Stipendijní akademie MenART zahájila program osmého ročníku na konci srpna v Olomouci. Třídenní setkání mentorů, žáků a jejich učitelů, které bylo příslibem inspirativní spolupráce v průběhu tohoto školního roku, přineslo i ocenění výjimečných pedagogů, workshopy a zajímavé přednášky. Díky vstřícnosti Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, ZUŠ Iši Krejčího a konzervatoře Evangelické akademie v Olomouci se stipendijní akademii dostalo velkorysého zázemí, které podněcovalo i svým geniem loci.
Motta „Inspirativní setkání jsou v životě zásadní” a „Za každým výrazným umělcem stojí minimálně jeden osvícený pedagog“ jsou základním východiskem akademie MenART (název složený ze slov mentor a art) a vyjadřují úzké spojení triumvirátu žák – pedagog – mentor. V průběhu let se počet oborů rozrostl a dnes zahrnuje jak hudební obory (nástroje a zpěv), tak dramatickou, taneční a výtvarnou oblast. Adeptů klavírní hry se letos ujali osvědčený Ivo Kahánek spolu s Karlem Košárkem, houslistům se tradičně věnuje Jan Fišer, klarinetisty a flétnisty povzbuzují Irvin Venyš a Jan Ostrý, o violoncellisty pečuje Tomáš Jamník, nově MenART přivítal akordeonisty a jejich mentora Jakuba Jedlinského, komorním souborům věnuje pozornost Radek Baborák.Cenné podněty předává mladým tvůrcům skladatelka Beata Hlavenková, muzikálovému zpěvu se věnuje Radka Fišarová. Oblíbená je spolupráce tanečních souborů s choreografem Janem Kodetem, výtvarný obor letos zastupují tři významní umělci, grafický designér Aleš Najbrt, šperkař Hanuš Lamr a výtvarník Jiří Franta. Divadelní soubory se octnou v péči režisérky a pedagožky Michaely Homolové.
Jan Fišer.
Karel Košárek.
Jiří Franta a Beata Hlavenková.
Nabitý třídenní program – dílny, filmy, přednášky
Úvodní setkání každého nového ročníku MenARTu trvá tři dny, šest dalších je jednodenních. Během srpnového rozšířeného víkendu se spolu blíže seznámí mentoři, jejich žáci a pedagogové, kteří je doprovázejí, protože i oni jsou součástí programu akademie. Zjišťují, na co navazovat, co rozvíjet, od špiček v jejich oborech čerpají inspiraci i potvrzení správné cesty, kterou své žáky vedou. Práce v hodinách však není jedinou náplní prvního seznamovacího setkání. V rámci doprovodných akcí bylo možné zajít na zajímavé přednášky, z kterých zejména pedagogové načerpají mnoho informací, zúčastnit se workshopu o poznání vlastní osobnosti a porozumění druhým nebo zhlédnout předpremiéry medailonů mentorů nazvaných MenART Impuls . O svých uměleckých a pedagogických krédech hovoří v této sérii Ivo Kahánek, Jan Fišer, Radka Fišarová, Kateřina Kněžíková, Jan Kodet, Dominika Špalková a Beata Hlavenková. V těchto krátkých portrétech zaznívají nepřeslechnutelné názory. Ivo Kahánek například zdůrazňuje, jak důležité je umět se vyrovnat s neúspěchem, a aby to, co bolí, nás posunulo dál. Ne vždy jde všechno podle předpokladů a je nutné naučit se prát s trémou, ale i s vlastním egem. Jan Fišer mluví o potřebě nových obzorů, nových pohledů a zbavení se ostychu ptát se. Jan Kodet nazývá spolupráci s mladými jako „otvírání okýnek“ a mluví o vášni pro tanec a umění dostat se v tanci pod povrch. Radka Fišarová upozorňuje na důležitost lidových písní pro rozvoj pěveckého mistrovství a neustálou radost z tvoření. Beata Hlavenková nazývá talent zapálením pro věc a odvahou dělat věci jinak. Podotýká ovšem, že nejprve je třeba pochopit pravidla, až pak lze experimentovat.
Hojně navštívenou byla přednáška o výuce improvizace pedagožky z olomoucké ZUŠ „Žerotín“ Hany Švajdové, loňské první držitelky Ceny MenART pro výjimečného pedagoga ZUŠ. Hana Švajdová je propagátorkou improvizace u „klasických“ klavíristů, s kterou má bohaté zkušenosti ze své výuky. Její žáci dokazují, že rozvoj improvizačních schopností zvyšuje pohotovost, předvídavost a rozvíjí sebedůvěru. Nezanedbatelným přínosem je odstranění strachu z chyby, pochopení hudebních souvislostí i možnost sebevyjádření, které úzce souvisí s funkcí improvizace jako filtru emocí. Prostor k improvizaci, který dává učitel žákovi, je i posílením jejich vzájemné důvěry. Svou přednášku doplnila zaujatá propagátorka improvizace, k jejíž výuce na základních uměleckých školách vytvořila i metodiku, krátkými videy z vlastních hodin. Bylo z nich patrné, jak přínosná tato metoda pro žáky je. Malý chlapec, který má potíže se soustředěním, byl najednou zcela pohlcen hledáním zvuku na strunách, v jiném záběru se zase ukázalo, jak lze improvizací cvičit techniku – při „hledání medvěda“ se rozlišují kvinty a sekundy. Hana Švajdová na závěr shrnula složky improvizace, de facto pravidla, které je nutné dodržovat. Jsou to forma, metrum/puls, rytmus, kontrast/gradace/dynamika, harmonie, melodická a motivická práce, volba polohy hudby, která zahrnuje například hru se světlem a stínem, a umění doříct myšlenku, tedy smysluplný závěr improvizačního kusu.
Hudba ve všech prostorách
Akademie MenART se zaměřuje především na nadané žáky a studenty hudebních oborů. Nabízí jim široký výběr, od smyčců a dechů po klavír a akordeon. A také poskytuje příležitost konzultovat vlastní tvorbu s nad jiné povolanou osobou, věrnou mentorkou MenARTu Beatou Hlavenkovou. Na její hodině jsem zastihla Františka Konečného, šestnáctiletého studenta hry na varhany na olomoucké konzervatoři Evangelické akademie. U Hany Švajdové získává znalosti z oboru skladba. Beata Hlavenková mu dávala poznámky a rady k jeho Suitě pro flétnový orchestr, který působí na ZUŠ „Žerotín“ a jehož repertoár je postaven na autorských skladbách. František dokáže svou skladbu zinstrumentovat na počítači, přiznává však, že práce na této suitě pro něj byla nová, protože se musel vyrovnat s patnácti napsanými hlasy. Za přínosné považuje například rady, jak ještě lépe využít možností nástrojů v místech, kde skladba trochu ztrácí lesk, či návrhy ohledně zdvojení hlasů nebo přidání harfy nebo zvonkohry.
Zejména vyspělí studenti konzervatoří přicházejí na konzultace s těžkými skladbami, u kterých si zatím neuvědomují jejich skryté zrádnosti. Byla jsem svědkem, jak empaticky Karel Košárek vysvětloval studentovi, jak by měl změnit přístup k vybrané skladbě. Také klarinetista Irvin Venyš dovede do hloubky popsat problém a dovést k efektivní interpretaci, umí povzbudit a nenásilně připravit na blížící se záludnosti skladby. V jeho třídě jsem mluvila s osmnáctiletým Ladislavem Garayem ze ZUŠ Lysá nad Labem, kterého do Olomouce doprovodil jeho učitel Zbyšek Erben. Ladislav studuje ve třetím ročníku gymnázia a jeho velkým přáním a cílem je zahrát si v orchestru ZUŠ s Českou filharmonií ve Dvořákově síni Rudolfina. Možnost pracovat s Irvinem Venyšem považuje za výjimečnou příležitost, jak se dále zdokonalovat. Jeho učitel Zbyšek Erben k tomu podotýká: „Ladislav je talent a pro učitele osvěžení v běžné práci. MenART je pro mě povzbuzení, protože slyším, že mentor radí mému žákovi stejné věci jako já, a tudíž si potvrzuji, že mé vedení je správné.“
Jakub Jedlinský.
Novinkou v nabídce MenARTu je akordeon. Mentor Jakub Jedlinský k tomu říká: „Stipendijní akademii MenART sleduji od jejího založení a mám nesmírnou radost, že se s novým ročníkem do akademie dostává také akordeon. V jedinečném prostředí ZUŠek vyniká mnoho talentovaných mladých interpretů, pro které se stává akordeon tvůrčím společníkem na cestě za uměleckými sny.“ Jakub Jedlinský vyučuje na Konzervatoři Pardubice, je také ředitelem, dramaturgem a lektorem festivalu a interpretačních kurzů Akordeonové léto Litomyšl. Je úspěšným sólistou, zakladatelem uskupení Escualo Quintet, vystupuje rovněž v duu s houslistou Pavlem Fischerem. V učebně jsem zastihla šestnáctiletou Johanku Juklovou, žačku výborné akordeonistky Markéty Laštovičkové na ZUŠ v Havlíčkově Brodě. Johanka studuje osmileté gymnázium a k hudební interpretaci přistupuje velmi zodpovědně, i když s humorem vzpomíná, jak se k nástroji dostala: „Původně jsem měla hrát na klavír, v přípravce hudební školy jsem prošla v prvním pololetí hudební naukou a pak jsem si měla volit svůj vysněný nástroj. Jenže jednou mě taťka na hudební nauce zapomněl a paní učitelka nevěděla, co se mnou, a tak mě vzala na hodinu akordeonu, který vyučovala (shodou okolností to byla maminka Markéty Laštovičkové, pozn. red.). Já jsem chvíli poslouchala a pak jsem řekla, to je skvělý nástroj, na ten musím hrát. A tak od pěti let hraji na akordeon.“
Za nejtěžší na hře na akordeon považuje souhru rukou, protože na nástroj se souběžně hrají dvě melodie a každá ruka hraje něco úplně jiného. Podle ní je dostatek skladeb pro akordeon a navíc se sbírka pořád rozrůstá. Myslí si, že nyní nastává rozkvět akordeonových kompozic, což je pro nástroj obrovská výhoda.
Hanuš Lamr a Dana Syrová.
Výtvarná sekce dává prostor k uvažování o smyslu umění
Podobně jako v předcházejících ročnících dostala akademie MenART vstřícnou odpověď na nabídku spolupráce od těch nejlepších výtvarníků. Mentorem zájemců o grafický design je Aleš Najbrt, zvučné jméno ve svém oboru. Umělecký ředitel Studia Najbrt, které je spojeno s vizuální komunikací například Karlovarského filmového festivalu, České filharmonie, hudebního festivalu Prague Sounds a jiných, se bude věnovat deseti mladým lidem ze základních uměleckých škol, gymnázií i středních uměleckých škol. Na úvodním setkání představovali studenti své práce, které dosahovaly profesionálních parametrů. Jedna z dívek předvedla na počítači své návrhy knižních vazeb a dodala, že tato práce je jejím koníčkem, student střední grafické školy v Ostravě Adam Juráň prezentoval svou sadu pohlednic, výsledek ročníkové práce, jejíž zadání bylo omezeno použitím pouze tří barev. Od Aleše Najbrta se mu dostalo pochvaly, ještě větší pak za návrhy přebalu knihy bratří Strugackých Piknik u cesty. Zaujala i jeho volná tvorba, v níž dominuje jednoduchost a která nezapře Adamovu zálibu v pracích Bauhausu a ruské avantgardy.
Šperkařský ateliér vede významný český šperkař Hanuš Lamr, jehož brože nosí i Madeleine Albright či česká první dáma Eva Pavlová. Ke své misi v MenARTu říká: „Nabízím, že se stanu vaším průvodcem ve světě miniaturních a velmi osobních soch – šperků. Naše setkání budou co nejvíce praktická, ale pokud to vyjde, rád bych je zpestřil i několika návštěvami – například depozitáře UPM nebo mé dílny.“ V suterénní šperkařské dílně Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, která sídlí ve vznosných prostorách barokního jezuitského konviktu, se ozývalo ťukání do kovadliny, přiřezávaly se kovové fólie, poměřovaly se pláty měděného plechu… Šest děvčat i jejich pedagožky se pustily do úkolu vytvořit osobní amulet, náhrdelník z kovu nebo náramek. Soudě dle zaujetí, které jejich činnost doprovázelo, to budou výsledky více než pozoruhodné.
Jiný přístup ke svému angažmá v MenARTu zvolil výtvarník Jiří Franta, člen skupiny Rafani, oceňovaný umělec, který neušel pozornosti porot Ceny Jindřicha Chalupeckého, Magnesie Litery či Zlaté stuhy. Jeho dílna, kterou tvoří deset studentů od čtrnácti do jednadvaceti let, se zabývá výtvarnou tvorbou bez omezení výtvarných vyjadřovacích prostředků. Sám tento záměr popisuje: „Je podstatné, aby mladí lidé, s kterými se tu potkávám, našli odpověď, kam mají směřovat. V malbě, soše, volné tvorbě je velmi těžké najít sám sebe. Snažím se jim říct, že nezbytnou součástí je akademický proces hledání, aby nevyšlapávali cestu, která už je vyšlapaná. Pro mě není důležité, aby na našich dílnách fyzicky něco vzniklo, ale chci, aby ti mladí došli k nějakému mentálnímu obratu. Daleko důležitější než samotné dílo je proces komunikace.“
Ceny pro výjimečné učitele
Podruhé ve své historii udělovala Stipendijní akademie MenART Cenu pro výjimečného pedagoga ZUŠ. Na slavnostním večeru v sále olomoucké Reduty přebrali cenu na základě rozhodnutí odborné poroty tři pedagogové. Celkem jich bylo nominováno třicet šest. V oblasti hudebního vzdělávání získala cenu Taťána Vejvodová, která už přes čtyřicet let učí klavír na ZUŠ Ilji Hurníka v Praze. Jejím profesionálním tajemstvím je individuální přístup, kreativita a hravost při výuce. „Mým cílem je, aby dítě vdechlo zahraným notám život. Věřím, že můj zápal pro věc je nakažlivý,“ říká. Cenu v oblasti taneční výuky obdržela Simona Mikešová z plzeňské ZUŠ v Sokolovské ulici. „Má-li pohyb nést myšlenku, musí se dít v prostředí důvěry a bezpečí. Při své práci vycházím z principů Marie Montessori a tanec má být cestou k poznání světa i sebe sama,” objasňuje. Také Marek Bělohlávek, z královéhradecké ZUŠ Střezina, nositel ceny ve výtvarném oboru, zdůrazňuje ve výuce dialog, svobodné hledání a vlastní odpovědnost žáků za jejich tvorbu. „Tvorba je především neustálé rozhodování – a bez něj se žák neučí skutečné tvorbě,“ říká Bělohlávek.
Slavnostní večer ozdobilo hudební vystoupení tří vynikajících mladých hudebníků. Houslista Matteo Hager, student třetího ročníku na Královské hudební akademii v Londýně, přednesl vlastní Sonáto pro housle a získal si nejen obdiv, ale i srdce publika. Studentka Pražské konzervatoře Nora Lubbadová zahrála se svou typickou něhou a muzikalitou Etudu č. 10 Fryderyka Chopina a poté skladbu Clauda Debussyho L´Isle Joyneuse (Ostrov radosti). Následovalo vystoupení klarinetisty Matthewa Hockadaye, který za spolupráce Nory Lubbadové přednesl dvě věty ze Sonáty pro klarinet a klavír: 2. Romance a 3. Allegro con fuoco od Francise Poulenca. Závěrečnou bouři potlesku vyvolala společná interpretace všech tří vystupujících Slovanského tance č. 2 Antonína Dvořáka. Tito mladí umělci, kteří rovněž prošli akademií MenART (Matteo je držitelem stipendia MenARTu Comenium Musicum pro studium ve Velké Británii), potvrdili, že podpora talentů se vyplatí.
Skupina Tomáše Jamníka.
Účastníci MenARTu vystoupí na Pražském jaru i Smetanově Litomyšli
Odměnou za celoroční práci studentů i jejich mentorů jsou vystoupení na prestižních festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl. V rámci Salonu ZUŠ vystoupí 17. května v Anežském klášteře někteří účastníci akademie v programu nazvaném Dialogy sextetů. Hudební dialogy spolu povedou klavíristé, violoncellisté a akordeonisté. Na Smetanově Litomyšli zahrají 13. června houslisté, klarinetisté a flétnisté v projektu, který je propojí s autorskou sekcí i současným tancem.
Na zámku v Nelahozevsi se 23. května uskuteční večer nazvaný Pro gaudio – Dvořákovo trio a mladí. Zúčastní se ho klavíristé, houslisté a violoncellisté, svěřenci pedagogů MenARTu, kteří jsou zároveň členy Dvořákova tria, Iva Kahánka, Jana Fišera a Tomáše Jamníka. Koncert Pro gaudio se bude rovněž konat 30. května na Novém zámku v Kostelci nad Orlicí, tentokrát se ho účastní klavíristé ze třídy Karla Košárka, klarinetisté a flétnisté. Pořádání těchto koncertů je přínosným počinem akademie MenART, protože seznamuje s výsledky své práce i jiné oblasti republiky než jen Prahu.
Co získali během šesti setkání s Radkou Fišarovou a Beatou Hlavenkovou, předvedou účastníci oborů muzikálový zpěv a skladba/klavír 24. května v Divadle Minor na MenART Session.
V průběhu sezony lze v pražské koncertní síni Atrium navštívit koncertní cyklus Hudební Odyssea, který pořádá Stipendijní akademie MenART a v němž se propojuje um renomovaných umělců a talent mladé generace.
Ivo Kahánek.
Podnětným krokem k dalšímu rozvoji je uzavření spolupráce Stipendijní akademie MenART s Pražskou konzervatoří, k níž došlo letos v září. Jejím cílem je systematicky propojovat talentované žáky ZUŠ, pedagogy ZUŠ a prostředí profesionální umělecké školy s reálnou praxí a aktuálními poznatky z výuky hudebních předmětů. „Naší ambicí je, aby se Pražská konzervatoř stala přirozeným partnerem pro žáky, učitele i rodiče už v okamžiku, kdy se nadání začíná formovat,“ říká Ivo Kahánek, ředitel Pražské konzervatoře a jeden ze zakládajících mentorů MenARTu. Spolupráce je přínosná pro obě strany – uskuteční se odborné semináře pro pedagogy a žáky ZUŠ, talentovaným žákům ZUŠ, kteří směřují na Pražskou konzervatoř, budou poskytnuty konzultace i možnost návštěv na Pražské konzervatoři a studenti vyšších ročníků s pedagogickým zaměřením se budou moci zapojit do výuky v rámci MenARTu.
Taneční skupina Jana Kodeta.
Je třeba vyzdvihnout obrovskou práci, nasazení a nadšení organizátorů stipendijní akademie v čele s její ředitelkou Danou Syrovou. Bez nich a jejich vize, kterou s opravdovým vnitřním přesvědčením naplňují, bychom dnes možná neobdivovali již etablované mladé české muzikanty, laureáty mezinárodních soutěží, sólové umělce či členy komorních souborů, nad jejichž výkony se nám v koncertních síních tají dech.
Alena Sojková
Dana Syrová a mentoři. Fota MenART.
