Česká filharmonie přinesla minulý týden zprávu, která sice byla očekávatelná, ale přesto šokovala český mikrosvět klasické hudby: „Sir Simon Rattle, jeden z nejvýznamnějších dirigentů současnosti, přijal pozici hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie. Titul s přívlastkem ´k poctě Rafaela Kubelíka´ ponese od sezony 2024/2025.“
Filharmonie mu ho propůjčila na jeho přání a se souhlasem rodiny Rafaela Kubelíka. V sobotu 29. června důstojně vzpomeneme nejen na vyšehradském Slavíně 110. výročí Kubelíkova narození.
Simon Rattle se do světového povědomí dostal jako šéfdirigent Birminghamského symfonického orchestru, u kterého působil osmnáct let a pozvedl jej tehdy na světovou úroveň. Následovalo šestnáct let v roli uměleckého ředitele a šéfdirigenta v Berlínské filharmonii, kde navázal na práci Claudia Abbada, a šest let u Londýnského symfonického orchestru. Od roku 2023 je šéfdirigentem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, kde navazuje na geniálního Marisse Jansonse a jeho odkaz jistě rozšíří. Spolupráci s Českou filharmonií (ČF) odstartoval před pěti lety a od té doby s orchestrem spolupracoval na řadě projektů. V sezoně 2022/2023 byl spolu se svou manželkou mezzosopranistkou Magdalenou Koženou rezidenčním umělcem.
„Můj vztah s Českou filharmonií začal, už když mi bylo osm nebo devět let. Rodiče mi tehdy dávali kapesné, abych si mohl kupovat nahrávky a já se zavrtal do katalogu Supraphonu. Byl totiž strašně zajímavý a nahrávky v něm byly občas levnější než u západních firem. Tehdy jsem zjistil, jak neopakovatelně orchestr zní, a hlavně jaký charakter mají dřevěné dechy a jak jedinečné jsou smyčce. Zdálo se mi, jako bych s Českou filharmonií vyrůstal. Určující pro mne byly zejména nahrávky Karla Ančerla, které se staly součástí mého hudebního růstu. Trvalo však mnoho let, než jsem ji poprvé dirigoval. A když se to v roce 2019 konečně stalo, zdálo se mi to strašně přirozené, jako bych před ní stál odjakživa. Zamiloval jsem si její vřelost i typicky český černý humor. Okamžitě jsem cítil kontakt s hráči a říkal jsem si: tohle vážně stojí za to. Už na konci první zkoušky Mahlerovy Písně o zemi mi bylo jasné, že tu budu chtít nějakým způsobem zůstat. Tenhle zvuk musel mít Mahler v uších, když psal své symfonie. Hned mi došlo, že s těmihle muzikanty chci být na pódiu a následující roky, kdy jsem se k orchestru vracel, mi to jen potvrdily,“ sdělil médiím Simon Rattle. Česká filharmonie má podle něj nezaměnitelný zvuk, vřelost i typicky český černý humor.
David Mareček, generální ředitel ČF, o něm řekl: „Simon Rattle je pro Českou filharmonii obrovskou uměleckou posilou. Kromě české hudby bude s orchestrem pracovat mimo jiné na Haydnovi, Schumannovi, Elgarovi a francouzských autorech. Myslím, že to zásadně rozšíří náš repertoár a rozvine umělecký potenciál tělesa.“
Od Davida Marečka je to stejně mimořádně šťastné manažerské rozhodnutí, jako když přivedl do ČF v roce 2012 Jiřího Bělohlávka, což orchestr stabilizovalo, rychle proměnilo a nastavilo parametry úsilí pro cestu filharmoniků do světové orchestrální špičky. A podobně důležitý byl příchod dirigenta Semjona Byčkova v roce 2018. Obrazně řečeno generální ředitel ČF byl vždy ve správnou chvíli na správném místě. U pana Rattla se šťastně propojily mnohé synergie – dlouhodobé hledání nových cest v hudbě, volnost kontraktu v Mnichově, lidská a hudební propojení s Českem, jeho pozitivní zkušenosti s Českou filharmonií, celoživotní přijímání nových výzev všeho druhu i mezi dirigenty neskutečná pracovitost; viděno prizmatem Německa možná i geografická blízkost. Pro ČF to bude doufám doslova revoluce a těším se na v dobrém slova smyslu rachot, který spolupráce s bývalým šéfem možná nejlepšího orchestru světa udělá. Jeho styl práce je přece jen poněkud jiný než na co jsou hráči zvyklí, jistě bude vstupovat do dramaturgie a otevřeně dodávám, že při svých celoživotních zkušenostech doufám nezůstane u vlastních projektů a posune ČF k větší otevřenosti. Jeho charisma a nejvyšší možný kredit jistě přivede do Prahy další špičkové dirigenty, renomované i nové sólové tváře a nové objevy.
A pak tu máme nahrávací svět. Dějinami České filharmonie prošlo či prochází několik hlavních partnerů. Tím hlavním, který bude kvantitativně navždy největším, byl Supraphon. Stovky nahrávek zdobí především kolosální série Karla Ančerla, nahrávky s Václavem Neumannem, ale nejprodávanějším titulem bude navěky nahrávka Mé vlasti s Rafaelem Kubelíkem. Díky kreditu a kontaktům Jiřího Bělohlávka nahrávala ČF v minulém desetiletí několik let pro britský label Decca, který je součástí největší světové hudební korporace Universal Music. Vrcholem spolupráce i diskografie Jiřího Bělohlávka byl komplet symfonií a koncertů Antonína Dvořáka. Nahrávka symfonií je pro mě nejlepším výkladem Dvořáka ve světové fonotéce. Po jeho smrti spolupráce překvapivě skončila, což bylo pro orchestr nakonec dobře a našla se adekvátní náhrada – flexibilní, asertivní a inovativní nizozemská firma Pentatone, pro níž natáčí mimo jiné i Magdalena Kožená.
Když v roce 2022 tato firma podepsala s Českou filharmonií dohodu o dlouhodobém partnerství, vydala toto stanovisko: „Na světě je hrstka orchestrů, jejichž zvuková kultura je pevně zakořeněna v určité oblasti repertoáru, přesahuje generace a posouvá hranice států – mezi nimi i Česká filharmonie… Česká filharmonie patří mezi nejznámější a nejuznávanější orchestry na světě. Toto nové ambiciózní partnerství je také odrazem sdílených hodnot. Je to závazek k předávání a oslavě určitého dědictví, odborně formovaného pro naši dobu hudebním ředitelem orchestru Semjonem Byčkovem i hlavním hostujícím dirigentem Jakubem Hrůšou. Jsme neobyčejně hrdí a nadšení, že se s nimi můžeme na tuto cestu vydat, “ napsalRenaud Loranger, viceprezident pro umělce a repertoár Pentatone. Pro Pentatone ČF nahrála či nahrajevybrané symfonie a symfonická díla Smetany, Dvořáka a Suka a také cyklus Mahlerových symfonií. Volným umělcem této firmy se stal i sir Simon Rattle, což významně zvýšilo její kredit.
Vloni firma Pentatone vydala titul Folk Songs, kde Magdalenu Koženou doprovází Česká filharmonie řízená jejím manželem (PTC 5187 075). Její čtvrté album pro label Pentatone přináší cykly lidových písní, od Beriových Lidových písní přes Maďarské lidové písně Bély Bartóka a 5 Mélodies populaires gracques Maurice Ravela až po 5 Canciones negras Xaviera Montsalvatgeho. Kaleidoskop orchestrální písňové tvorby dvacátého století patří k nejlepším nahrávkám, které paní Kožená od roku 1996 vydala. Opět slyším kvalitu, která ji provází čtvrt století – jedinečně sugestivní propojení zpěvu a slova a dokonalé vyjádření každého záchvěvu emoce. Zvláště mě dojal Ravel. Lepší interpretaci neznám! Orchestr je roven zpěvu. Co z něho učinilo charisma a empatie dirigenta, však nemůže být pro posluchače, kteří byli přítomni živým koncertům v letech 2020, 2022 a 2023, překvapením. Titul se stal okamžitě ozdobou katalogu Pentatone a aplaudovaly mu světová média. Bohužel jediná platforma posuzování nahrávek v České republice, Ceny Anděl, ji v klasice pro rok 2023 hodnotit nemůže, neboť kvůli hloupému pravidlu se „soutěže“ mohou účastnit jen tuzemští vydavatelé. Magdalena Kožená, Václav Luks a pár dalších tak mají asi navěky smůlu.
Skutečnost, že Česká filharmonie bude mít dva hlavní hostující dirigenty, sice vypadá zvláštně, ale odůvodnění Rafaelem Kubelíkem rozhodnutí legalizuje. Rozhodně jméno Simon Rattle otevře ČF dveře do světa ještě více a bude novou životodárnou mízou. S Jakubem Hrůšou bude ovlivňovat ČF dvojice, jakou jí může závidět celý svět! Česká filharmonie by však dle mého názoru už nyní měla přemýšlet o období po roce 2030, jmenovat v horizontu tří let hvězdného hostujícího dirigenta mezi třiceti až padesáti lety a zajistit si tak možného budoucího šéfdirigenta podobné úrovně jako je Simon Rattle. Těžko čekat od České filharmonie odvahu Royal Concertgebouw Orchestra, ale najít umělce úrovně například Klause Mäkeläho bude existenciální potřebou.
Magdalena Kožená (ročník 1973) patří mezi významné globální pěvkyně současnosti. Dokládají to nejen její vystoupení na koncertních i operních pódiích, ale také řada domácích i zahraničních ocenění či smlouvy s předními nahrávacími společnostmi – Deutsche Grammophon, Pentatone… Zpěv studovala nejprve na konzervatoři v rodném Brně a poté u Evy Blahové na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jejím nejvýznamnějším soutěžním úspěchem je absolutní vítězství v 6. mezinárodní soutěži W. A. Mozarta v Salcburku v roce 1995. Nahrála dlouhou řadu písňových a operních titulů, za které získala prakticky všechna významná ocenění udělovaná hudebními časopisy včetně Gramophone Award. Na počátku její mezinárodní cesty byla nahrávka árií Johanna Sebastiana Bacha. Spolupracuje s klavíristy Malcolmem Martineau, Danielem Barenboimem, Yefimem Bronfmanem a dalšími, vystupuje s nejlepšími světovými orchestry a ansámbly včetně souborů dobových nástrojů v barokním repertoáru. Spolupracuje s předními operními domy včetně MET a Royal Covent Garden.
Sir Simon Rattle se narodil v Liverpoolu (1955) a studoval na Královské hudební akademii v Londýně. Mezi lety 1980 a 1998 byl hlavním dirigentem a uměleckým poradcem Symfonického orchestru města Birminghamu, roku 1990 zde získal post hudebního ředitele. V roce 2002 byl uveden do funkce uměleckého ředitele a šéfdirigenta Berlínských filharmoniků, kde zůstal až do konce sezony 2017/2018. Od září 2017 byl hudebním ředitelem Londýnského symfonického orchestru a od roku 2023 je šéfdirigentem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově. Je zakládajícím patronem Birmingham Contemporary Music Group a Orchestra of the Age of Enlightenment mu udělil titul „Principal Artist“. Sir Simon Rattle nahrál desítky úspěšných titulů, za řadu z nich obdržel prestižní mezinárodní ocenění. Má pevné vztahy s předními světovými orchestry, včetně České filharmonie. Spolupracoval s nejvýznamnějšími operními domy v čele s newyorskou Metropolitní operou nebo Berlínskou státní operou. Velmi důležité je něj hudební vzdělávání – jeho program s Berlínskými filharmoniky Zukunft@BPhil získal několik významných mezinárodních ocenění a v roce 2004 se společně pyšnili titulem International UNICEF Ambassadors. Pan Rattle obdržel několik prestižních vyznamenání včetně rytířského titulu, v roce 2014 získal Řád za zásluhy Jejího Veličenstva královny a Řád za zásluhy mu byl udělen v roce 2018 i v Berlíně.
Fota Petra Hajská / Česká filharmonie
