Po dlouhé a vyčerpávající nemoci nás 1. ledna 2024 opustil skladatel, pedagog a instrumentalista profesor Oldřich Semerák. Poznali jsme se v šedesátých letech minulého století v Karlových Varech, kde Semerák po absolvování brněnské konzervatoře působil jako trombonista Karlovarského symfonického orchestru, já pracoval v nehudební sféře a naše rodiny bydlely v místním sídlišti. Hudebně vzdělaný Semerák pracoval tehdy na partituže své 1. symfonie, provedené poté v Praze orchestrem FOK. Přitom dále doplňoval své vzdělání na Hudební akademii múzických umění. V sedmdesátých letech pak přijal místo ředitele jedné z karlovarských základních uměleckých škol a výuku teoretických předmětů na konzervatoři v Plzni. Široce vzdělaný pedagog byl v té době již velmi dobře obeznámen s novými výrazovými prostředky a kompozičními trendy a při občasných debatách ovlivňoval i moji dosud spíše jazzovou orientaci k oblasti vážné hudby.
Jako starostlivý otec pečoval o pětičlennou rodinu a přibýval počet provádění jeho hudby. Od roku 1977 nastoupil na Pražskou konzervatoř jako profesor teoretických předmětů a později se stal zástupcem ředitele této instituce. Vynikal jako poctivý a uvážlivý skladatel, který kompoziční proces důkladně promýšlel a cizeloval k potřebné dokonalosti. Po mém přechodu do Prahy jsme se dále stýkali a já sledoval jeho narůstající úspěšnou tvorbu. Vznikla jeho 2. symfonie, orchestrální Předehra, smyčcový kvartet, vokální cykly a řada významných skladeb pro nejrůznější nástrojové obsazení oceňovaných v soutěžích doma i v zahraničí. Významná byla i jeho práce ve výboru Společnosti českých skladatelů. V posledních letech sužován dlouhou nemocí o něho vzorně pečovala jeho manželka – také hudebnice a jeho synové. Odešel významný umělec, člověk ryzího charakteru, který zanechal cenný hudební odkaz a který připravil na hudební dráhu mnoho vděčných žáků.
Oldřich Semerák – jubilantský koncert Společnosti českých skladatelů k 90. narozeninám
- 2022 Praha:
Oldřich Semerák (25. 10. 1932 Stolín, okres Náchod – 1. 1. 2024 Praha)
V dětských letech začal hrát na housle, studium angličtiny na Ústavu moderních řečí (1947-8) zakončil universitní zkouškou, poté (1948-52) navštěvoval průmyslovou školu mistrovskou ve Zlíně (tehdy Gottwaldov) s praxí v továrně. Na konzervatoři v Brně (1952-8) studoval u Josefa Smékala hru na pozoun a u Františka Suchého komposici. V letech 1966-7 byl externím posluchačem UJEP v Brně (katedra hudební vědy). V roce 1967 přestoupil na Akademii múzických umění v Praze, kde studoval skladbu u Emila Hlobila, Karla Janečka a Jaroslava Zicha (abs. 1971). Po vojenské presenční službě byl v sezoně 1960/1 členem orchestru opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a v letech 1961-73 působil jako vedoucí sekce pozounů v Karlovarském symfonickém orchestru. V dalším období se zaměřil na pedagogickou činnost – v r. 1973 se stal zástupcem ředitele Lidové školy umění v Karlových Varech a od roku 1977 ředitelem LŠU Karlovy Vary – Bohatice. Současně působil jako pedagog na plzeňské konzervatoři, poté se v letech 1977-2010 stal profesorem skladby a hudebně teoretických nauk na Pražské konzervatoři (v letech 1983-90 působil jako zástupce ředitele).
Oldřich Semerák byl společensky a publikačně činný. Byl dva roky předsedou Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost i redakční rady jeho bulletinu Rytmus. Autorsky spolupracoval na publikaci Komenia Netradiční cesty hudebního a výtvarného umění 20. století a v edici Pražské konzervatoře je autorem textů Nauka o hudebních formách a Kompoziční metody 20. století. Od roku 1966 byl členem SČSKU, poté Společnosti českých skladatelů (členské organizace Asociace hudebních umělců a vědců), od roku 1987 ICFAD se sídlem v USA.
Jako skladatel se projevil svým uměleckým názorem počátkem 70. let dvěma symfoniemi ovlivněnými moderními kompozičními technikami (například dodekafonií a aleatorikou). Upoutala ho instrumentální hudba s novými inspiracemi.
Dílo Oldřicha Semeráka je rozsáhlé a žánrově pestré. Zahrnuje orchestrální, komorní a vokální skladby. Významné jsou zejména I. a II. symfonie, Preludio eroico pro velký symfonický orchestr, I. smyčcový kvartet, Žesťový kvintet, Trialogy pro flétnu, violoncello a klavír, Quinteto semplice, Hudba pro kvarteto, Čtyři parafráze pro dechový kvartet, II. a III. smyčcový kvartet, Bicinium pro flétnu a basklarinet.
Sonáta pro klavír je trvalou součástí repertoáru Daniela Wiesnera, Sonatu pro akordeon přes 20 let úspěšně prezentuje na koncertech doma i v zahraničí Ladislav Horák. Některé skladby byly vydány tiskem v Pantonu (mj. Romantické variace pro trombon a klavír), nahrány v Českém rozhlase či na LP (Tři věty pro saxofonové kvarteto). Československý rozhlas roku 1992 vyhlásil Oldřicha Semeráka „skladatelem týdne“ a věnoval mu četné vysílací časy nejen v této době. Ve výčtu nelze opomenout ani Sonátu gioiosu pro housle a violoncello, Suitu giocosu pro kytaru či Preludium, chorál a fugu pro varhany. Do repertoáru dechových orchestrů patří kupříkladu slavnostní pochod Liberationmarch psaný k oslavám 60. výročí osvobození Plzně americkou armádou. Ve vokálním oboru vznikl mj. Vějíř Boženy Němcové pro vyšší hlas na slova Jaroslava Seiferta nebo na jihlavském festivalu sborové tvorby oceněný smíšený sbor Pozdrav zemi.
(z koncertního programu koncertu k 90. narozeninám – autorizoval jubilant, dlouholetý volený člen vedení Společnosti českých skladatelů)
Oldřich Semerák se Zdeňkem Šestákem (foto Zdeněk Chrapek)
Jiří Teml
