Když Jean-Philippe Rameau (1683–1764) v padesátých letech 18. století překročil sedmdesátku, nacházel se stále na vrcholu svých tvůrčích sil. V té době už byl renomovaným skladatelem, který svou tvorbou zásadně promluvil do podoby žánru francouzské opery. V první polovině roku 1759 dokončil první verzi jednoho ze svých významných jevištních děl, opery Abaris ou Les Boréades. K uvedení však došlo až v roce 1763, protože od srpna 1756 Francii vyčerpávala účast v tzv. sedmileté válce. Velká opera o pěti aktech se tak stala součástí dvorských oslav čerstvě uzavřeného míru, který ukončil vleklý konflikt uzavírající sérii válek o dědictví. Opera však byla uvedena jen pro královský dvůr a k prvnímu veřejnému provedení došlo až v roce 1770 v Lille.
Příběh o lásce mezi baktrijskou královnou Alphise a Abarisem, které bránil bůh severního větru Boreas, byl nepochybně zajímavou výzvou. Antickou předlohu do podoby libreta zpracoval Louis de Cahusac (1706–1759) a Rameau následně při zhudebňování naplno využil její dramatický potenciál. V opeře obsadil celkem jedenáct sólových rolí. Mimořádná náročnost pěveckých partů dodnes svědčí o vysoké úrovni umění pěvců v pařížské opeře. Rameauova hudba totiž na ně klade nejen veliké technické nároky, ale vyžaduje i hluboký smysl pro dramatické ztvárnění děje a vynikající deklamaci textu. Jednoduché party zde však nečekají ani na sboristy a orchestrální hráče. Sborové vstupy jsou velmi efektní a hrají významnou roli v celkové dramatizaci děje a to i v podobě krátkých vstupů do sólových árií. Orchestr je obsazen velice početně včetně téměř kompletní sekce dechových nástrojů, kde Rameau bohatě využívá i pikoly, jejichž zvuk patří mezi charakteristické rysy jeho tvorby.
Zatím posledním příspěvkem do nepočetné diskografie této opery je nahrávka z produkce labelu Erato (katalogové číslo 5021732372734) z roku 2024. (Pro zajímavost si dovolím uvést, že právě u Erata vyšla v roce 1982 také úplně první nahrávka Les Boréades.) Možná trochu překvapivě jsou tentokrát interprety maďarské ansámbly Purcell Choir a Orfeo Orchestra, které řídí György Vashegyi. Deska však vznikla ve spolupráci s Centre de musique baroque de Versailles a už začátek ouvertury jasně deklaruje, že se dramaturgicky jedná o velmi šťastný počin.
Svědčí o tom prvotřídní výkony sólového ansámblu, v němž byli angažováni sopranistka Sabine Devieilhe (Alphise), tenoristé Reinoud van Mechelen (Abaris) a Benedikt Kristjánsson (Calisis), barytonistéThomas Dolié (Borée) aTassis Christoyannis (Adamas a Apollon) a sopranistka Gwendoline Blondeel (Sémire, Une Nypmhe, L’Amour a Polymnie). Všichni sólisté se velmi náročných partů ujali skutečně velice dobře. Technická brilance, která je patrná zejména v mimořádně obtížných koloraturních áriích, nechává dostatek prostoru pro hudební dramatizaci a vykreslování charakterů postav i jejich proměn v průběhu opery. I pouhý zvukový záznam tak příjemně provokuje živou představivost posluchače. Zmíněnou bohatost musím ocenit jmenovitě alespoň u Sabine Deveilhe, jejíž provedení role královny Alphise je skutečně jedním z pilířů této desky.
Sabine Devieilhe.
Neméně skvělé výkony podává také sbor s orchestrem. Pěvecké těleso je skvěle sezpívané a zejména dokonale disciplinované, což je pro náročnou Rameauovu hudbu velice důležité, takže jeho vstupy výtečně umocňují celkovou dramatičnost a monumentálnost díla. Stejně precizní a disciplinovaný je i výkon orchestru a lví měrou tak přispívá k celkově vynikajícímu vyznění. Dokonalá práce s tempy, velice plasticky vystavěnou dynamikou, v níž se Vashegiy nezdráhá důkladně využívat plnou škálu od pianissima po fortissimo, i cit pro rameauovskou instrumentaci poskytují nádherný poslech jak při doprovodu sólistů či sboru, tak i v čistě orchestrálních částech, určených ve většině případů tanečním číslům. Musím zároveň podotknout, že skvělého zvukového výsledku se podařilo dosáhnout i díky citlivému obsazení orchestru, které reflektuje provozovací praxi operních divadel té doby, pro jaké Rameau psal. Početný orchestr je tedy obsazen sedmi hráči ve skupině prvních houslí, šesti ve druhých houslích, šesti violami, pěti violoncelly, čtyřmi kontrabasy, flétnami, hoboji a fagoty po čtyřech hráčích (v tutti částech jsou tedy party dřevěných dechových nástrojů zdvojeny), dvěma hornisty, perkusemi a cembalem. Plný zvuk početného orchestru nechává v tomto povedení Les Boréades vyznít Rameauovu barvitou instrumentaci v plné kráse.
Ačkoliv po roce 2000 vyšla tato opera již dříve dvakrát, v roce 2004 na DVD s Les Arts Florissants a 2020 na CD s Collegiem 1704, nabízí i zde představená nová nahrávka velice kvalitní záznam této pozoruhodné francouzské opery.
Lukáš M. Vytlačil
Text vznikl ve spolupráci s Českou Händelovou společností.
