Klavírní koncert č. 1, Sz 83 (1926). Klavírní koncert č. 2, Sz. 95 (1931). Klavírní koncert č. 3, Sz. 119 (1945)
Tomáš Vrána / klavír, Janáčkova filharmonie Ostrava, Gábor Káli / dirigent. Nahráno: 6, 10/2023, kino Vesmír, Ostrava. Vydáno: 2025. Produkce Matouš Vlčinský. TT: 78:46. Text: A, N, Č. 1 CD Supraphon SU 43602-2.
Nahrát kompletně všechny tři Bartókovy klavírní koncerty je pro pianisty úkol téměř nadlidský. Bartók byl proslulý klavírní virtuos – první dva koncerty dokonce osobně premiéroval – a nutno říci, že v žádném ze svých koncertů pianisty nijak nešetří. Druhý koncert je považovaný za jeden z vůbec nejtěžších v celé klavírní literatuře. Ostatně – Bartók ve svých klavírních koncertech nijak nešetří ani orchestr. Americká premiéra Druhého klavírního koncertu musela být dokonce zrušená, protože Newyorská filharmonie nezvládla skladbu dostatečně kvalitně nastudovat. A pro úplnost je zapotřebí dodat, že v prvních dvou koncertech nešetří Bartók ani posluchače. Zato jeho Třetí klavírní koncert je posluchačsky natolik vstřícný, že se dnes řadí k nejoblíbenějším klavírním koncertům 20. století. Jeho premiéry se skladatel bohužel nedočkal. Zemřel dřív, než stačil dílo dokončit (posledních 17 taktů dopsal Bartókův žák Tibor Serly).
Tomáš Vrána patří k našim nejzajímavějším mladým klavíristům a pozornost by si určitě zasloužil už jenom proto, že se – ve svých devětadvaceti (!) letech – do tak náročného projektu vůbec pustil. Žádný jiný český pianista totiž kompletní nahrávku Bartókových klavírních koncertů nepořídil.
Přiznávám, že jsem k Vránově nahrávce Bartóka přistupoval s velkou zvědavostí. Ta se ovšem už po několika minutách poslechu proměnila v obdiv, který brzy přerostl v nadšení. Vrána má skvělou, neobyčejně lehkou techniku, která se zdá být pro Bartókovy klavírní koncerty takřka ideální. Technické vylehčení tu jde ruku v ruce s vylehčením výrazovým – z celé nahrávky jako by tryskal mladistvý životní optimismus. I ta nejdramatičtější místa dokázal mladý klavírista ve zvuku obdivuhodně provzdušnit, i ta nejzahuštěnější klavírní sazba zní pod jeho prsty naprosto transparentně. V rychlých větách všech tří koncertů dominuje rytmická složka a Vrána si výraznou bartókovskou rytmiku slyšitelně užívá – od prvního nástupu klavíru v úvodní větě Prvního koncertu přes rytmické rafinovanosti ve třetí větě Druhého koncertu až po finální větu posledního koncertu, jež je doslova nabita euforií. Pomalé věty všech tří koncertů pojal Bartók značně osobitě (kupř. v krajních částech druhé věty Prvního koncertu hraje klavír jen s doprovodem bicích). Vrána přednáší tyto věty s hlubokým pochopením a velmi procítěně, v první části volné věty Třetího koncertu, nadepsané Andante religioso, už jako by k nám skladatel promlouval z jiného světa.
Nemenší chválu než sólista zaslouží na této nahrávce Janáčkova filharmonie a mladý maďarský dirigent Gábor Káli. Orchestrální složka všech tří koncertů je neobyčejně barvitá a nápaditá a Gábor Káli vytěžil z Bartókovy partitury maximum. Na nahrávce neuslyšíme jediné místo, kde by orchestr hrál „jen“ jako doprovod. Gábor Káli ví o každém nástroji a dovede ho v pravou chvíli náležitě uplatnit, aniž by jakkoli potlačil klavír. Bartók předepisuje ve všech třech koncertech bohatě obsazené bicí. Přisoudil jim roli natolik významnou, že v Prvním koncertu dokonce požadoval, aby byly bicí nástroje umístěné na pódiu hned za klavírem. A bicisté Janáčkovy filharmonie na této nahrávce skutečně excelují. Hojně exponované žestě dodávají snímku působivý lesk, dřeva mu propůjčují křehkou barevnost (kouzelná „ptačí“ část druhé věty Třetího koncertu) a smyčce zaujmou svou brilancí i překvapivou a efektní zvukovou paletou.
Pečlivě připravený booklet má sympatickou výtvarnou podobu a obsahuje mj. zajímavý průvodní text Tomáše Vrány. Jedná se po všech stránkách o projekt natolik vydařený, že by měl vzbudit pozornost i v mezinárodním měřítku.
Věroslav Němec
