Ze ztracené a nedokončené práce „Základy maršismu-ležninismu“ 1981
© Pravoslav Kohout.
Přišla doba, kdy svět myší se ideově rozdělil na dvě části. Základní příčina rozdělení spočívala v rozdílném chápání myšího jsoucna. Jako všem zřetelný projev vyššího myšího vědomého bytí, myší civilizace a stimul jejího vývoje obě strany uznávaly Ementál a jeho věčné hledání. Myší idealisté věřili, že Ementál stvořil Bůh, jenž je nepostižitelný, nepochopitelný, věčný a spravedlivý ke všem myším. Hlodaví materialisté z druhé skupiny chápali Ementál jako vrcholný produkt vysoce organizované hmoty, řídící se ve své existenci a ve vztahu k myším objektivními zákonitostmi přírody a Vesmíru zatím třeba i nepoznanými, ale zásadně poznatelnými. Největší materialisté mezi myšími idealisty zastávali názor, že nejdůležitější pro vyšší myší existenci je konzumace a vnímání Ementálu a nikoli marné hledání pochopení jeho původu. Oproti tomu nejvýznamnější idealisté mezi myšími materialisty hlásali, že pro další myší rozvoj není tak podstatné hledání a konzumace Ementálu, jako hledání jeho podstaty a původu. Mnozí věřili, že pochopením a složením jednotlivých dílků Ementálu by bylo možno dojít k překvapujícímu poznání ohromujícího jednotného celku, jakéhosi Původního uzavřeného ementálního kruhu.
V otázce spravedlivého rozdělení poznané a vydobyté části Ementálu panovaly však značné rozdíly. Starší část ideově rozděleného myšího světa se řídila názorem, že nejpřirozenější a nejspravedlivější dělení Ementálu je svobodná možnost každého myšáka urvat z něj pro sebe co se dá. Filozoficky a logicky zdůvodnili, že jen ti nejlepší, nejsilnější a nejchytřejší myšáci mohou mít Ementálu nejvíc, což je spravedlivé, a že také oni s ním naloží nejlépe a nejrozumněji. Nejzdatnější myšáci ukládali získaný Ementál do pytlů a schovávali do nejhlubší díry, takže časem se ujalo jim říkat pytlisti a celému jejich hejnu myší pytlistická společnost. Když myší pytlisti zestárli, opelichali a zeslábli, v obavě před mladými myšími rváči slíbili kus svého Ementálu jiným silným mlsným myšákům, kteří byli pak ochotni nejen ubránit jejich zásoby, ale navrch k nim získat i další dosud volně se vyskytující Ementál. Myšky, jež projely tuto šanci (a takových bylo hodně), se zatrpkle označily jako hejno projetářů.
V duchu nastalé vyšší myší morální dynamiky, nejdynamičtější myší pytlisté jali se obsazovat i cizí hluboké díry a přivlastňovat si cizí naplněné pytle. Ostatní ubohé myšky většinou projely i tyto příležitosti a pískaly stále zatrpkleji. Nakonec nejzatrpklejší myší projetáři došli k názoru, že jediný možný a spravedlivý systém pro všechny myši nastane pouze tehdy, až všechny myši budou mít všechen Ementál ve společné velké díře, budou jej tam všechny společně donášet a celé toto množství pak budou spravedlivě dělit na úplně stejné dílky pro každou myš. Získali rychle pro svůj nápad celé hejno rozhořčených mladých chudých myší, a po hádce a pranici s majetnými starými myšáky založili v jednom dobytém a odděleném koutě myšího světa svá nová chráněná kolektivní myší hnízda, nadšeně pištíc ve víře v dokonalost nové cesty k vyšším myším hodnotám.
Avšak posléze i v tomto teoreticky nejpropracovanějším vědeckém a spravedlivém myším systému však začalo docházet k neočekávaným šokujícím disproporcím, vyplývajícím především ze zcela nepředvídatelného a nerovnoměrného rozdělení a nestejné velikosti děr v geometricky úplně stejných dílcích Ementálu. Puzena přirozeným pudem, každá myš z této t.zv. spravedlivistické myší společnosti se posléze dle svých možností snažila dosáhnout pro sebe dílu s co nejmenším podílem díry, takže nakonec někteří spravedliví myšáci, především samozřejmě ti určení ke hlídání a rozdělování obsahu společné velké díry s Ementálem, získávali dílky stále kompaktnější, kdežto na ostatní spravedlivé myšky vybyly dílky se stále větší dírou.
Mezitím myší spravedlivističtí badatelé dospěli k převratnému vědeckému poznání úplného a ideálního modelu Ementálu, dosud reálně nepoznaného žádným předchozím myším hejnem. Zjistili, že tento ucelený ideální Ementál je zcela zřejmě tvaru geometricky dokonalého, jakýmsi nepředstavitelně ohromným kolem. Nejspravedlivější myšáci pak slavnostně provolali nástup všech myší k budování ideální myší společnosti, kde každá myš bude jednou mít jedno celé veliké a kompletní kolo Ementálu. Toto ideální hejno myší budoucnosti nazvali podle ideálního ementálského kola společností kolomyšistickou. Sami nejspravedlivější myšáci si začali pak říkat kolomisti, nutíc stále důrazněji ostatní myšky k úsilnějšímu hledání kousků Ementálu ve jménu všemyšího cupitání za dalekým nádherným cílem.
Vzpurní a neochotní myšáci byli vyzváni veřejně utnout si ocásek a odevzdat ustřižené drápky. Vzepřeli-li se této příležitosti k odpuštění, byli na znamení hanby a potupy nepříjemně obarveni kočičinou páchnoucí směsí a úředně jim znemožněno jakékoliv hlodání, takže tito posléze s přerostlými řezáky hynuli hladem s tlamičkou bezmocně otevřenou nad svým dílkem ementální díry.
Stále větší díry v přidělovaných dílcích Ementálu vysvětlili nejspravedlivější myšáci z ústřední díry zcela vědecky a objektivně jako přechodný a způsobený vlivem sousedních bezohledných myších pytlistů. Tito chamtiví myšáci dosud sobecky hromadí ve svých hlubokých dírách všem společný Ementál v myší zemi volně ležící, a ten pak se pochopitelně nedostává společné díře spravedlivých myšek. Vzájemné vztahy obou myších hejen byly tak plné nedůvěřivého pištění a ostražitě vztyčených slechů, i když přes všechno teoretizování, z hlediska prosté myši nebylo mezi nimi podstatného rozdílu. Nejspravedlivější z hejna spravedlivých myší však byli přesvědčeni o neutuchající touze pytlistů připravit je o obsah společné velké díry, zatím co bohatí pytlisté hledali způsob, jak zabránit hejnu spravedlivých přenést jejich pytle do své společné díry.
Za této situace začaly vznikat mezi oběma myšími hejny nejrůznější hrozivé komplexy, obranné i útočné. Jako nejvýraznější produkt a projev těchto stále komplikovanějších komplexů se stále komplikovanějšími názvy byl strašný myší jed otrušík. Jeho hromadění a odstrašující rachtání jeho jadérky mělo dát pocit jistoty, síly a bezpečí každému myšímu hejnu. K záhubě jedné myšky sice stačilo jedno otrušíkové zrnko, ale pro jistotu každé hejno připravilo na tutéž myšku otrušíku celé dva pytle od Ementálu. Za tohoto stadia se silné myší komplexy neustále ve své vzájemné síle vyrovnávaly. Zvětšila-li se otrušíková zásoba jednoho hejna, nedosáhlo druhé klidu, dokud za horečného pištění svou zásobu otrušíku nedoplnilo stejně. Nakonec obě hejna vyšší myší civilizace vymřela hladem a vyčerpáním ve svých pečlivě hlídaných hlubokých dírách, s pytli od Ementálu plnými nejstrašnějších otrušíkových směsí.
Pravoslav Kohout
(Autor býval houslistou, spoluzakladatelem Kocianova kvarteta, učitelem a je občasným publicistou a karikaturistou. Byl oporou bohužel zaniklého časopisu Harmonie, je mecenášem Polyharmonie. Jeho otcem byl violoncellista a pedagog Antonín Kohout, člen Smetanova kvarteta.)
