Dle mého mínění jsou nejzajímavějšími mladými dirigenty současnosti Klaus Mäkelä (29 let) a Lahav Shani (36 let). Zastavme se u druhého jména, které je duší novinky firmy Warner Classics (5021732723253). Relativně krátce byl hlavním hostujícím dirigentem Vídeňských symfoniků, které v současné době vede Petr Popelka. Jeho mimořádný talent jej však odvedl výše. Od roku 2018 je šéfdirigentem Rotterdamské filharmonie (jejím stálým hostujícím dirigentem býval Jiří Bělohlávek), roku 2020 převzal po padesátileté éře svého mentora Zubina Mehty vedení Izraelské filharmonie, kde je dokonce hudebním ředitelem (v roce 2023 s ní hostoval na Dvořákově Praze) a od září 2026 bude šéfdirigentem Mnichovské filharmonie. Mimochodem na počátku mezinárodní kariéry je vítězství na dirigentské soutěži Gustava Mahlera; jeho mentorem byl i Daniel Barenboim, s nímž jej spojuje také láska ke klavíru, má-li volný čas, tak komponuje.
V roce 2022 mě silně oslovila jeho nahrávka 1. symfonie Paula Ben-Haima pro Deutsche Grammophon. Izraelská filharmonie hraje pod jeho vedením dokonale, nádherně zpívá i žalostně lká. Můj vnitřní zážitek zesílil v sousedství vpádu ruských hord na Ukrajinu.
K mimořádnému výkonu přivedl Lahav Shani svůj druhý orchestr – Rotterdamskou filharmonii – v mendelssohnovském programu, jemuž kraluje Třetí symfonie a moll „Skotská“, která byla volně inspirována jeho první návštěvou Velké Británie v roce 1829. Čtyřicet jedna minut barevné hudby doplnila předehra Meerestille und glückliche Fahrt (Klid moře a šťastná plavba), inspirovaná dvěma krátkými básněmi Johanna Wolfganga von Goetha a poprvé uvedená roku 1828. Nahrávku uzavírá trojice Mendelssohnových Písní beze slov (Lieder ohne Worte, původně pro klavír), jejichž orchestrální verzi vypracoval Lahav Shani. Dirigent velmi akcentoval krásu zvuku, která je v genech orchestru (Edo de Waart, David Zinman, Valerij Gergijev, Yannick Nézet-Seguin) a umí jej infikovat radostností, kterou překypuje.
Moje pocity z poslechu nahrávky? Rotterdamští „zpívají“ jako ve vrcholných okamžicích Nézet-Seguina a v přesnosti si vzpomněli de Waarta. Mořská ouvertura i Písně beze slov jsou sice drobnější útvary, ale pro Shaniho stejně důležité jako hlavní opus projektu.
Skotská je pro některé dirigenty nerozlousknutelný interpretační oříšek, ale Shani mezi ně rozhodně nepatří. Nahrávka hýří barvami, sugestivně podanými náladami, jemnými emocemi a přitom pevnou strukturou; s velkou pečlivostí respektuje partituru. Dle mých informací měli z nahrávky radost i Skotové a já se k nim připojuji. Je to nejzajímavější jarní titul roku 2025, který jsem slyšel.
Luboš Stehlík
