Chtělo by se mi zvolat – konečně něco jiného než Smetana. Po záplavě smetanovských projektů Roku české hudby 2024 z jevišť, pódií a studií byl vyslán na svět projekt obcházející ikonu české hudby. Radioservis vydal nejcennější letošní nahrávací projekt s lapidárním názvem Sláva Vorlová – písně.
Můj slovutný kolega Martin Flašar o ní napsal: „Před sto třiceti lety se v domě na náchodském náměstí narodila jedna z našich nejpozoruhodnějších skladatelek 20. století, Sláva Vorlová (1894-1973). Ve svém životě, který byl jak tragický, tak umělecky naplněný, dokázala projít převážnou částí 20. století, aniž by ustrnula ve vývoji svého hudebního myšlení. Doposud čeká na své skutečné historické zhodnocení, i když už za svého života obdržela několik cen, mezi nimi vyznamenání prezidenta republiky za vynikající práci v roce 1959. „České hudbě zdar!“ byl pozdrav, kterým končívala své dopisy a zároveň motto, které se snažila svou tvorbou celý život naplňovat. … Ve skladatelčině pozůstalosti, která je uložena v Českém muzeu hudby v Praze, se nachází 93 opusovaných skladeb a několik desítek dalších bez opusových čísel. Jako u řady důležitých skladatelů a skladatelek 20. století postrádáme souhrnnou knižní monografii, která by skladatelku vrátila do povědomí milovníků moderní hudby. … Ze všech zdrojů, které máme k dispozici vysvítá, že máme co do činění s vrcholnou představitelkou české moderní hudby, která se dokázala po svém vyrovnat s mnoha aktuálními vlivy a propojit tradici české hudby reprezentované J. Sukem a V. Novákem s novými kompozičními technikami 60. let. … Ve své Konfesi pro časopis Opus musicum krátce před úmrtím shrnula svou uměleckou dráhu těmito slovy: Dívám-li se dnes – málem 80letá – […] na svůj umělecký životní vývoj, shledávám, že kromě zděděného zanícení pro hudbu měla jsem i mimořádné štěstí na životně i umělecky cenná přátelství s význačnými osobnostmi domácími i zahraničními. Za svůj hudební a tvůrčí rozvoj vděčím hodně také těm, kdož našli porozumění pro mou tvůrčí práci a pomohli mi právě v nejkrušnějších dobách zdolat existenční jako pracovní potíže a překážky. S těmi musí počítat i dnes ještě každá tvůrčí žena a zejména skladatelky. Donedávna se dělaly zbytečné rozdíly mezi skladatelkami a skladateli; snad proto, že muži mají ve všech oborech mnohem lepší pracovní podmínky nežli ženy přes všechno hlásání rovnoprávnosti.“
Foto Miloň Novotný.
Skladatelka prokazuje kvalitou doprovodu vysokou úroveň klavíristky, talent básnířky (O lásce), lásku pro slovo (Jaroslav Seifert, Olga Scheinpflugová, Miroslav Holub, Stanisław Jerzy Leç) i cit pro nadsázku a humor (Neučesané myšlenky, Stručné úvahy), což bylo a je v českém hudebním světě vzácné. K interpretaci nemám zásadní výhradu. Písňové hlasy nejsou světové, ale jsou příjemné, interpretačně kompetentní a technicky bezchybné, nicméně bych si dovedl představit ještě důslednější práci s detaily, a to jak v hlasech, tak klavíru. A hlavně nic neruší mimořádnou poetiku hudby. Vše pak prostupuje láska k jubilantce, vše je prostě přirozeně podřízeno poctě Slávě Vorlové.
Pocta jubilantce je formou, obsahem i nadšením interpretů výjimečná. Dramaturgicky je to nejobjevnější tuzemský nahrávací titul klasické hudby roku 2024. Jeho iniciátorem, hybatelem a realizátorem je spolek Lieder Society (neplést si s Lieder Company). Komorní společenství, které má v Praze v provádění hudby 20. a 21. století podobný význam jako Orchestr Berg v instrumentální oblasti. Páteří jsou Monika Jägerová – alt, Tamara Morozová – soprán, Bronislava Smržová Tomanová a další. Na albu spolupracovali dva pianisté – Vojtěch Červenka a Katelyn Bouska, tenorista Daniel Matoušek a basista Roman Hoza. Asi nebylo lehké vybírat z obsáhlého odkazu paní Vorlové. Byla to dobrá volba. Z mladšího věku písňové cykly Stesk a O lásce, ze zralých let Prsten Třeboňské Madoně, Stručné úvahy a Neučesané myšlenky. To vše proloženo klavírními kousky – Síla světla, Taneční fantazie a vlastenecká hyperbola Parafráze husitských zpěvů. (Stálo by za úvahu, zda se neměl titul věnovat jen zpěvu a klavírní dílo si neschovat pro separátní box.)
Fota: c Národní muzeum – České muzeum hudby.
Je to záslužná sonda do díla dle mého mínění nejvýraznější české skladatelky 20. století. Jak píše v kvalitním expozé Barbara Vacková Gillies, „tato nahrávka je jedním ze snad mnoha dalších počinů, které vrátí bohatou a osobitou hudbu Slávy Vorlové tam, kam patří – na pódia, hudební nosiče, pulty nakladatelství a k posluchačům a posluchačkám“, s čímž lze jen souhlasit. Sláva Slávě!
Luboš Stehlík
