Letošní ročník festivalu Janáček Brno má skladby Pavla Haase na programu hned v několika koncertech. Hlavní pozornost nicméně vzbudila inscenace jeho Šarlatána, kterou Národní divadlo moravskoslezské nastudovalo v rámci dramaturgické řady Opery terezínských skladatelů. V Brně ji na scéně Mahenova divadla uvedlo 8. listopadu.
Skladatel Pavel Haas se narodil roku 1899 v Brně do židovské rodiny obchodníků s obuví, kteří byli velkými příznivci a také podporovateli umění. (Jeho bratr Hugo byl oním tolik obdivovaným hercem meziválečného českého filmu.) Pavlovo hudební nadání ho dovedlo na tehdy novou brněnskou konzervatoř, kde byl pro svoje schopnosti, přijat hned do třetího ročníku. Netrvalo dlouho a budoucí komponista přestoupil na mistrovskou školu k Leoši Janáčkovi. Studium u tak výjimečné a temperamentní osobnosti jistě nebylo vždy pro mladého hudebníka snadné, nicméně vyzrálo zřejmě v mimořádný profesionální i lidský vztah. Tvorba Pavla Haase byla velmi bohatá a různorodá, nechyběla v ní, v souvislosti s kariérou jeho bratra, ani filmová hudba. První, a bohužel jedinou operu začal komponovat až v roce 1934. Byl to Šarlatán.
Kočovný lékař z barokních časů, který svoji praxi provozoval za doprovodu muzikantů a kejklířů všeho druhu. O tom proč si vybral právě toto téma se vedou úvahy už léta. Možná ho inspirovala láska. Konkrétně vztah k lékařce Soni Jakobsonové, která se stala jeho manželkou. Libreto si napsal sám podle románu Josepha Wincklera a toho zřejmě jako téma zaujal osud kočovného lékaře Johanna Andrease Eisenbarta.
Premiéra se uskutečnila v Brněnském Divadle Na hradbách v roce 1938. Na inscenaci se podíleli umělci, jejichž jména dodnes patří k legendám: režisér Rudolf Walter, autor scény a kostýmů František Muzika, choreograf Ivo Váňa Psota, pěvci Alexandra Čvanová, Emil Olšovský, Géza Fischer… irigentem byl mladý Ital Quido Arnoldi, který v Brně studoval. Radost z úspěšné premiéry vyvolala ve skladateli jistě další divadelní plány. Osud byl však krutý. Roku 1944 čekala Pavla Haase smrt v plynové komoře v Osvětimi. I on má tedy letos, v Roce české hudby, výročí. Teskné a tragické.
Na janáčkovský festival přivezlo Šarlatána Národní divadlo moravskoslezské necelý měsíc po ostravské premiéře. Do prostředí a na scénu divadla, kde měl tento titul v roce 1938 své první uvedení. Režiséru Ondřeji Havelkovi, autoru scény Jakubu Kopeckému a výtvarnici kostýmů Kateřině Štefkové se skutečně podařilo vytvořit inscenaci, která doslova hýří životem v nejrůznějších podobách. Šťavnatá barokní atmosféra nese, což je pochopitelné, výrazné rysy commedie dell´arte. Vnímání diváka zaujme život jaký umí nabídnout snad jen divadlo. Včetně rozmarně rozhoupané krinolíny nebo lékařských zákroků ve formě stínového divadla za plachtou. To vše v hranicích příjemného humoru a dobrého vkusu. Výkony pěvců byly obdivuhodné, a to nejen v souvislosti s neobyčejně vypjatým herectvím. V hlavní roli zazářil jako Doktor Pustrpalk Pavol Kubáň, báječní byli také Eva Dřízgová-Jirušová, Soňa Godarská, Josef Škarka, Vincenc Ignác Novotný… a vlastně všichni. To bych musela opsat seznam účinkujících z programu. Nemohu například nezmínit mladíky, kteří dodali svými akrobatickými kousky inscenaci pravé kejklířské kouzlo.
Možná jsem nebyla sama, kdo tu tam ztrácel orientaci v ději. Upřímně řečeno, ani mi v mnoha okamžicích nechyběla. Vnímání publika totiž od začátku do konce ovládla hudba. Nesmírně rozmanitá a osobitá. Lyrické okamžiky střídá zvukově barevný vodopád tónů, které vytvářejí dynamickou atmosféru scény a výrazové bohatství. Některé motivy připomněly autorův vztah k tvorbě Leoše Janáčka, jindy se možná vzdáleně ozvaly tóny blízké Bohuslavu Martinů. To vše jen na okamžik a v Haasově noblesní formě. Spíš možná jako spontánní projev obdivu a sympatií. Měla jsem místy pocit, že dirigent Jakub Klecker má za dirigentským pultem úkol ještě náročnější než salta provozovaná na scéně. Haasova výrazově rozmanitá hudba mu dala příležitost uplatnit smysl pro detail i monumentální akcent. Ocenil i skutečný kontakt s minulostí: „Vážím si možnosti pracovat s ručně psanou partiturou , která obsahuje cenné interpretační poznámky přímo z příprav na světovou premiéru z pera skladatele Pavla Haase a dirigenta Quida Arnoldiho“, čteme rubrice Slovo dirigenta ve výtečně připraveném programu opery.
Inscenace Šarlatána není v rámci festivalu Janáček Brno 2024 zdaleka jen nevšedním osvěžením. Přináší cenné poznání další osobité tváře české hudby první poloviny 20. století. Navíc ve velmi originální podobě.
Zuzana Ledererová
