Staroměstský kostel Šimona a Judy, jehož správcem je Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, je v Praze řadu let epicentrem komorní hudby. V úterý 25. 11. na svátek svaté Kateřiny patřil tento odsvěcený kostel se zajímavým geniem loci třem oporám souboru Collegium Marianum – Janě Semerádové (flauto traverso), Lence Torgersen (barokní housle) a Haně Flekové (barokní violoncello). Jana Semerádová (nositelka francouzského Řádu umění a literatury v hodnosti Rytíř) učí od roku 2024 na krakovské Akademii Muzyczne im. Krzystofa Pendereckiego. V Polsku našla „společnou notu“ s cembalistou Martinem Świątkiewiczem, který kromě sólových a komorních aktivit učí na Hudební akademii v Katovicích, a pozvala jej do Prahy.
Fota Petr Chodura / FOK.
Byl to večer plný intimního muzicírování velmi vysoké úrovně, nabitý virtuositou, jemnými emocemi a empatií. Páteří večera měla být hudba Johanna Sebastiana Bacha – Andante ze Sonáty č. 4 e moll, BWV 528, a Fuga canonica in epidiapente z Hudební obětiny, BWV 1079, a hlavně Sonáta h moll pro flétnu a obligátní cembalo, BWV 1030, v níž flétna doslova zářila a cembalo rozhodně nebylo „obligátní“, nicméně večer byl pro mě asi ještě silnější prožitkem mě dosud neznámé hudby Carla Philippa Emanuela Bacha – nádherná Triová sonáta G dur, Wq 144 a efektní Fantasie fis moll pro cembalo sólo, H 300/Wq 67, v níž jsem měla pocit, že cembalistova oslnivá virtuosita nemá hranice. Nic takového jsem dosud na cembalo neslyšela.
Zajímavým úvodem byla Triová sonáta c moll Johanna Philippa Kirnbergera, žáka J. S. Bacha, dojemnou codou Triová sonáta C dur, DürG 13, Johanna Gottlieba Goldberga, také Bachova žáka, jehož jméno bude navěky spjato s Goldbergovými variacemi jeho učitele.
Byl to magický, vpravdě komorní večer, kdy čtyři silné osobnosti vytvořily dokonale homogenní celek. Jakkoliv mám k cembalu korelační vztah, ráda bych Martina Świątkiewicze slyšela v Praze znovu.
Ivana Stehlíková
