Oratorium Alexander’s Feast (Alexanderova slavnost) bezpochyby náleží mezi ikonická díla Georga Friedricha Händela (1685–1759), jakkoliv mu není věnována tak velká pozornost jako některým jiným skladbám. Zaujímá totiž význačné místo v počátcích období, kdy se Händel začal více věnovat oratorní tvorbě. Úspěch tohoto žánru před anglickým publikem si vyzkoušel nejprve v roce 1735, kdy ho uvedl na postní pátky v londýnském divadle Covent Garden. Spojení biblického dramatu, starých ód a operního stylu se setkalo se značným zájmem publika a ukázalo Händelovi cestu pro další působení. Aby si pojistil další úspěch, sáhl pro postní sezónu 1736 k osvědčené literární předloze. Tou bylo dílo oblíbeného básníka Johna Drydena (1631–1700), óda ke cti svaté Cecílie, Alexander’s Feast, or The Power of Musick, kterou pro zhudebnění upravil Newburgh Hamilton (1691–1761).
Drydenovo dílo vyšlo v Londýně v roce 1697. Básník v něm spojil prezentaci síly hudebního umění s příkladem z minulosti, když v dobyté Persepoli uspořádal Alexandr Makedonský velkolepé oslavy svého vítězství nad Perskou říší. Händel se do práce na zhudebnění Drydenových veršů pustil hned na začátku roku 1736 a vytvořil oratorium v klasické číslové formě, v níž po třídílné ouvertuře následuje 33 sólových árií, sborů a recitativů. K premiéře oratoria došlo 19. února téhož roku v Covent Garden, krátce před skladatelovými 51. narozeninami, a jednalo se o mimořádný úspěch. Podle líčení dobového tisku nebylo nikdy dříve při podobné události žádné londýnské divadlo tak zaplněno, jako tentokrát. Ohlas se promítl i do zájmu o tištěnou partituru, které bylo po premiéře objednáno více než sto výtisků. Sám Händel se k oblíbenému oratoriu vracel také a mezi lety 1736 až 1755 jej uvedl v 25 provedeních. Dramaturgicky k němu připojoval ještě další díla, nejčastěji instrumentální koncerty.
V roce 2025 vyšla pod značkou labelu Arcana (Outhere Music) nahrávka barokního orchestru Zefiro pod vedením Alfreda Bernardiniho, která je záznamem koncertu na festivalu Styriarte ze dne 21. června 2024 (katalogové číslo A 582). Jsou-li už první tóny příslibem mimořádně kvalitního poslechu, pak tento dojem potvrzuje i každá další jednotlivá část. Zásluhu má na tom v první řadě orchestr. Vynikající výkon skvěle obsazeného tělesa totiž nechává zaznít všem finesám a rafinovanostem Händelovy hudby. Pro orchestr a Bernardiniho nastudování je charakteristická nejen naprostá technická jistota a bravura, ale zejména vynikající souhra, intonace, barevnost a plasticita. Bernardinimu se zde podařilo docílit mimořádně barvitého zvuku, díky čemuž je posluchač při poslechu opakovaně překvapován bohatstvím afektů a nástrojových barev. To zároveň podporuje i plynulost celkového vnímání rozsáhlého díla. Plnohodnotnému zvuku napomáhá také početnější obsazení smyčcových nástrojů, kde jsou obě skupiny houslí obsazeny po třech pultech. Alespoň krátce je potřeba upozornit na vynikající sóla dechových nástrojů, které Händel používá mimořádně efektivně a díky rafinované instrumentaci dokáže nabídnout skutečně bohatou paletu zvukových odstínů.
Stejně šťastnou ruku měl Bernardini také ve výběru sólistů. Sopranistka Miriam Kutrowatz zaujme zejména svojí brilantní technikou, kterou bohatě prezentuje v náročných koloraturních áriích, stejně jako vydařeným profilováním různých charakterových poloh. Bravurní technika s velkým muzikantským nábojem je pak charakteristická pro basistu Damiena Gastla. Jeho výkon je přednesově tak živý a sugestivní, že posluchače pocitově přenáší do divadelního prostředí. Trojici sólistů pak doplňuje tenorista Daniel Johannsen, jehož výkon zaujme také především ve velice náročných koloraturních áriích. Skutečně vynikající přednes zde prezentuje také Arnold Schoenberg Chor. Skvěle sezpívané těleso nedílně dotváří monumentální a živý celek.
Bernardiniho Alexander’s Feast je tedy rozhodně hodnotným obohacením rozsáhlé händelovské diskografie, které zaujme milovníky jak díla Georga Friedricha Händela, tak i oratorní tvorby doby baroka.
Lukáš M. Vytlačil
Text vznikl ve spolupráci s Českou Händelovou společností.
