Adventní preface
Vánoce jsou po staletí dobou radosti dětí, rodičů a prarodičů i osamělých lidí, otevřených srdcí, dobou empatie a míru, jakkoli i období očekávání narození Spasitele může být dobou násilí a smrti, zmaru, bezcitnosti, neúcty k Životu, čehož je důkazem například Ukrajina.
Pod vánočním stromkem je možné najít nejen vstupenky na koncerty a do divadel, ale i nejrůznější nahrávky, protože potěšit lze nejen hudbou živou, ale i nulami a jedničkami. Když jsem se probíral haldou cédéček na mém stole, napadlo mě, že když jsem vydal Housle 1 a 2 a Hlasy, mohl bych vám nabídnout osobní výběr klasické hudby k Vánocům. Je na vás, jestli z výběru učiníte vánoční dárky.
Perrogatio
Do čela hudební šnůrky perliček bych umístil nový komplet symfonií Johannesa Brahmse, který natočil dirigent Yannick Nézet-Seguin s Chamber Orchestra of Europe pro žlutý label Deutsche Grammophon. Kanadský dirigent a pianista není jen šéfem Metropolitní opery New York, ale bezesporu jedním z nejzajímavějších a nejosvícenějších interpretů symfonické hudby. Volbou orchestru nastavil jasnou filozofii nahrávky, která je strukturálně projasněná, dokonalá v mikro i marko dimenzích (jakoby v duchu nahrávek soudobé hudby Pierra Bouleze z minulého století), barevná s neskutečnými detaily. Takové světlo jsem nenalezl u žádného brahmsovského kompletu. Nejvíce jsem žasnul u 2. a 4. symfonie.
Čtyřkové roky mohou mít různý význam, například pro nás jsou roky české hudby svázány s výročími českých skladatelů. Michael Kelly, irský tenor, si zapsal do svého deníku zážitek z jednoho hudebního večírku ve Vídni: „…Skladatel Strace uspořádal pro přátele kvartetní zábavu. Hráči byli snesitelní, žádný z nich nevynikal na nástroji, na který hrál, avšak všichni měli jakési znalosti, což se potvrdí, když je vyjmenuji: 1. housle Haydn, 2. housle baron Dittersdorf, viola Mozart, violoncello Vaňhal …“ Podivuhodný večer se odehrál v roce 1784 ve Vídni a byl inspirací pro české Bennewitzovo kvarteto k vydání nahrávky čtyř smyčcových kvartetů: Haydna (op. 33, č. 5), Vaňhala (op. 33, č. 2), Dittersdorfa (Kr. 195) a Mozarta (K 465, „Disonantní“).
Foto Pavel Ovsík.
Bennewitzovo kvarteto (Jakub Fišer, Štěpán Ježek, Jiří Pinkas, Štěpán Doležal) hraje všechny opusy s maximálním pochopením pro obsah a styl a technicky dokonale. Jako bonus vnímám zářivý tón primária, což je u hudby druhé poloviny 18. století naprosto zásadní. Strukturální rozdíl mezi Haydnem a Mozartem na straně jedné a Vaňhalem a Dittersdorfem na straně druhé nelze neslyšet, ale vysoká dobová kvalita je nesporná. Hlavní je však strhující, avšak v každé frázi promyšlená interpretace a ideový svorník projektu. Štěpán Ježek k tomu dodal: „Nejtěžší, ale zároveň nejzajímavější pro nás bylo nalézt osobité nuance v hudební řeči každého ze čtyř skladatelů, náležitě tyto charakteristické momenty vykreslit, a dát jim tak vyniknout. Co se týká Vaňhala, ten má svou zpěvností rozhodně blíže k Mozartovi, ovšem harmonicky vzato je jeho hudba archaičtější, je v ní místy slyšet odkaz barokních mistrů. Naopak Dittersdorf je často zemitý a přímočarý, čímž se podobá více Haydnovi.“ Nahrávka Supraphonu An Evening in Vinna 1784 patří mezi nejzajímavější komorní tituly tohoto roku.
Les Boréades je lyrická tragická opera v pěti dějstvích z pera francouzského skladatele a hudebního teoretika Jeana-Philippa Rameaua. Bezesporu patří k nejvyššímu levelu soudobé francouzské operní produkce. Libreto je volně inspirováno řeckou legendou a má zednářské symptomy. Operu potkal zvláštní osud. Za skladatelova života nebyla nikdy uvedena, i když se k tomu schylovalo (o skutečných příčinách neuvedení můžeme dodnes jen spekulovat. Každopádně k prvnímu koncertnímu provedení došlo až roku 1770 v Lille a na svoje první scénické uvedení si opera musela počkat do roku 1982. Co se týká nahrávek, pokud nepočítáme dvě existující DVD, je toto nastudování teprve třetím CD kompletem (Erato). Hluboce na mě zapůsobil výkon Sabine Devieilhe v ústřední roli královny Alphise, která musí bojovat za osud své těžce zkoušené lásky. Projekt vznikl ve spolupráci Centra barokní hudby ve Versailles s instrumentálním ansámblem Orfeo Orchestra maďarského dirigenta a cembalisty Györgyho Vashegyiho. Výborný je Purcell Choir.
Dirigent Roman Válek nesporně miluje hudbu Františka Ignáce Tůmy (1704-1774), stále ještě málo známého drahokamu evropské klasické hudby. Nové album Czech Ensemble Baroque obsahuje slavnostní nešpory a litanie (Vesperae de confessore, Litaniae Reginae martyrum), které jsou určeny k velkým svátkům a jimž dodávají slavnostní vyznění klariny, trubky a tympány. Středověká sekvence Stabat Mater je zastoupena jednou z osmi dochovaných Tůmových skladeb na tento text. Tůma se také intenzivně věnoval instrumentální hudbě, kde hojně využíval prvků moderního galantního slohu a mistrně kombinoval postupy italského a francouzského stylu. Majestátní Ouvertura in C kontrastuje se skromnější Sinfonií in d a Partitou in g, které jsou dochovány ve společné sbírce ve Vídni. „Toto album je již naším čtvrtým s Tůmovým dílem. Zkušenosti z těchto realizací mě utvrdily v názoru, že jde o zcela výjimečného autora ve světovém kontextu, který si vytvořil svůj naprosto osobitý styl. Přičteme-li k tomu specifičnost prostředí vídeňského císařského dvora a vídeňských kostelů a klášterů, máme zde překrásnou originální hudbu, směle doplňující portfolio toho nejlepšího, co tehdejší barokní Evropa nabízela,“ uvedl dirigent a umělecký šéf Czech Ensemble Baroque Roman Válek. Všechny skladby s výjimkou Stabat Mater nahrál Czech Ensemble Baroque v novodobé premiéře (Supraphon).
Český komorní orchestr byl značkou nejvyšší hudební kvality a dodnes jsem neslyšel v Česku stejně dobrý smyčcový komorní orchestr. Byl znám precizností v přípravě a vysokou uměleckou úrovní. Prostě legenda. Na počátku stál Václav Talich, gigantem byl Josef Vlach. Po jeho smrti v roce 1988 se orchestr více méně rozpadl a stal se z něj projektový soubor pod vedením Jany Vlachové a Ondřeje Kukala, který jej dirigoval do jeho nemoci v sezoně 2002/2003. Firma Animal Music vydala reedici nahrávek nerozlučných ideových dvojčat – Dvořákovy Serenády E dur a Sukovy Serenády Es dur, která je spjata s Vánocemi podobně silně jako tzv. Rybovka. Výkon orchestru i dirigenta je roven Českému komornímu orchestru z doby Josefa Vlacha. Podle mě jsou tyto nahrávky referenční!
Dalším odpočinkovým (určitě i vánočním) titulem je projekt houslistky Nicoly Benedetti u firmy Decca. Za doprovodu dokonalého Philharmonia Orchestra s dirigentem Santtu-Matiasem Rouvalim nahrála Beethovenův Trojkoncert, kde jsou jí partnery klavírista Benjamin Grosvenor a cellista Sheku Kanneh-Mason. Je to velmi dobré a příjemné hraní, které nezklame, jakkoliv znám tónově zajímavější nahrávky. Krátkou stopáž (58:20) neorganicky doplňují aranžmá dvou drobniček – Beethovenovy lidové písně op. 108 pro trojici sólistů a basbarytonistu Geralda Finleyho a Londonderry Air Fritze Kreislera pro housle, cello a klavír. Je to deska velmi noblesní, má řadu kvalit, ale zároveň je zvláštní a trochu si s ní nevím rady. Nicméně dárek by to mohl být velmi potěšující.
Francouzský violocellista Edgar Moreau (nar. 1994) je o pět let starší než britský kolega Sheku Kanneh-Mason a je též ověnčen prestižními cenami a mezinárodními úspěchy. Řadu let nahrává pro label Erato (Warner Classics). Fundamentem jeho letošní odlehčené novinky jsou Čajkovského Variace na rokokové téma. Proto titul Rococo. Slavné dílo hraje elegantně a virtuózně, přičemž místy technika zastiňuje hlubší ponor, který má i tato jakoby povrchní hudba. Kromě Čajkovského nahrávka obsahuje také Chopinovu Violoncellovou sonátu op. 65 a Nokturno c moll téhož autora, Dvořákovu Humoresku a transkripci písně Když mne stará matka zpívat učívala, Rachmaninovu Vokalízu a Šostakovičův valčík z Jazzové suity č. 2. V komorních kusech cellistu citlivě doprovází francouzský klavírista David Kadouch (nar. 1985), zatímco orchestrální doprovod obstarává Lucernský symfonický orchestr s dirigentem Michaelem Sanderlingem. Je to pro vánoční pohodu velmi vhodný titul. Jestli Edgar Moreau dosáhne hvězdnosti rodáka Gautiera Capuçona a hlavně jestli se zapíše do hudebních dějin zlatým písmem ukáže čas.
Cenami je ověnčená i šestačtyřicetiletá anglická trumpetistka, aranžérka, producentka a učitelka Alison Balsom. Jako jedna z mála hráček na dechový nástroj se od roku 2001 živí sólovým hraním. V roce 2013 obdržela Gramophone Award, vyhrála tři Classic BRIT Awards. Dodnes si vzpomínám, jak na silný dojem kterým na mě zaplnily její alba Caprice a Italian Concertos (pro EMI Classics) z první dekády tohoto století. Připadala mi jako pokračovatel Maurice Andrého. Dlouho jsem ji neslyšel, takže jsem byl hodně zvědavý na letošní novinku Baroque Concertos, kde ji doprovází Pinnock’s Players znalce barokní hudby Trevora Pinnocka. Pozoruhodnost nahrávky spočívá především ve faktu, že zatímco Balsom hraje na moderní nástroj (pikolovou trubku), Pinnock’s Players ji doprovázejí na dobové nástroje nebo jejich kopie. Hra na moderní nástroj skýtá pochopitelně nesrovnatelně více hudebně technických možností, co se týká chromatiky nebo flexibility a virtuozity, zatímco hlavní přínos dobových nástrojů spočívá především v jejich specifickém zvuku a barevných nuancích. Program obsahuje transkripce děl Händela, Telemanna, Vivaldiho, Albinoniho a Marcella, původně určených pro housle nebo hoboj, které by na barokní trubku bylo prakticky nemožné zahrát, zatímco v rukou špičkového interpreta představují příjemné zvukové osvěžení. Autorem transkripcí je anglický dirigent a sbormistr Simon Wright. Je to deska, která potěší a dovedu si představit, že prozáří atmosféru Vánoc i Nového roku.
Guarneri Trio Prague hraje od roku 1986 a dnes je aktivní legendou (Čeněk Pavlík – housle, Ivan Klánský – klavír, Marek Jerie – violoncello). Specifikum klavírního tria je symbióza komorní empatie a sólistické vyrovnanosti. Ne každé formaci se to dařilo a daří, Guarneriovci však tento dar mají. O tom, že nejsou ještě na vedlejší koleji a mohou konkurovat o desítky let mladším souborům, svědčí CD s hudbou Josepha Haydna – tria č. 39, 44. 17. 40. 26. Neobyčejná nahrávka vznikla v covidovém roce 2021 a byla vydána na labelu Praga Digitals, který udělal pro českou hudbu a české umělce ze zahraničí skoro nejvíce a kterému se dnes nevede moc dobře, vloni. Virtuální setkání se třemi legendárními muzikanty bylo pro mě zážitkem.
Na chvilku si pomyslně odskočím na Slovensko. Kreativní label Pavlik Records vydal díky klarinetistovi Róbertovi Šebestovi nahrávku hudby Johannesa Brahmse. Jeho klarinetové sonáty se hrají docela často, ale málokdy je možné je slyšet s historickým nástrojem, dokonce s modelem, na němž je hrál v 19. století německý klarinetista Richard Mühlfeld. Róbert Šebesta přiblížil pohnutky pro natočení dvou sonát opusu 120 těmito slovy: „Predovšetkým je za tým vášeň pre Brahmsovu hudbu a jej priam až filozofická hĺbka umeleckej výpovede oslovujúca moju dušu. Navyše v jeho hudbe nie je nič banálne ani „nevysedené“, keď ju počúvam, plnohodnotne napĺňa moje hudobné očakávania. Výzvou je, že v jeho klarinetových sonátach musíte byť hudobným chameleónom, aby ste s emočnou vrúcnosťou zvládli lyrické plochy a boli aj autentickým dramatikom. No a v neposlednom rade je tu túžba predviesť obe skladby na originálnych nástrojoch. Tento zámer naplníme na vynikajúcom nemeckom klarinete značky Berthold (Speyer) cca. z roku 1890 a klavíri berlínskej firmy Bechstein z roku 1883, ktoré majú od dnešných nástrojov odlišné technické parametre aj farbu zvuku.“ Interpretace není jen poučená, ale je i barevně bohatá a „profesorsky“ promyšlená. Pan Šebesta není klarinetistou úrovně například Sharon Kam, Andrease Ottensamera nebo Anny Paulové, ale Brahmsův svět otevírá sugestivně a důvěryhodně.
Coda
V adventní době bych rád připomenul několik starých nahrávek, které mě kdysi velmi oslovily: Komorně vánoční, hluboce osobní vyznání švédské mezzosopranistky Anne Sofie von Otter Home for Christmas z roku 1999 (Deutsche Grammophon), tedy doby, kdy měla malé děti – podle mě jedna z nejkrásnějších vánočních nahrávek, jaké kdy byly nahrány. Folklorně jazzová deska Marija Panna přečistá (Supraphon, 2010). Písně adventu a Vánoc z dílny Zuzany Lapčíkové reflektují snad všechny její dosud poznané hudební polohy (zpěvačka a cimbalistka, která s potěšením hledá ve vodách jazzových a mezi žánry). „Její zpěv je zlatou nití, která vás provází po celý čas – zpěv sdílející čirou radost, jinde pokoru před Stvořitelem i tichou něhu, s jakou Maria pohlíží na malého Ježíška. Málokdo ví o moravských koledách tolik, co Zuzana Lapčíková; ještě méně je těch, kteří je umí převyprávět s takovým pochopením a citem. V adventních písních vybraných pro nahrávku z barokních kancionálů se podivuhodně setkává autorská tvorba s kouzelnou poetikou lidových, ústně tradovaných písní. Některé si zamilujete na první poslech, v jiných si budete při každém poslechu objevovat další krásné detaily – a dost možná desku nebudete chtít odložit ani po Vánocích…“ V Čechách je hudebním synonymem Vánoc Rybova Česká mše vánoční. Supraphon vydal cennou hudební vzpomínku – remasterovanou nahrávku mše na vinylu. Nové vydání přináší slavnou verzi z roku 1966, která má romantický a nostalgický charakter. Tato nahrávka byla pořízena pod vedením dlouholetého šéfa Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Václava Smetáčka. Zpívá Český pěvecký sbor(dnes Pražský filharmonický sbor) pod vedením sbormistra Josefa Veselky; sólisté Jaroslava Vymazalová, Marie Mrázová, Beno Blachut a Zdeněk Kroupa. Součástí alba je Rybova pastorela Rozmilý slavíčku v podání Heleny Tattermuschové.
Končí Rok české hudby 2024, který přinesl nemálo pozoruhodných projektů. Pravda, byl na úkor jiných pod mohutnou egidou Bedřicha Smetany, nicméně tak kulaťoučká jubilea má génius jednou za sto let. Svou hřivnou k nim přispěla klavíristka a skladatelka Nikol Bóková projektem Her Country (Její vlast). Pro hlubokou osobní reflexi její/naší vlasti byl Smetana odrazovým můstkem a vznikla velmi zajímavá šestidílná kompozice. „Komponování Her Country mě přimělo přemýšlet o své zemi. O její historii, o vztahu k ní, ale také o jejím potenciálu, který jako by teprve čekal na své naplnění,“ prohlásila skladatelka a interpretka. Pro mě je to symbol – hledíce vpřed být ukotveni v tradici. (www.soleiletpluie.com)
Luboš Stehlík
