Nedávno mě zaujaly dvě zprávy. První se týká Jakuba Hrůši, po smrti Jiřího Bělohlávka v cizině nejúspěšnějšího českého dirigenta. V sezoně 2025/2026, své první v pozici hudebního ředitele Královské opery v Londýně, uvede osm operních projektů. Prvním bude Pucciniho Tosca, v níž se v titulní roli vrátí po šesti letech na jeviště Covent Garden ruská sopranistka Anna Netrebko. Premiéra se odehraje 11. 9. 2025.
Kdyby byl maestro Jakub Hrůša šéfem ROCG už v roce 2022, Netrebko by kvůli přepadení Ukrajiny křesťansko-islámským Ruskem zcela jistě neprosadil. Nicméně časy se mění a o dva roky později je kvůli uměleckým důvodům normální angažovat pěvkyni, která kdysi finančně podpořila separatistický ruský režim v Doněcku, který dnes mučí ukrajinské vězně, omezuje základní lidská práva, „znárodňuje“ ukrajinský majetek a unáší děti ukrajinským matkám, a projevovala vřelé sympatie ruskému Vůdci. Minulost nelze zcela zahladit a nevěřím v její vágní a velmi formální vymezení se vůči ruské zločinecké agresi.
Svatá ruská trojice – Putin, Netrebko, Gergijev.
Letos však nastává obrat, tedy v hudbě určitě: Netrebko zpívala či bude zpívat nejen v Londýně, ale i v Miláně, Paříži, Vídni, Berlíně, Curychu, prostě v nejlepších operních štacích Evropy. Pokusme se ale být realisty. Pěvkyně, jakkoliv jsem přesvědčen, že je blízko svému zenitu, je v roce 2025 stále ještě nejlepší Toskou, kterou znám. Mimochodem vůbec si nemyslím, že na téže úrovni budou její londýnští partneři Freddie De Tommaso v roli Caravadossiho a Gerald Finley v úloze Scarpii. Za výkony Plácida Dominga, Carla Bergonziho a Tita Gobbiho či Bryna Terfela v minulém století ve všech parametrech zaostávají.
Hudební svět je pragmatický – Evropa už nyní dobře platí řadu ruských pěvců a pěvkyň, na smrtelné ruské hříchy na Ukrajině se dřív či později zapomene a hudební expres pojede dál, protože na prvním místě je byznys. Humanita, lidská práva, kalokagathia jsou minimálně pro evropskou majoritu přežitkem a obtížným hmyzem.
Foto Michail Daševský.
Pozitivní zprávou z Londýna je avizování koncertního projektu Jakub Hrůša and Friends in Concert, na němž spolu s Kateřinou Kněžíkovou, Pavlem Černochem a Pavolem Kubáněm uvede skladby Antonína Dvořáka a Bély Bartóka. Nejradostnější je však zpráva, že Královská opera plánuje inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos!
Foto Michail Daševský.
Z hlediska Evropy malý, leč velmi čilý český hudební svět prochází již několik let personální i mocenskou evoluční proměnou, která vede k zajímavým synergiím. Z Prahy vzešlo přímé i nepřímé propojení České filharmonie, Pražského filharmonického sboru a Smetanovy Litomyšle (uvidíme s jakými výsledky), v Olomouci došlo ke zvláštní fúzi opery s orchestrem a „hudební globalizace po česku“ čeká i Ostravu. Protože Jiří Javůrek, bez něhož by se hudební život v Ostravě odvíjel v minulosti jinak (hůře), po desítkách letech rezignoval na pozici ředitele Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka a správní rada vybere na konci května nového šéfa. Myslím, že na 99,99 procenta jím bude Jan Žemla, čímž vznikne zajímavé hudební kondominium s Janáčkovou filharmonií Ostrava, kterou od roku 2012 úspěšně řídí. (Ostatně kulturní fúze různého typu známe desítky let.) Mohlo by mi to připadat zvláštní a předem připravené, ale vzhledem k manažerským výsledkům, které pan Žemla má v Janáčkově filharmonii, by to mohlo pro festival doufám znamenat nový život, nové impulsy a nové myšlenky. Navíc jaké úžasné možnosti budou mít obě instituce (jedno jestli výhledově dvě nebo jedna) za několik let s novým sálem v zádech… Ale pozor – každá věc a téměř každé lidské konání mívá velmi často nejen líc, ale i rub.
Luboš Stehlík
Foto Michail Daševský.
