jmenovaná pro 12 smyčců zazněla poprvé na Ostravských dnech 2023, což dobře ilustruje, jaký vztah k festivalu mám: díky dlouhodobé spolupráci, jíž se těším, znamenají pro mě Ostravské dny možnost realizovat skladby pro velká obsazení, které by jinak nevznikly a které snad nakonec mají nějakou váhu. A také privilegium pohybovat se v prostředí oboustranné důvěry. Lidé z Ostravského centra nové hudby vědí, že svou práci beru vážně a že je výsledkem nějaké kontinuity, a já vím, že je o tom nemusím přesvědčovat, i kdyby moje nová skladba vypadala bůhvíjak divně.
Miroslav Tóth. Foto Jan Trojan.
Miroslav Tóth: Ja ich mám veľmi rád. Niekoľko rokov na sebe tvrdo pracujú. Každý rok majú koncerty, na ktoré sa nezabúda a hlavne vytvárajú okolo seba komunitu. To je ojedinelé. Teda odpoveď na ich zmysel v rámci Česka je tá, že Ostravské dny sú svetové. A na momentálnom ročníku pôjdeme s Nemiestami v interpretácii skvelého Mivos Quartet – a niekoľko metrov pod zem – do podzemia bývalej sýpky na uhlie.
Jakub Rataj. Foto Michal Adamovský.
Jakub Rataj: Ostravské dny pro mě představují nejen festival nabitý současnou a experimentální hudbou překračující stylové hranice, ale také místo, kde se setkávají vynikající interpreti, dirigenti, skladatelé mezinárodně etablovaní se skladateli nejmladší generace a společně se vydávají na dobrodružné výpravy do světa frekvencí, struktur, divokých nápadů i kontemplativních moří soudobé hudby. Vzniká zde jedinečné prostředí vzájemného objevování, přátelství, zkušeností a vývoje, to vše organizované nadšeným, přátelským a schopným týmem, který se stará o hladký průběh zkoušek, prezentace, ubytování, stravy (…), což se odráží na celkové atmosféře a v konečném důsledku na vysoké úrovni uměleckých výkonů. Význam tohoto festivalu dalece přesahuje hranice ČR a vytváří z Ostravy na pár týdnů v roce významný bod na mapě soudobé hudby.
Daniel Skála. Foto Anežka Hrušková.
Daniel Skála: Ostravské dny jsou jednoznačně jednou z nejvýznamnějších akcí na poli soudobé hudby, a to bez přehánění v celosvětovém měřítku. Dalo by se říci, že je malým zázrakem, že se podobný festival (a nezapomeňme na osu celých Ostravských dnů – skladatelský institut!) koná právě v Ostravě. Za svou existenci už Ostravské dny zásadním způsobem proměnily bezpočet životů a bez nadsázky zanesly Českou republiku do mapy soudobohudební scény. Toto vše se děje díky obětavé práci organizátorů a organizátorek, za všechny jmenujme samozřejmě Petra Kotíka a Renátu Spisarovou, kteří za podmínek jinde těžko představitelných, vytvářejí tak příznivé klima pro skladatele, a skladatelky, ale stejně tak pro interprety a interpretky i studující, že sem pokaždé zavítají špičkoví umělci a umělkyně z celého světa, mnoho z nich rádo i opakovaně.
V tomto roce zazní na Ostravských dnech má skladba Silhouettes pro cimbál, perkuse, šest nástrojů a pěvecký sbor. Dirigentské taktovky se ujme vynikající francouzský dirigent Bruno Ferrandis, pěvecký sbor vede Jurij Galatenko, sólový part cimbálu obstarám já sám a vypjatého partu perkusí se k mé velké radosti ujme Martin Opršál. Tato skladba vznikla přímo pro festival Ostravské dny, zazní ve světové premiéře a mohu možná prozradit, že cimbál zde zazní tak, jak ještě nikdy v historii použit nebyl, včetně hráčských technik, které jsou vymyšleny speciálně pro tuto příležitost.
Podrobnosti k programu i vstupenkám naleznete na našich webových stránkách: www.newmusicostrava.cz.
Více informací na webu www.newmusicostrava.cz a Facebooku www.facebook.com/ocnhOva/.
Institut a Festival Ostravské dny se konají za hlavní podpory statutárního města Ostravy, Ministerstva kultury ČR, Moravskoslezského kraje, Art Mentor Foundation Lucerne, Ernst von Siemens Music Foundation a díky dalším institucím, nadacím i podpoře soukromého sektoru. Za velkorysou a kontinuální pomoc děkujeme Veronice a Liboru Winklerovým. Za mecenášskou podporu také Haně a Martinovi Vohánkovým.
