Alena Sojková
Značnou pozornost přitahuje světová premiéra Koncertu pro klavír a orchestr Petra Ebena v úpravě Jiřího Kabáta pro klavír a komorní orchestr. Odehraje se v Českých Budějovicích ve středu a ve čtvrtek 21. a 22. května 2025 v podání klavíristky Terezie Fialové a Jihočeské filharmonie pod taktovkou Petera Valentoviče. O motivaci upravit Ebenovu originální verzi i záludnostech, které tato práce přinášela, hovoříme s Terezií Fialovou a Jiřím Kabátem. Protože jsme se z časových důvodů nemohli sejít společně, nabízíme vám jednotlivé rozhovory s oběma protagonisty.
Foto: Nguyen Phuong Thao.
Terezie Fialová: Ebenův koncert patří na pódium, ne do archivu
Náš rozhovor musíme začít vaším vztahem k Petru Ebenovi. A kdy jste poprvé hrála jeho klavírní koncert?
Vztah k Petru Ebenovi mě provází od dětství. Asi před třinácti lety jsme díky vlivu Petra Ebena a jeho klavírního tria přejmenovali naše trio na Eben Trio (hraje ve složení Roman Patočka, Jiří Bárta a Terezie Fialová, pozn. red.). Často jsme byli v kontaktu s rodinou Petra Ebena, můj muž Jiří Bárta byl Petrovým přítelem a spoluhráčem dlouhá léta. Jednou mi paní Šárka Ebenová, manželka Petra Ebena, řekla: „Terezko, Petr má krásný klavírní koncert, nechtěla byste ho hrát?“ Úplně mě to přimrazilo, tehdy jsem ten koncert neznala. Souhlasila jsem a poté jsem objevila nahrávku Františka Raucha z roku 1962. Uběhl nějaký čas, já jsem ten koncert nastudovala a po mnoha letech, kdy byl prováděn sporadicky, zazněl v mém podání na Pražském jaru 2019.
Řekla bych, že po tomto provedení se můj vztah k tomuto koncertu ještě prohloubil. Měla jsem tehdy malého syna, čekala jsem druhého a nastudovat tento part mi díky okolnostem dalo velmi zabrat. Po technické i mentální stránce. Petr Eben píše na dřeň, nechává ve svých partiturách duši a myslím, že něco podobného vyžaduje i od interpretů. Jak jsem se koncertem prokousávala, velmi jsem si ho oblíbila a získala jsem pocit, že to je skladba, která patří na pódium, ne do archivu.
Zmínila jste obtížnost klavírního partu. V čem spočívá?
Petr Eben byl vynikající klavírista, přestože sám se považoval za varhaníka. Měl velké technické schopnosti, kterých využíval při skládání a nenechával se omezovat. Obtížnost partu klavírního koncertu spočívá především v tom, že sazba je velice hustá. Je polyfonní, místy se blíží až varhanní sazbě, je v ní hodně akordů, je velice rytmická. Zajímavá je druhá věta, podobnou snad v žádném jiném klavírním koncertu 20. století nenajdete. Klavírní part neobsahuje melodii, skládá se pouze z trylků. Klasických, jednoduchých, v terciích, sextách, oktávách, akordech atd. Petr Eben tuhle větu skvěle dynamicky vystavěl, je velice působivá a originální.
Terezie Fialová hraje Klavírní koncert Petra Ebena na Pražském jaru 2019. Foto Pražské jaro / Ivan Malý.
Proč jste se začala zabývat myšlenkou komorní verze Ebenova koncertu?
Ten koncert vyžaduje velké orchestrální obsazení. Petr Eben ho psal pro Českou filharmonii a v instrumentaci se doslova rozvášnil. Je tam spousta bicích nástrojů, dublované hluboké dechy, je třeba brát výpomoci. Myslím si, že to je jedna z příčin, proč se Ebenův koncert tak málo uvádí. V dnešní době je to drahá záležitost. Už při přípravě na pražskojarní provedení mě napadlo, jak by to asi znělo v menším obsazení. Když jsem před dvěma lety nastoupila do doktorského studia na HAMU, zvolila jsem si jako téma klavírní dílo Petra Ebena. A začala jsem znovu přemýšlet o možné úpravě. Kdybych bývala věděla, jak složité to bude, nevím, jestli bych se byla do toho pustila.
Co všechno práci na úpravě koncertu předcházelo?
V rámci doktorského studia jsem požádala o grant, protože tyto věci jsou finančně náročné. Dostala jsem povolení od rodiny Ebenových s původní verzí nakládat. Přišel však zádrhel, protože se ukázalo, že práva na provádění a úpravy děl Petra Ebena vlastní vydavatelství Schott Music se sídlem v Německu. Veronika Nováková z vydavatelství Bärenreiter, které je zástupcem Schott Music pro Českou republiku, mě s nimi zkontaktovala, a čekali jsme na verdikt, zda vůbec bude úprava povolena. Poté, co jsme jim dali mnoho detailních odpovědí ohledně upravené verze a provedení, nakonec souhlasili. A navíc – nejenže dovolili Ebenův koncert v této verzi uvádět, ale úpravu Jiřího Kabáta považují za natolik povedenou, že ji oficiálně vydají. Ebenův klavírní koncert v úpravě pro komorní orchestr tak bude celosvětově dostupný. Považujeme to za velký úspěch a máme z toho velkou radost.
Velký dík patří grantovému fondu Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, díky jejímuž grantu byla zabezpečena finanční stránka věci. Nešlo jen o práci na úpravách, ale ještě předtím bylo třeba partituru digitalizovat. Této práce se skvěle chopil Matěj Voda, který měl tu přetěžkou úlohu celou partituru notu po notě přepsat tak, aby s tím pak mohl Jiří Kabát pracovat. Od začátku jsem ráda, že se úpravy chopil právě Jiří, jsem si vědoma jeho velkých muzikantských kvalit a mám v jeho práci naprostou důvěru. Navíc je otevřen diskusi a i přes svoji velkou pracovní vytíženost je velmi spolehlivý.
Je škoda, že tak obrovské množství práce, času a úsilí se koncentruje pouze do dvou večerů. Počítáte s eventuálními dalšími provedeními?
Doufám, že ano. V roce 2029 si budeme připomínat sté výročí narození Petra Ebena a věřím, že se další provedení podaří uskutečnit. Moc bych si to přála, Ebenova hudba musí znít!
Jiří Kabát: Práce na úpravě Ebenova koncertu mi přinesla radost a umělecké obohacení
Jak blízká je vám hudba Petra Ebena?
Ebenova hudba pro mě vždycky byla a je něčím výjimečným. Odmala se s ní potkávám v kostele při bohoslužbách, a také jako občasný „kostelový“ varhaník, a Ebenova osobnost, kterou silně vnímám skrze jeho dílo, je mi nesmírně sympatická, řekněme, že je mi i v mnohém vzorem.
„Petr Eben píše na dřeň, nechává ve svých partiturách duši a myslím, že něco podobného vyžaduje i od interpretů,“ řekla Terezie Fialová. Vyžaduje to i od autora úpravy?
Do jisté míry ano, ale možná jiným způsobem, než by se mohlo zdát. Petr Eben je pro mě skutečně velkou postavou a vzorem v mnoha ohledech. Ta „dřeň“, o které hovoří Terezka, se v mém případě projevuje především v maximální snaze zachovat z originálu vše, co jen lze. Je to zvláštní alchymie – na jedné straně obrovský respekt k Ebenovu rukopisu, na druhé straně potřeba najít místy vlastní řešení. Nechat vlastní duši v úpravě znamená paradoxně ustoupit do pozadí a sloužit původnímu dílu, a zároveň vnést něco ze sebe tam, kde je to nezbytné pro zachování esence hudby v novém instrumentálním hávu.
Co vám v první chvíli, kdy vás Terezka oslovila, proběhlo hlavou?
Geneze téhle spolupráce je poměrně obsáhlá. Začalo to při prvním oslovení mou bezprostřední obavou, zda to časově zvládnu, ale současně jsme hledali vhodný formát, jak dát tomuto skvělému koncertu více šancí k provozování. Původní orchestrální aparát je totiž natolik rozsáhlý, že samotné provedení naráží na značné praktické mantinely. Poté se zrodila za mě ideální varianta nové verze – úprava pro komorní orchestr. Věděl jsem, že to bude výzva, která mě bude stát mnoho hodin práce a přemýšlení, ale zároveň mi přinese radost a umělecké obohacení. A neskrývám, že tam byl i moment pochybností – zda dokážu najít způsob, jak přetlumočit Ebenovu specifickou orchestraci do komorního obsazení, aniž by se ztratilo něco podstatného.
Spousta bicích nástrojů, dublované hluboké dechy – jak jste v úpravě s tímto mohutným zvukem vyrovnal?
To byla právě jedna z největších výzev! Ebenova původní instrumentace je skutečně bohatá a plná barev. Nicméně v mé úpravě se to stalo i mimořádnou výzvou pro interprety – dechová sekce prakticky nemá mnoho času k odpočinku, a co v originále připadlo třem hráčům, musí nyní zastat dva, včetně častého střídání nástrojů. Podobně náročné je to s bicími nástroji –mění se poměrně rychle a hráč si vše musí dopředu pečlivě rozvrhnout a připravit. Zakomponoval jsem do úpravy i několik zvukových „vychytávek“, ale to bychom zabíhali příliš do detailů – budu rád, když si to čtenáři přijdou poslechnout naživo.
Diskutovali jste i nad dynamikou. Jak jste ji nakonec uchopili?
Dynamiku jsme nakonec neměnili ve smyslu zásahu do autorova záměru – nešlo o přidávání nějakých efektů jako echo nebo jiné podobné úpravy. Samozřejmě ale došlo k dílčím úpravám, které byly nezbytné pro srovnání proporcí daných zmenšeným obsazením.
Jaké přednosti má úprava Ebenova koncertu pro komorní orchestr? Co na první poslech vyvstane do popředí?
Doufám, že především v maximální míře velká Ebenova invence, která je pro jeho tvorbu tak charakteristická. Jednou z předností této komorní verze by mohlo být, že některé skrytější hlasy dostávají více prostoru se zvukově prosadit. V originální verzi jsou tyto hlasy někdy součástí komplexní zvukové textury, zatímco v komorním obsazení mohou vystoupit do popředí a odhalit tak posluchačům další rozměr Ebenovy kompoziční práce.
Vydavatelství Schott Music považuje vaši úpravu za natolik povedenou, že se chystá ji vydat. Překvapila vás tato reakce, na kterou čeká mnoho současných skladatelů?
Upřímně, moc rád si počkám až po premiéře, zda ještě nebude co dočistit a poupravit dynamicky a podobně. Ze zájmu Schottu mám pochopitelně radost, ale především kvůli Ebenovu dílu – to ono má tuhle sílu. Ještě nás čeká s nakladatelstvím hodně práce, především po formální stránce. Pro mě je zásadní, aby úprava sloužila především samotnému dílu. Ocenění nakladatelství je samozřejmě příjemné, ale mnohem důležitější je, aby tato verze pomohla Ebenovu koncertu k dalšímu životu, aby byl dostupnější a mohl oslovit co nejvíce posluchačů. ( www.jirikabat.cz)
Alena Sojková
